V Damašku panuje klid zbraní, lidé ale neskrývají obavy z dalšího vývoje
Obyvatelé Damašku zažívají nebývalý klid zbraní. Díky dohodnutému příměří, až na výjimky, na syrskou metropoli nedopadají žádné granáty ani rakety. Její obyvatelé také podporují jednání o ukončení více než pětileté krvavé války, na druhé straně však neskrývají obavy kvůli pokračujícím bojům s takzvaným Islámským státem a Al-Káidou.
V kavárně Al-Nawfarav historickém centru Damašku to vře jako v úle. U jednoho stolku sedí milenecký pár, u dalšího dvojice studentů a hned vedle čtyři mladé dívky. Dvě v elegantních šátcích přes hlavu, druhé dvě prostovlasé, se slunečními brýlemi ve vlasech.
Podle jedné z nich si lidé prostě chtějí užívat života, přestože se velmi blízko plíží všudypřítomná smrt. Svou zemi však považují za nádhernou a nechtějí ji opustit. I proto nechápou, že se tolik lidí snaží, bez ohledu na postupované riziko a obrovské náklady, dostat do západní Evropy.
Obyvatelé Damašku zažívají nebývalý klid zbraní, neskrývají ale obavy kvůli pokračujícím bojům s takzvaným Islámským státem a Al-Káidou. Natáčel tam Robert Mikoláš
Před třemi lety to prý vypadalo velmi špatně. Džihádisté, ať už z Fronty an-Nusra, z Ahrár aš-Šám, Džaíš al-Islám nebo Daeš, tedy takzvaného Islámského státu, získávali navrch. Ale díky ruskému zásahu se situace na bojišti změnila. I díky tomu prý teď mají aspoň nějakou naději na lepší budoucnost.
Číšník právě přinesl jejich oblíbený nápoj, horký džus „kamún" připravovaný z hořkého melounu s citronem.
O kousek dál si čtveřice studentek pořizuje selfie. Ještě předtím se ale, s použitím zrcátka přesvědčí, že jsou co nejlépe upravené.
Vše pozoruje i 24letý Muhamad, který právě ukončil studia na bejrútské univerzitě. Je rád, že už od rána do večera nemusí poslouchat střelbu a výbuchy, přesto nesdílí optimismus ostatních. Myslí si, že i když zbraně utichnou, tak obnova válkou zničené země potrvá minimálně deset let.
Pro většinu obyvatel syrské metropole je ale nejdůležitější, aby kulomety a rakety nahradila mírová jednání.
