Útulné bydlení v bývalé raketové základně si zařídili manželé z Kansasu

Přesně před padesáti lety stál svět na okraji nukleární války. Příčinou Kubánské krize byl spor o raketové základny. Američané měli v té době jasnou převahu. Raketová sila od té doby už většinou dávno dosloužila. Pro jedno z nich našli originální využití manželé v Kansasu v USA. Raketovou základnu koupili a přebudovali na útulný domov.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Raketová základna | Foto: Vít Pohanka

Píše se rok 1960. Američané úspěšně vypouštějí novou generaci první mezikontinentální střely Atlas. Umožňuje Spojeným státům z vlastního území přímo ohrozit Sovětský svaz a jeho satelity. Hluboko v americkém vnitrozemí pak časem vyrostou stovky raketových základen.

Jenže teď máme rok 2012. Rakety Atlas už dávno dosloužily a v zemi zůstává pohřbených mnoho desítek nepotřebných, na první pohled k ničemu nepoužitelných raketových sil a bunkrů. Ale první pohled může klamat...

Přehrát

00:00 / 00:00

V reportáži Zblízka se za dvojicí, která se zabydlela v podzemí raketové základny, vypravil do amerického Kansasu zpravodaj ČRo Vít Pohanka.

Bývalý středoškolský učitel už v osmdesátých letech minulého století koupil s manželkou Diannou opuštěnou základnu ztracenou kdesi v nekonečných prostorách kansaských plání, kde kdysi žili jen Indiáni. Udělali si z ní domov.

„Podzemí skýtá mnoho možností,“ filozofuje Ed, když dlouhou chodbou sestupujeme do srdce jeho království. Z police pak zvedne svou indiánskou flétnu. „V tunelu se všechno krásně rozléhá,“ libuje si Ed cestou do podzemního sila.

Kdysi skrývalo raketu s jadernou hlavicí 100krát větší výbušné síly, než bomba svržená na japonské Nagasaki.

Nahlížíme do bezedné jámy, kudy by ze startující rakety unikaly hořící plyny a Ed pak nezištně nabídne asi půlhodinový technicko-historický názorný výklad o tom, jak taková smrtonosná zbraň měla být spuštěná.

Raketové silo a technické haly teď Edovi a jeho manželce slouží jako obrovská garáž, dílna a hodně velkorysý sklad všemožného nářadí i harampádí dohromady. Obytné prostory si vybudovali v někdejším operačním středisku:

Ed dupe na ocelovou podlahu, pod kterou se kdysi táhly kabely potřebné pro masivní zařízení a z dnešního pohledu primitivní počítače. Teď zakrývají ocelové podlahy početné koberce, strohé betonové stěny rozlehlých podzemních prostor změkčují a zlidšťují ornamentální obrazce, mapy a kresby.

Pedanovi obývají v podzemí dvě podlaží, třetí vybudovali na povrchu. Zřídili si celkem 3 kuchyně. Na otázku, proč právě tři a ne třeba dvě nebo čtyři, nemá Ed odpověď.

Při pohledu na tisíce metrů čtverečních obytného prostoru ale člověka napadá ještě jiná, čistě praktická, otázka: kdo tohle všechno uklízí? A kdo to vysává?

„No, máme tady dohromady třicet koberců,“ konstatuje lakonicky Dianna Pedanová. „A tak máme na každém podlaží jeden vysavač,“ dodává paní podzemního domu.

Pedanovi své zkušenosti využili k podnikání. Už léta zprostředkovávají nákup vysloužilých raketových základen a jejich přestavbu na obytné prostory. Právě teď jich mají v nabídce jedenáct. Nejlevnější vyjde na 185 tisíc dolarů.

Ale například unikátní zachovalá základna s 84 hektary prérie, ležící 20 minut cesty autem od Denveru v Coloradu, vyjde na 2 miliony 800 tisíc dolarů. Záleží na velikosti zachovalých betonových staveb nadzemí i podzemí a také na rozloze a atraktivitě přilehlých pozemků.

Na obchodování s raketovými základnami Pedanovi nijak zásadně nezbohatli. Tolik lidí v podzemí zřejmě žít nechce. To ale Eda moc netrápí. V místech, kde kdysi mohli startovat smrtící poslové jaderné války, dnes Ed Peden bubnuje na své tamtamy míru.

Vít Pohanka, bre Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme