Už nemáme, čeho bychom se vzdali, říkají Řekové unavení hospodářskou krizí

Řecko se zmítá v bouři a hledá, kdo ho dovede do bezpečného přístavu. V nedělních volbách budou Řekové vybírat nový parlament. Hlasovat půjdou ve většině případů zklamaní politikou a unavení vlekoucí se hospodářskou krizí, kvůli které mají život plný nejistot.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Čtvrť Koukaki ve staré části centra Atén, opuštěný obchod | Foto: Pavel Novák | Zdroj: Český rozhlas

Učitelka Efi Tsiganiová žije ve čtvrti Koukaki ve staré části centra Atén. Víc než šest let trvající krize se v jejím okolí projevuje tím, že polovina zdejších obchodů je zavřená nebo úplně opuštěná. Zůstaly kavárny, bistra, kadeřnictví a obchody s potravinami. Obchodníci a řemeslníci často nemají na placení nájmů, které ani v krizi neklesly, a na daně, které naopak rostou.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jaký je život obyčejných Řeků, zjišťuje v Athénách zpravodaj Pavel Novák

Také paní Efi se krize a úsporná opatření velmi citelně dotkla. Ve škole jí snížili počet vyučovacích hodin. Letos už učí angličtinu a řečtinu jen na částečný úvazek 6 hodin týdně. Dvě sousední školy se sloučily do jedné, a tak se ušetřily platy celého jednoho učitelského sboru. Utrpěla tím výuka dětí, kterých bývá ve třídě i třicet. Učitelé jako paní Efi si musejí hledat nové zaměstnání.

„Dávám soukromé hodiny, protože se snažím nějak nahradit výpadek v mých příjmech ze školy. Musím tedy dělat něco, co je nezákonné. Když totiž nemáte potřebné licence, nesmíte učit. Jenže získat všechny požadované dokumenty stojí hodně peněz. Musíte mít zvláštní pojištění a ještě platit daně. Tuhle proceduru nikdo nepodstupuje. Takže učíme soukromě, ilegálně,“ vysvětluje paní Efi.

Hlady netrpíme, ale jsme v pasti‘

V běžném životě cítí tato středoškolská učitelka určitá omezení, která vyplývají z toho, že přišla o stálé zaměstnání. Vydělává vlastně na živobytí, ale neutratí nic za postradatelné věci. Nechodí do kina nebo do divadla, na dovolenou může zapomenout a podobně jako mnoho jiných lidí ze střední třídy se rozhlíží po oblečení v second handech, které se s krizí začaly v Řecku objevovat.

Řecká učitelka Efi Tsiganiová | Foto: Pavel Novák

„No dobrá, netrpíme hlady, ale život přece nespočívá jen v tom mít co jíst a zaplatit všechny účty za bydlení. Když je vám kolem dvaceti, tak prostě odjedete do ciziny a začnete znovu. Když vám ale není tolik a tady už jste si nějak zařídili svůj život, tak jste zkrátka v pasti,“ dodává rezignovaně.

Takových jako paní Efi jsou v Řecku statisíce. Střední vrstva chudne. Ty, kteří už byli chudí, postavila krize před otázku, co dát doma dětem na talíř.

Už dříve chudí teď nemají nic

Panu Markusovi je 49 let. Má tři děti. Pracoval ve výrobě ocelových konstrukcí. V roce 2009, v prvním roce krize ale továrnu zavřeli a od té doby je bez práce. Chodí proto pro potraviny do humanitární organizace Chléb a akce, kde dostává mléko, ovoce, zeleninu, chleba a někdy i maso a těstoviny. Bez této pomoci by rodinu neuživil.

Na děti dostává sociální dávky v přepočtu asi 9 tisíc korun ročně. Někdy dostane nějakou práci na den nebo dva, ale poslední dobou se to stává čím dál méně.

Humanitární organizace v Řecku Chléb a akce. Lidé čekající na jídlo | Foto: Pavel Novák

‚Řecko zadlužili politici‘

Situace nezaměstnaných, kterých je v Řecku 25 procent, je podle předsedy charitativní organizace Chléb a akce Zacharose Papageorgia ještě složitější, protože často musejí platit půjčky, které si vzali na byt nebo dům. Vinu za současnou krizi dává pan Zacharos, někdejší ředitel velké firmy a dnes důchodce a dobrovolník, politikům, kteří Řecko zadlužili.

„Díky takové politice se Řekové naučili žít v příjemné iluzi, která se ale teď rozplynula,“ říká. Řecko prožívá hospodářskou krizi už 6 let. I přes škrty, snižování platů a propouštění nadbytečných zaměstnanců se veřejný dluh nesnižuje.

Lidé říkají, že už nemají, čeho by se vzdali. Před krizí se podle postřehů Atéňanů v ulicích nerozdávalo jídlo chudým v takovém měřítku jako dnes. A opravdu zřídka bylo u popelnic vidět lidi vybírající plechovky, aby je vrátili do sběru a utržili nějaké to euro.

Pavel Novák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme