V Hongkongu si lidé připomněli výročí masakru na Ťien an-men
Před 17 lety došlo k masakru na pekingském náměstí Nebeského klidu. 4. června 1989 na Ťien an-men vyvrcholily protesty proti komunistické vládě, šanci na svobodu ale zmařil zásah armády. Jen v čínské metropoli podle odhadů mezinárodních organizací zahynuly více než dva tisíce lidí, další tisíce pak zemřely ve vězení. Čínská média i vláda toto smutné výročí ignorují, v Hongkongu si ho ale stejně jako i v předchozích letech lidé připomněli.
Vzpomínkového obřadu se zúčastnil i zpravodaj Českého rozhlasu v Číně Robert Mikoláš.
..."Matko", volá v písni dvou mladíků kluk, jehož život ukončily pásy tanku valícího se náměstím Nebeského klidu. Je to už 17 let, ale mnozí Číňané na toto smutné výročí nezapomínají. V parku Victoria si ho každoročně připomínají při smutečním obřadu při svíčkách. Matky z Ťien-an-men, tak se jmenuje i organizace pomáhající obětem po masakru z roku 1989.
"Matky studentů zabitých na náměstí Nebeského klidu mají právo bez následků vyjádřit smutek nad ztrátou nejbližších a zároveň požadovat potrestání viníků. Jsou ale pronásledovány a vytlačeny na okraj společnosti. Proto prodáváme různé upomínkové předměty a výtěžek jim posíláme," vysvětluje činnost spolku Kim Leng. Jakým způsobem peníze předávají, mi pochopitelně z bezpečnostních důvodů odmítla prozradit.
Hongkong je sice součástí Číny, stále ale funguje na principu "dva systémy, jedna země", lidé proto mohou volně vyjadřovat své názory a postoje. "Je tu mnoho lidí, kteří se této mše pod širým nebem účastní. A stále víc je i mladých, zejména univerzitních studentů. Pravdou je, že Pekingem dosazené vedení to nese velmi nelibě a snaží se omezit naše práva a svobody," říká 26letá Debie.
Její slova potvrzuje zásah policie proti členům hnutí Falung kung, kteří se shromáždili za rohem. Běžím tam, ve vzduchu je cítit napětí. Dorážím ve chvíli, kdy policisté nutí účastníky demonstrace odejít. Někteří sedí na zemi a cvičí, jiní názorně předvádí mučení odpůrců komunistického režimu v Číně.
"Rok od roku se to zhoršuje. Vždy tu protestujeme a vždy je scénář stejný. Prý na anonymní stížnost někoho z občanů musí zasáhnout. Letos je to ale opravdu na hraně.," stěžuje si jedna z členek hnutí, které Peking označuje za symbol zla a vyhlásil mu nesmiřitelný boj.
Pozoruji policisty, jak si vše pečlivě natáčí na kameru, další fotí a dělají si poznámky. Vše ale dokumentují místní i zahraniční média, jedni natáčejí druhé, nikomu nic neujde. I to je znak toho, že v této bývalé britské kolonii ještě existuje svoboda víry a slova. Prozatím...
