Už dva týdny táboří zemědělci ve Varšavě, stěžují si na 'nespravedlivou konkurenci'
Malí polští zemědělci se cítí podvedeni. Velké firmy vyvážejí potraviny po celé Evropě, ale malé rodinné farmy trpí. Tvrdí to aspoň jejich zástupci. Už dva týdny proto táboří před úřadem vlády ve Varšavě.
Maciek štípe dříví a přikládá polena na oheň ve vysloužilé polní kuchyni. Na tom by nebylo nic divného, Maciek je malorolník od polsko-ukrajinské hranice, ruce má jak lopaty a obličej se zdravou barvou člověka zvyklého pracovat na čerstvém povětří.
Jenže teď stojí přes ulici od majestátní budovy úřadu polské vlády, přímo v centru Varšavy. Člověk, který postojí mezi stany sotva pár minut, stačí načichnout kouřem jako táborník někde v Bělověžském pralese.
„Tady ohříváme vodu na kávu a čaj. Dál tu máme hrachovku a tady je horká klobáska. Všechno z vlastních zásob, z plodů polského zemědělství,“ pyšní se Maciek.
Polští zemědělci protestují proti nespravedlivé konkurenci ze Západu. O tématu natáčel zpravodaj Vít Pohanka
Protest má na starosti Artur Mackiewicz, místopředseda organizace z Dolního Slezska:
„Máme tady službu, nespíme. Přijeli jsme sem na 24 hodin a pak nás přijedou vystřídat kolegové z jiného regionu. Máme tady polní lůžko pro případ, kdyby byl někdo hodně unavený. Za pár hodin už ale bude změna hlídky.“
A dál se rozpovídá o tom, co ho sem přivedlo: „Táta mi předal hospodářství v roce 2007. Pěstujeme hlavně řepu, pšenici a kukuřici, ale máme taky mrkev, petržel, hrách a špenát. Takovou malou zeleninovou výrobu.“
Jenže uspět není snadné. Výnosy jsou malé. Polští malorolníci si stěžují na nevýhodu, kterou údajně mají v soutěži s konkurenty ze zemí původní evropské patnáctky.
„Brali plnými hrstmi podporu z dobrodiní Evropské unie, která k nim byla mnohem štědřejší. Tak se mohli daleko víc rozvinout. A my teď nemůžeme budovat naše vlastní polské rodinné farmy. Nejsme schopní jim konkurovat,“ říká Artur.
Ministr zemědělství Marek Sawicki je ale zatím neoblomný. Se zástupci malých farmářů je ochotný jednat o případné státní pomoci, ale ne pod tlakem:
„Vláda nemůže pracovat pod diktátem protestujících. Má svůj harmonogram, který se snažíme naplnit podle přijatého kalendáře.“
A tak si Maciek dál může štípat dříví, topit pod polní kuchyní a vařit polévku přímo před úřadem polské vlády v centru Varšavy. Zatím to ale nevypadá, že by mu to nějak pomohlo.
