V Avdijivce bydlely desítky tisíc lidí. Dnes je téměř opuštěná a ti, kteří zůstali, chtějí už pouze přežít
Východoukrajinská Avdijivka se stává druhým Bachmutem, kde ale ruské armádě zjevně došly síly. Zintenzivnila proto útoky na Avdijivku, která také leží v Doněcké oblasti na východě Ukrajiny. Ukrajinské úřady už město z bezpečnostních důvodů uzavřely pro humanitární pracovníky i novináře.
„Nezapomeňte ještě tam na toho dědulu. Je to invalida,“ vydává instrukce členka humanitárního týmu, který do Avdijivky přivezl potraviny. Dědulka je svérázný vousatý stařík, který ráno někde zřejmě našel zásoby domácí kořalky.
Naprostá většina bytů v rozbombardovaných domech je prázdná a dveře mají vyražené. Před válkou žilo v Avdijivce bezmála 30 tisíc lidí.
Bloudím po jednom z takových opuštěných bytů. Zřejmě tady bydlela hodně pobožná rodina, protože na zdech visí náboženské obrázky. V kuchyni nechali nádobí, jídlo. Asi utíkali ve velkém spěchu.
V obýváku jsou roztrhané tapety a také klavír, takže to byla i muzikální rodina. A než odešli, tak po sobě dokonce ustlali postel. Měli docela pěkně, i když starosvětsky zařízený byt.
Kdo mohl, ten utekl
Paní Viktoria svou maminku evakuovala z Avdijivky už před rokem, 11. března. Teď žije u sestry, ale obě živoří, protože ani sestra nemá práci a maminka už je stará. Ze svého nuzného důchodu přispívá na byt sestře a na jídlo jí zbývá asi 2000 hřiven na měsíc, to je zhruba 1300 korun. Proto by se maminka Viktorie chtěla vrátit zpět do Avdijivky.
Žalmy, pirožky a sauna. Ukrajinci na osvobozených územích se snaží vrátit k předválečnému životu
Číst článek
Paní Viktoria se jí ale snaží tento úmysl vymluvit. „Říkám, maminko, vždyť tady je to hrozné. Teď sem zrovna před dvěma dny přiletěla strašná střela. Rozbila celý dům. Já když upadnu, tak ještě vstanu a půjdu dál nebo někam dolezu. Ale co ty tady budeš dělat? No. A ona pláče. Pokaždé pláče,“ vysvětluje situaci paní Viktoria.
„Děti už jsme z Avdijivky snad vyvezli všechny,“ říká paní Viktoria a není si úplně jistá, protože pohybovat se po tomto městě je riskantní.
Za zády paní Viktorie dva chlapíci cosi kutí. Před vchodem do domu si nejdříve důkladně poměřili a následně přiřízli prkýnko na lavičku. I takové neuvěřitelné scény se tady odehrávají.
Zvelebují, co zbylo
Na naší poslední zastávce v Avdijivce je vidět, že mají vodu, protože se zde nachází pět vrtů, ze kterých ji pomocí generátorů čerpají do obrovských modrých plastových barelů. Autem pak barely s vodou rozváží.
Velmi silným zážitkem je procházka po zdejších rozbitých dětských hřištích. Tady si to lidé snažili, jak uměli, zvelebit. Namalovali pneumatiky, zasadili kytky, udělali si zde jakési umělé palmy.
Tady žili. Tady byl normální život, který jim někdo vzal. A my přesně víme kdo, protože oni si ho sami nevzali.
