V Charlestonu jsou dodnes rasově segregované i kostely. Místní to chtějí změnit

Ve Spojených státech sílí debata o osudu konfederační vlajky. K výzvám za její odstranění v Jižní Karolíně se přidaly i další jižanské státy - Texas, Mississippi, Virginia a Tennessee. Diskusi rozpoutal rasově motivovaný útok na černošský kostel v Charlestonu, při kterém před týdnem zemřelo devět černošských věřících. Tragický případ připomněl, nakolik živé je v regionu dědictví rasové segregace. S rozdělením se dodnes potýkají i charlestonské církve, byť se to mnozí snaží změnit.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Charleston si připomněl památku obětí střelby v kostele | Zdroj: Reuters

U černošského kostela Mother Emanuel se i týden po útoku dál scházejí desítky lidí. Černošští věřící ze zdejší kongregace Africké metodistické episkopální církve, obyvatelé Charlestonu, ale i Jižní Karolíny a dalších amerických států - lidé nejrůznější barvy pleti, sociálního a ekonomického zázemí, tu pohromadě sdílejí žal, bolest, ale také solidaritu a naději.

Přehrát

00:00 / 00:00

S rozdělením se dodnes potýkají i charlestonské církve, byť se to mnozí snaží změnit. Na místě natáčela zpravodajka ČRo v USA Lenka Kabrhelová

Události posledních dnů podle mnohých ukázaly, že i přes historická traumata v podobě rasové segregace a útisku černošských obyvatel se lidé mají vůli semknout.

Právě charlestonské církve a kostely jsou ale důkazem toho, jak hluboké jizvy si společnost nese. Kongregace jsou i dnes velmi často rozdělené na černošské a bělošské, což má, jak připomíná afroamerická historička Mellisa Brownová, svůj původ znovu v historii.

„Před mnoha lety někdo řekl, že když odbije nedělní jedenáctá hodina, začíná nejsegregovanější hodina v celé Americe,“ podotýká Mellisa Brownová.

„Černošské církve se původně musely scházet potají. Poté, co bylo otroctví zrušeno, se jich objevilo obrovské množství - byly symbolem dříve odpíraného vzdělání, politického pokroku. Pro lidi byly zdrojem duchovní potravy, ale i politického uvědomění,“ připomíná Brownová.

I proto útok minulý týden zasáhnul tolik lidí. Africká metodistická episkopální církev je vůbec nejstarší nezávislou černošskou církví.

Vykročit za stínu tradic

Jak říká reverend Alonso Washington, kostel Mother Emanuel měl zásadní roli v historii i ve druhé polovině 20. století během boje za občanská práva. I dnes jeho kongregace podle něj patřila mezi nejinspirativnější v Charlestonu.

Reverend Clementa Pinckney, jeden z devíti zavražděných, byl jihokarolínským senátorem a respektovaným lídrem charlestonské černošské komunity.

Alonso Washington, který je reverendem charlestonské presbytariánské církve, dodává, že se situace ohledně rozdělených kongregací zvolna mění. Přinejmenším v jeho církvi se prý věřící i duchovní daří propojovat.

Sám se několikrát v měsíci mění s farářem z partnerského, převážně ‚bělošského‘ kostela, tak aby oba měli možnost promluvit k širšímu publiku a vyjít mu vstříc.

To, že zejména ‚tradičně bělošské církve‘ v tomto směru musejí dělat mnohem víc, si uvědomuje i rektor vůbec nejstaršího charlestonského kostela svatého Michaela Al Zadig. Během nedělního kázání požádal za odpuštění, že nedokázal být pastorem, který by se pustil za hranice běžného světa, ve kterém se pohybuje.

Jak připouští, vykročit ze stínu tradic, speciálně když jde o kostel ze 17. století, není nejjednodušší. Afroameričtí věřící a lidé všech barev pleti podle něj měli a mají dveře otevřené. Jak ale sám dodává, není jich dost.

Truchlící černošské komunitě u kostela Mother Emanuel proto chce se svou kongregací nabídnout to nejjednodušší, co lze v takové situaci udělat - podporu, solidaritu a svou přítomnost, kdykoli bude potřeba.

Lenka Kabrhelová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme