V Česku nastala doba mladých pragmatiků, píše polský tisk
Mladí šéfové koaličních stran v České republice berou na lehkou váhu morální zásady sametové revoluce, píše v úvodu komentáře s názvem Doba mladých pragmatiků vlivný polský deník Rzeczpospolita. Zamýšlí se nad některými tvářemi nové Grossovy vlády.
Z komentáře cituje spolupracovník Radiožurnálu, zpravodaj ČT Miroslav Karas.
Je to už takový srpnový rituál. Vždycky, když se v kalendáři otočí výročí ruské okupace, nastoupí roj politiků a pamětníků a hlásají balast a politické nepravdy, píše slovenský deník Sme. I tentokrát jsme se dozvěděli, že Alexandr Dubček je symbol odvahy a statečnosti. Vojensky a politicky jsme prý prohráli, ale jsme morální vítězové, nebo že svobodymilovní obyvatelé Československa žili ve strachu před tanky. Hlasatelé balastu nám také podsouvají, že demokracii nám vzali Rusové a my, muži Pražského jara, jsme bez viny. Je to ale pravda?
Ten "symbol odvahy a statečnosti", Dubček, totiž podepsal moskevskou kapitulaci i takzvaný obuškový zákon, který stojí za represemi v srpnu šedesát devět. Svůj lid zradila celá tehdejší komunistická elita. A občané jako morální vítězové? To sotva. Nastal čas kádrových prověrek, které jsme schvalovali v honbě za kariérou. Normalizace by nebyla tak hanebná, kdyby se lidé k sobě chovali jen o trochu lépe.
Události z léta šedesát osm už nezměníme. Můžeme je ale interpretovat podle pravdy. To znamená nebát se pojmenovat naše chování po nástupu normalizace, navrhuje slovenský Sme.
Norské Oslo se včera stalo svědkem krádeže dvou vzácných obrazů svého rodáka Edvarda Muncha. Norové oněměli překvapením, píše švýcarský deník Le Temps (l tám).
Lupiči si ikonu moderního malířství, obraz Křik, odnesli za bílého dne z muzea plného turistů. Nebyly tam žádné bezpečnostní systémy, kritizuje Le Temps. Norové zase projevili svou obrovskou a naivní důvěru ve společnost. Deník také připomíná, že během poslední krádeže Munchova slavného obrazu, v roce 1994, nechali lupiči v galerii poznámku: děkujeme za špatné zabezpečení!
Jde o jednu z nejlukrativnějších krádeží vůbec. Alespoň to tvrdí britský deník The Independent. Podle výzkumu z roku 1998 je Munchův Křik nejčastěji reprodukovaným obrazem na světě. Předběhl dokonce i Monu Lisu.
Munch namaloval svůj kultovní cyklus v roce 1893. Čtyři vlastní reprodukce vystavuje soukromé Munchovo muzeum a jedna z nich odtud právě včera zmizela. Originál měla norská národní galerie. Před deseti lety ji ale při ozbrojeném přepadení ukradli. Část veřejnosti si dodnes myslí, že za zločinem stojí organizace bojující proti potratům, která tak chtěla vydírat média. Jiní věří, že obraz zmizel na zakázku jakéhosi uměnímilovného boháče.
Den poté, co basketbalisté Portorika porazili neporazitelné Američany, svěřil se jeden portorikánský novinář: Víte, vyhráli to jenom proto, že je rozhodčí nepodrobili dopinkové zkoušce. To je jenom další důkaz, že oslavu důvěry pod olympijskými kruhy nahradil cynismus, píše britský list The Guardian. Jak říká velký americký satirik George Carlin: "Poctivost je ta nejlepší ochrana, ale ještě lepší prevence je eliminovat nepoctivost..."
Není to o tom, že by sportovci chtěli podvádět. Někteří se té lákavé nabídce dopinku jen nedokážou vyhnout. Stejně jako řecký sprinter Kostas Kenteris. Organizátoři i sportovci se přitom tváří jako by se nechumelilo. Na nic netušící návštěvníky olympiády vrhají úsměvy a polopravdy.
Do Atén přijelo na dvě stě výprav. Všichni mají velké ambice. A to je právě ta olympijská lež. Vítězství na olympiádě je úspěchem celého státu a má pro něj velkou cenu. Nejlépe to vyjádřil Kevin Barnett, americký volejbalista: jsem tu abych vyhrál a udělám pro to cokoliv. Aspoň byl upřímný.
Celé to ale není tak tragické jak se zdá, zmírňuje svůj pesimismus Guardian. Opravdová tragédie by nastala po selhání bezpečnostních opatření. Doufejme, že se nic takového nestane. Už proto, že Řekové za ně utratili miliardy, dodává britský list.
