V Istanbulu demonstruje i řada žen. Vadí jim názory politiků na oblékání či na počty dětí v rodinách
Už devatenáctý den pokračují protivládní protesty v centru Istanbulu. Odpor proti kácení stromů v městském parku se změnil v boj za lidská práva a demokracii v Turecku. Taksimské náměstí každý večer zaplňuje i hodně žen. Těm především vadí, že jim politici stále víc zasahují do života.
Rabia je mladá energická žena. Na demonstraci přišla rovnou z kanceláře, v šatech bez ramínek a lodičkách. Ty si teď přezouvá za pohodlnější tenisky.
Jak říká, až do teď nikdy proti ničemu neprotestovala, chodila do práce, vydělávala a utrácela peníze a tvořila ekonomiku. Najednou však přišli politici a začali jí mluvit do života. To ji přivedlo na náměstí.
„Začali nám říkat, buďte raději doma, mějte nejméně tři děti a pak budete správnými občany. Chtějí zrušit právo na potraty. Promiňte, ale to je moje tělo, žádný politik mi nemůže říkat, co mám dělat,“ rozčiluje se Rabia.
Každá rodina by měla být čtyři nebo pět dětí, apeluje turecký premiér. Řada žen má však jiné představy.
„Jedno…možná dvě, ale ne tři,“ odpovídá na náměstí Taksim trochu zaskočeně Alara. Její manžel přikyvuje. „Premiér řekl nejméně tři, ale ať si říká, co chce,“ dodává Alara.
Premiér Erdogan se netají tím, že je věřící muslim. A i když v Turecku stále platí odluka náboženství od státu, snaží se prosadit svůj způsob života v celé turecké společnosti.
Tento týden zakázal noční prodej alkoholu, posiluje výuku islámu ve školách a především, tlačí na ženy aby se, stejně jako jeho manželka, oblékaly jako konzervativní muslimky. Nedávno například státní letecká společnost zakázala letuškám používat červenou rtěnku.
„Proč zrovna červenou? Mně přijde atraktivnější třeba růžová. Proč červenou? To je přece bláznovství. Nechci, aby mi někdo říkal, co mám dělat, jak se mám oblékat. Ať si někdo nosí na sobě třeba pytel na odpadky, to je mi jedno, ale ať nikdo nediktuje mně, jak dlouhou sukni si můžu obléct. A kolik mám mít dětí,“ říká Rabia.
Kosmopolitní Istanbul, rozkročený mezi Asii a Evropou, není typické turecké město. I tady je však možné na ulici potkat stále víc žen zahalených od hlavy až k patě.
Moderní a emancipované Turkyně teď míří na námětí Taksim demonstrovat za svá práva. Nejen za červené rtěnky a krátké sukně.
