V Calais roste zeď, dobrovolníci kritizují vlády a migranti z 'Džungle' dál sní o cestě do Británie
Ve městě Calais na severu Francie začala růst velká zeď. Ta má zabránit tomu, aby na projíždějící kamiony mířící do Británie naskakovali lidé z nedalekého uprchlického tábora. V Džungli, jak se táboru přezdívá, žije nyní asi deset tisíc lidí a většina z nich se chce dostat právě na ostrovy. Nejlépe dřív, než bude tábor zrušen a místo vyklizeno, což může přijít prakticky kdykoli.
Půvabná dívka jménem Sissi roznáší po táboře krabičky s jídlem. Když ji někdo zatahá za rukáv, tak se zeptá, kde dotyčný bydlí, a za chvíli mu jídlo donese.
Sissi je dobrovolnice z New Yorku, přijela na dva týdny, ale zůstala tu půl roku, chce být prý alespoň trochu prospěšná a pomoci těm, kteří to nejvíce potřebují.
Říká, že se se svými kamarády snaží o to, aby tu dokázala nasytit každého – celkem deset tisíc lidí.
K novinářům je vstřícná, jedině oni podle ní mohou upozornit na bezvýchodnost situace místních obyvatel, z nichž mnozí před sebou nevidí žádnou budoucnost.
Džungle žije svým vlastním životem. V táboře jsou obchody v boudách sbitých z dřevěných fošen, kousek dál kadeřnictví, pak něco jako kavárna a také větší hangár, kde funguje jakási improvizovaná škola.
Tmavooká Jane z Londýna vysvětluje, že tady učí dobrovolníci migranty francouzsky a anglicky a připravují i běžné školní hodiny. Děti a mladiství jsou tu buď proto, že mají chuť se učit, nebo proto, že nemají nic jiného na práci.
Dobrovolnice Jane je vzteky bez sebe. Tvrdí, že nikde na světě by nenechali na ulici běhat osmileté děti, ale tady se o ně nikdo nezajímá. Podle ní je ostuda, že francouzská a britská vláda nepomáhají těm, kteří utekli kvůli válce.
Lidé v táboře návštěvu zvenčí většinou ignorují, a tak není jednoduché pustit se s někým do rozhovoru, přesto se pár lidí nakonec svěří.
Asi dvacetiletý mladík říká, že je mu jedno, jestli zůstane ve Francii nebo se mu podaří dostat do Velké Británie – je v táboře už několik měsíců a začíná mu tam prý být dlouhá chvíle.
A mluví i Hamid z Afghánistánu. Vypráví o tom, že doma hrál volejbal, nebo si stěžuje, že jsou policisté zlí a migranty bijí.
Na otázku, při jaké příležitosti k tomu dochází, celkem bezelstně vysvětluje, že když se snaží dostat do kamionů, což prý zkouší prakticky každý večer.
Chce za každou cenu do Anglie a také se tam prý dostane. Ve Francii zůstat nechce, nemá podle svých slov Francouze v lásce.