Vyvalil se prach a všechno se změnilo ve světle šedou maketu, vzpomíná český architekt na 11. září
Pád budov Světového obchodního centra měl dvě české oběti, ale také nejméně jednoho českého hrdinu. Tím byl architekt Jiří Boudník, který v době pádu věží mířil směrem k nim a brzy se zapojil i do záchranných prací. O svých zkušenostech z Ground Zero sepsal knihu s názvem Věže, příběh jedenáctého září. Její druhé, přepracované vydání a audiokniha se ve čtvrtek večer dočkaly křtu.
Návštěvníky křtu přivítala kromě speciální kytarové verze americké hymny také Dena Brownlowová z americké ambasády v Praze, která sama viděla, jak třetí z letadel ovládaných teroristy míří nad Washingtonem směrem k Pentagonu.
„Když jde o velké události, jsou to právě osobní příběhy, které nám vysvětlují, co se v té době dělo,“ říká Brownlowová.
„Jak jsem šel přes brooklynský most, měl jsem před očima hořící věže. Proti mně šly tisíce lidí evakuovaných z Manhattanu,“ vypráví architekt Jiří Boudník ve své knize Věže, příběh 11. září, jejíž audio verzi načetl Pavel Batěk.
V době pádu první věže mířil ke Světovému obchodnímu centru varovat hasiče před padajícími troskami. Pád druhé věže pak zažil ještě blíže.
Přežil 11. září jako jediný z týmu. Newyorskému hasiči pomáhá terapie bolestí i humorem
Číst článek
„Oblaka prachu stlačená do úzkých koridorů ulic západně od Broadwaye se najednou vyvalila do otevřeného prostoru parku před radnicí a pohltila všechno. Stromy, unikající lidi – všechno se změnilo ve světle šedou maketu,“ vzpomíná na události po útoku.
Do záchranných prací se pustil hned druhý den a brzy využil svých odborných znalostí coby architekt.
„To mne přimělo poohlédnout se po plánech komplexu Světového obchodního centra. Ptal jsem se všude a po několika hodinách jsem našel jednu sadu plánů všech podzemních podlaží v měřítku 1:200,“ přibližuje v knize.
Jako architekt také posuzoval statiku okolních budov, jeho asi největším přínosem ale bylo vytvoření modelu, který pomáhal záchranářům i dělníkům, kteří odklízeli trosky.
„Nejprve vytvořil kartonový model, který pomáhal lidem pochopit, co právě teď leží na zemi a co je pod ní,“ zaznělo od představitelů amerických úřadů v dokumentu Unsung Heroes americké televize ABC. Z fyzického modelu se později stal i model počítačový.
I přes tuto práci se ale Boudník nevyhnul pátrání v troskách. „Promnul jsem si oči, abych mohl lépe zaostřit skrze prašnou mlhu, a zjistil jsem, že to, čeho se dotýkám, není vycpaný králík. Držel jsem něčí hlavu,“ popisuje jeden ze zážitků během hledání v troskách.
Právě tyto události se mu prý vracejí dodnes: „Nemůžu vidět hororové filmy, tomu se vyhýbám. Nebo když je někde nějaká krev, tak to špatně snáším,“ popisuje.
Útok a následné záchranné práce na něj ale prý měly i pozitivní vliv. „Mám o to silnější spojení s městem New York. Město jsem miloval už před tím, ale teď o to víc,“ přibližuje i druhou stranu neštěstí.
Seznámil se díky tomu i s Tiernachem Cassidym, hasičem, jehož potetovaná záda se pak také dostala na obálku Boudníkovy knihy.
Oba se shodují na tom, že 11. září je pro ně každý rok emočně náročný den, a to i po 20 letech. Cassidy se ho například chystá slavit se svými kolegy, hasiči.
