V Bruselu tradičně otevřeli královský palác veřejnosti
Jak žili, vládli a bavili se šlechtici a třeba i králové? To si dnes můžeme představit, když navštívíme některý z našich hradů a zámků. V Belgii teď ale mají návštěvníci Bruselu možnost se podívat, jak to vypadá tam, kde král stále vykonává svůj úřad. Pro veřejnost se totiž až do poloviny září otevřel královský palác v centru města, kde král sice nebydlí, ale obrazně řečeno - "kam chodí do práce."
Krále Alberta II. stejně jako jeho předchůdce - staršího bratra Baudouina I. většina Belgičanů obdivuje pro jejich neokázalost a otevřenost lidu. Albert nastoupil na trůn, když mu bylo skoro 60 v roce 1993, když jeho bratr náhle zemřel a nezanechal po sobě potomky.
"Pro občana je to, dá se říct přepych, že u nás má královská rodina velmi blízko k lidem. Nebereme Alberta a královnu Paolu jako královský pár, ale spíš jako staršího strýce, tetu nebo prostě rodiče. I oni mají k poddaným velmi vstřícný vztah," řekl autorovi ve frontě před bránou do palácové zahrady pan Xavier.
Královská rodina bydlí sice v paláci Laeken obklopeném rozlehlým parkem na kraji Bruselu, ale král denně dojíždí "do práce" do paláce v centru města. Tady úřaduje, konzultuje záležitosti s politiky, přijímá zahraniční hosty. Na několik týdnů se v létě otevírá pro veřejnost. Tradici zavedl v roce 1965 král Baudouin. Před půl jedenáctou postává před palácem fronta několika desítek návštěvníků, kteří chtějí vidět, jak to u krále v úřadě vypadá.
"Přišli jsme to ukázat hlavně dětem. Aby si uvědomily naši historii a viděly také, kolik to všechno muselo stát. Je to naše dědictví a je dobré to vidět," vysvětlil důvod návštěvy paláce pan Jan z Hasseltu.
Udržování monarchie přijde Belgii ročně na 30 milionů eur. Dvě třetiny z toho stojí chod královských paláců a platy personálu.
O bezpečnost královské rodiny se stará 220 policistů. Za zachování celistvosti Belgie ale takovou cenu stojí za to zaplatit. "Nejsme royalisté, ale je to tak, že právě král a království drží Belgii a Vlámy s Valony pohromadě," dodává pan Jan.
Návštěvníci procházejí skoro celým prvním patrem paláce, kde je uchvátí hlavně velký trůnní sál s bronzovými lustry a intarzovanými parketami. Tam se konají slavnostní recepce. Všude jsou pozlacené štuky a obrazy belgických panovníků a francouzských, nizozemských i rakouských šlechticů. V jídelně je dokonce prostřeno, jakoby se čekala nějaká vzácná návštěva. Prochází se i Imperiálním sálem, kde král dává audience velvyslancům při přejímání jejich pověřovacích listin.
Není prý sice tak velký jako jiné paláce, které viděla, ale přesto se ten bruselský 9leté Mathildě moc líbil. Zvláště obdivovala fešáky - krále Leopolda I. a II. Mne ale také hodně zaujala výzdoba poslední ze zpřístupněných prostor, Zrcadlového sálu. Král Leopold II. jej chtěl zasvětit hlavní belgické kolonii - Kongu. Proto jsou jeho strop a lustr zdobené krovkami zlatohlávků. Královské marnotratnosti padlo za oběť asi milion 400 tisíc brouků.
