V čínském boji proti kouření stále vítězí tabákový průmysl
Čína má nejvíce kuřáků na světě – téměř 400 milionů obyvatel. Každý rok se zde spotřebuje jeden a tři čtvrtě bilionu cigaret a na následky kouření zemře přes milion Číňanů. Do dvaceti let se má počet úmrtí ztrojnásobit, a to i navzdory zákazu kouření ve vnitřních prostorách, který Peking slíbil zavést od letošního roku. Tabákové firmy stále vítězí. Mezi prodejci i konzumenty jejich výrobků natáčel zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu Robert Mikoláš.
Do obchodu s cigaretami přichází jeden zákazník za druhým, dveře se netrhnou od sedmé hodiny ranní až do deseti večer, kdy má paní Wu otevřeno.
„Číňané mají v oblibě značku Chung-tcha-šan, je obyčejná a levná“, ukazuje mi prodavačka krabičku s poetickým názvem a obrázkem stejnojmenné hory s rudou pagodou nacházející se na jihu země. Mimochodem ve městě Jü-si, kde se cigarety vyrábějí, najdete i tabákové muzeum.
„Přál bych si, abych přestal kouřit, ale nedokážu to. Prostě jsem tomu už propadl,“ svěřuje se dvaadvacetiletý vysokoškolák Šu z Pekingu, který si právě koupil další zásobu. Ještě si nevydělává, proto se musí spokojit s těmi nejlevnějšími, tedy značkou Tu-pao, kterou dostanete za pouhých sedm korun.
Paní Wu za den utrží jedenáct tisíc korun. Státní tabákový průmysl si mne ruce a počítá tržby. Jen za 11 měsíců loňského roku vykázal čistý zisk ve výši deseti miliard dolarů. Vydělal dokonce více než rok předtím, a to i přes proklamovaný boj oficiálních míst proti kuřákům.
„Buď hrdinou, nenech své dítě dýchat dým z cigaret,“ vzkazuje všem čínským otcům jedna z antitabákových reklam. Podobné výzvy se přitom v Číně objevily už před konáním letních olympijských her v roce 2008.
Evidentně se ovšem míjejí účinkem. A není divu, když tabákové společnosti podporují kromě sportovních týmů včetně horolezců i řadu základních škol, na kterých tak můžete spatřit nápisy: „Tabák vám pomáhá k úspěchu“.
Zákon platí, nikdo ho však nevymáhá
Na Jižním nádraží v Pekingu vystupují cestující z jednoho z rychlovlaků a mnozí si okamžitě zapálí. Že se v hale nesmí kouřit, nikoho evidentně nevzrušuje. Zakouřeno je i ve výtahu, v restauracích a jednu cigaretu za druhou si zapaloval i taxikář cestou na nádraží.
Zákazy jsou jedna věc a jejich vymáhání druhá. Výjimkou jsou nemocnice a také nákupní centra.
„Nemůžete si tady zapálit. Pokud byste kouřili, dostanete pokutu. Ale jestli opravdu musíte, můžete zajít do některé z místních restaurací,“ říká člen ochranky v obchodním domě na pěší zóně Wang-fu-ťing v centru Pekingu.
Podpora veřejnosti, zejména mladých lidí novým opatřením zakazujícím kouřit v uzavřených prostorách, alespoň v největších městech roste:
„Myslím si, že je to správná politika, že pomůže. Kdyby se totiž smělo uvnitř kouřit, zapálil bych si tam. Takhle musím jít ven. Navíc je dost zima, takže nechodím tak často a to mne vlastně nutí kouřit méně,“ myslí si dvaadvacetiletý Šu.
Cigarety jako dárek nebo symbol bohatství
Tabákový průmysl má mocné ochránce i na nejvyšších místech. Proti zákazu kouření se postavili někteří členové Ústředního výboru vládnoucí komunistické strany s tím, že jde o obrovský zdroj státních i provinčních příjmů.
Tabákoví výrobci se snaží hledat nové způsoby a nové zákazníky. Zaměřují se třeba na ženy, u kterých bylo ještě v nedávné minulosti společensky neúnosné, aby si zapálily. A vymýšlejí i názvy cigaret, které prostě musí zaujmout. Celkem jich na trhu najdete na devět stovek:
„Tyhle se jmenují Velká síň lidu, tyhle zase Panda velká. Mají nejkvalitnější tabák a patří proto k nejdražším a nejlepším, krabička stojí 240 korun“, vysvětluje mi prodavačka z další prodejny s cigaretami, které jsou doslova na každém rohu.
Nejvíce si ale Číňané cení značky Čung-chua, dříve určené pouze pro komunistické šéfy. Dnes je symbolem bohatství novodobé smetánky, podobně jako likér Mao-tchaj.
Cigarety, bez ohledu na cenu jsou navíc stále považovány za vhodný dárek, experti proto označují boj proti kouření za běh na dlouhou trať. Tradice se v někdejší Říši středu mění těžko. Podle odborníků jsou tak nutná i restriktivní opatření. Poslední návrhy celonárodního zákazu kouření ve vnitřních prostorách ovšem mluví až o roku 2015. A optimistická příliš není ani prodavačka cigaret, paní Wu:
„Pokud nebudou moci kouřit uvnitř, půjdou prostě ven.“
