Jak se stavět k útoku na spisovatele Rushdieho? ‚Musíme trvat na svobodě projevu,‘ říká Žantovský
V pátek spisovatele Salmana Rushdieho ve státě New York nožem napadl a těžce zranil mladý muž. Rushdie byl hospitalizován a napojen na dýchací přístroj, podle lékařů hrozí, že přijde o jedno oko. Na otázky o osobním setkání se spisovatelem, soudobé netoleranci a způsobu, jak se k ní stavět, v rozhovoru pro Radiožurnál odpovídal ředitel knihovny Václava Havla Michael Žantovský.
Předešlu, že jste měl možnost se s panem Rushdiem osobně setkat. Jak jste přijal páteční zprávu ze státu New York?
Je to na jedné straně šok. Přece jenom od fatvy už uplynulo víc než 30 let a zdálo se, že to nebezpečí, které hrozilo Salmanu Rushdiemu, pominulo.
‚Zprávy nejsou dobré.‘ Spisovatel Rushdie je po útoku na dýchacím přístroji, možná ztratí oko, uvedl agent
Číst článek
Ale na druhé straně, i tato hrozná událost nějakým způsobem zapadá do stoupající hladiny netolerance, iliberalismu a fašismu, který se vzmáhá jak na východě od nás z ruské strany, tak v některých neliberálních kruzích na západě, tak i v autoritářských režimech jako je čínský režim, a v neposlední řadě také ve fundamentálních islámských režimech, k nimž do dneška i Írán, odkud ona fatva proti Rushdiemu vzešla, patří.
Nicméně ještě o motivech útočníka nic nevíme, alespoň americká policie neřekla, jaké by mohly být. Přesto se domníváte, že tento útok zapadá do nějakých širších projevu? Mluvil jste o netoleranci.
Jistě, protože symptomů, známek netolerance ve veřejném životě, v diskusi, na sociálních sítích a všude kolem nás přibývá měrou, která je nepominutelná.
To už nejsou ojedinělé výstřelky nebo extrémy. To už je vlna a my bychom se k ní měli začít stavět jako ke skutečné vlně, která ohrožuje nejenom některé jednotlivce, ale nás všechny.
Je to tedy podle vás obecnější memento? Jak bychom se k tomu, co se stalo, měli stavět? Jaká by měla být odpověď?
Myslím, že musíme jednoznačně trvat na tom, že svoboda jednotlivce, svoboda projevu, svoboda umělecké tvorby jsou hodnoty, které nelze omezovat žádným způsobem a pod žádnou záminkou.
Britský spisovatel Salman Rushdie byl pobodán na pódiu v New Yorku. Vrtulník ho převezl do nemocnice
Číst článek
Ať už je to záminka náboženského přesvědčení nebo politické škodlivosti nebo čehokoliv jiného, musíme bránit právo každého z nás se vyjadřovat svobodně.
Musíme být také schopni tvrdě se bránit a i zasahovat proti těm, kteří by toto právo, ať už skupinám lidí nebo jednotlivcům, upírali.
Osobní setkání
S Rushdiem jste se před lety setkal. To bylo ještě v době, kdy jste byl velvyslancem ve Washingtonu. Je to tak?
Ano, původně jsme se s ním měli setkat, tedy Václav Havel jako prezident se s ním měl setkat, už v březnu v roce 1990 v Londýně, když jsme tam byli na návštěvě a kdy Havla přijala britská královna.
Ale tehdy se nepodařilo vyřešit bezpečnostní problémy. Nechtěli jsme, aby k setkání došlo na československé ambasádě, která byla tenkrát ještě personálně obsazená lidmi bývalého režimu, ve které jsme neměli úplnou důvěru, a Britové nebyli schopni zajistit setkání jinde.
Takže jsem se s ním setkal asi o tři roky později ve Washingtonu už jako velvyslanec České republiky.
Bylo to v bytě jednoho mého kamaráda, slavného, už také zemřelého, novináře Christophera Hitchense, kam Rushdie přijel při jedné ze svých tajných cest do Washingtonu a New Yorku.
Íránská média zvýšila odměnu za vraždu spisovatele Rushdieho
Číst článek
V době, kdy se skrýval?
V době, kdy se skrýval. Ano, 1993.
A když jste se v této době s Rushdiem setkal, byli na něm znát nějaké obavy, že mu může jít i o život?
On si, a myslím, že dobře, uvědomoval, jak těžká je situace, i když ta asi nejhorší hrozba v té chvíli už zdánlivě pominula.
Ale čelil tomu, řekl bych, tak trochu po našem způsobu, humorem a tím, že si byl schopen dělat ze své vlastní situace legraci. Ale jistě si uvědomoval, o co jde.
A jak na vás v této souvislosti působí celý jeho příběh?
Je to příběh, který je v zásadě absurdní, protože ta záminka, několik pasáží v jeho románu Satanské verše, které ajatolláh Chomejní tenkrát prohlásil za rouhačské, je jednak nesmírně sporná, jednak se od té doby k tomu vyjádřil i Rushdie v tom smyslu, že se rozhodně nechtěl dotýkat přesvědčení pravověrných muslimů.
Íránská vláda fatvu odvolala, ale je to jako z nějaké pohádky, to strašné prokletí, kletba žije svým vlastním životem a i osobně se domnívám, že byla i za tím, co se stalo v pátek ve státu New York.
