V Belfastu otevírají první interrupční kliniku. Jedni to vítají, druzí protestují
Severoirský Belfast zažívá bouřlivé reakce na dnešní otevření první soukromé interrupční kliniky. Obě části irského ostrova jsou známé tradičním odporem vůči umělému přerušení těhotenství, a proto se na dnešek chystají v ulicích Belfastu demonstrace. Majitelé dokonce dlouho tajili, kde přesně kliniku otevřou. Policie má pohotovost.
V Ulsteru jsou interrupce možné jen za velmi přísných podmínek a ženy tak dosud raději za provedením umělého přerušení těhotenství cestovaly do ciziny. O kus dál v Irsku je dokonce umělé přerušení těhotenství pořád trestné.
„I když mě vychovali jako katoličku, můj pohled na interrupce velmi záhy zformovala kolegyně z práce. Její švagrová zemřela při pokoutně prováděné interrupci a ona pak musela vychovávat její čtyři děti. Pochopila jsem, že celý problém se omezuje na otázku, jestli máte legální a bezpečné umělé přerušení těhotenství nebo nezákonné a tudíž riskantní interrupce,“ vysvětluje Goretti Horganová.
Ona a další aktivisté z „Práva na volbu“ zdůrazňují, že obyvatelky Severního Irska jsou vlastně Britkami druhé kategorie. V Ulsteru neplatí zákon o interrupcích z roku 1967, který se používá v Anglii, Walesu nebo Skotsku.
Rozdíl je mimo jiné v tom, že v Severním Irsku se interrupce musí provést během prvních devíti týdnů těhotenství, zatímco ve zbytku země je to 24 týdnů.
„Myslím, že 24 týdnů je příliš shovívavých. Pokud má žena mít právo se rozhodnout, že chce na interrupci, musí to udělat co nejdřív. Devět týdnů je podle mě reálných,“ říká elegantní dáma ve středním věku.
Na rozdíl od Goretti Horganové si myslí, že se v posledních letech severoirská společnost ve věci interrupcí nepohnula ani o píď. Pokrok vidí v tom, že je možné o citlivém tématu mluvit.
„Pracuju v týmu asi deseti žen, a když se objevila zpráva o otevření kliniky, normálně jsme se o tom pobavily. Většina kolegyň zastává názor, že každá žena má právo rozhodnout o svém těhotenství, že by se do toho neměli ‚montovat‘ ani politici, ani různí aktivisté,“ dodává.
Virginia Santiniová je mladá studentka italsko-anglického původu. I ona je katoličkou, ale právo na interrupci považuje za něco samozřejmého. Po příjezdu do Belfastu se prý nestačila divit:
„Moje matka se angažovala v kampani za povolení interrupcí v Itálii v 70. letech, dokonce s kamarády okupovala univerzitu. Je prostě šílené, že musím v Ulsteru dělat něco, co se jinde dělo před čtyřiceti lety. Takže tady chodím a říkám: ‚Hej, proberte se, jste docela pozadu, tohle je prostě normální!‘“
V Belfastu je ale slyšet i názory opačného tábora.
„Doslova tu ničíme lidské životy a zaklínáme se sociálními důvody. 99,9 procenta interrupcí má sociální pozadí,“ rozohňuje se asi nejznámější severoirská bojovnice proti interrupcím Bernadette Smythová. Podle ní by společnost měla bojovat s krizí a neusnadňovat cestu k zabíjení nenarozených dětí.
