V Istanbulu začíná další kolo rozhovorů o íránském jaderném programu
V tureckém Istanbulu se dnes a zítra pokusí zástupci takzvané šestky, tedy klíčových světových mocností, znovu přesvědčit íránské vyjednavače, aby se vzdali jaderných ambic. Agentura Reuters diplomaticky píše, že očekávání jsou nízká. Ani uvnitř šestice nejsou názory na řešení jednotné.
Zatímco Spojené státy, Británie, Francie a Německo jsou zastánci tvrdšího přístupu a ostrých sankcí, Čína a Rusko přistupují k Teheránu shovívavěji. Moskevská zpravodajka Lenka Kabrhelová zjišťovala, co k tomu Kreml motivuje.
„Rusko považuje otázku íránského jaderného programu za vážný problém,“ potvrdil při nedávném výročním diplomatickém bilancování v Moskvě ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Na to, jak pokračující jaderné ambice Teheránu zastavit, má ale Moskva jiný názor než její partneři.
V tureckém Istanbulu se dnes a zítra pokusí zástupci světových mocností přesvědčit íránské vyjednavače, aby se vzdali jaderných ambicí. Jaký je postoj Ruska? Téma pro Lenku Kabrhelovou a Milana Slezáka.
„Americká ministryně zahraničí se vyslovila pro přitvrzení sankcí vůči Íránu, a přicházejí i ostřejší výzvy - Izrael navrhuje pohrozit Teheránu úderem. Takový postup je ale podle mého názoru kontraproduktivní. Konfrontací a silou se žádný problém nevyřeší,“ soudí Sergej Lavrov.
Byznys není jediný důvod ruského postoje
Jeho země razí vůči Íránu, s nímž ji pojí významné obchodní i energetické vazby, měkčí přístup už léta. Podle Iriny Zvjagelské, expertky na Blízký východ z Ruské akademie věd, ale byznys není jediný důvod.
„Írán je soused Ruska a naše bezpečnost se pochopitelně odvíjí od dobrých vztahů se všemi okolními zeměmi. Navíc Rusko si je velmi dobře vědomo toho, že co se týče střední Asie a Kavkazu, Írán se vždy choval velmi zdrženlivě. V době občanské války v Tádžikistánu to byl dokonce právě Teherán, který se zasadil o vyřešení konfliktu. Moskva ví, že role Íránu může být i pozitivní, a z toho vycházejí její kroky," vysvětluje Irina Zvjagelská letitou snahu Moskvy hrát roli prostředníka ve vyostřujícím se sporu mezi západem a Teheránem.
Rusko, které vybudovalo první íránskou jadernou elektrárnu, podporuje Západ v úsilí donutit Írán vzdát se jiných jaderných aktivit než těch striktně určených pro civilní účely. Ovšem výhradně mírovou cestou.
Rusko přistoupilo na řadu ústupků
Jak podotýká analytik moskevského Carnegie Centra Alexej Malašenko, v poslední době ale i postup Moskvy, která využívala sporné momenty jako vyjednávací páku na obě strany, doznal podstatných změn.
„Moskva až donedávna vedla politiku konfrontace se Spojenými státy, a s tou korespondovala i většina jejích kroků vůči Íránu. Rusko se jejich prostřednictvím především vymezovalo vůči Washingtonu a ukazovalo svou nezávislost. Dnes se Kreml s USA sice neshodne ve všem, ale ostří se otupilo a Rusko tak přistoupilo na řadu ústupků,“ připomíná Alexej Malašenko skutečnost, že Rusko po takzvanému resetu, tedy znovu nastartování vztahů se Spojenými státy podpořilo poslední sadu přísnějších sankcí vůči Íránu.
Zřeklo se také kontroverzního zbrojního kontraktu, v jehož rámci mělo prodat Teheránu systémy protivzdušné obrany S300, jenž by v případě vzniku ozbrojeného konfliktu mohly pozici Íránu výrazně posílit. V podobném směru se podle odhadů Alexeje Malašenka ponese ruská politika vůči Teheránu i v blízké budoucnosti.
Jde o Kaspické moře
Expert ale zdůrazňuje ještě jeden důležitý moment, o němž politici až tak často nemluví: „Rusko je skutečně upřímně proti tomu, aby Írán disponoval jadernými zbraněmi. Jaký má důvod? Jde o Kaspické moře, to dnes omývá břehy pouze jedné jaderné velmoci, kterou je Rusko.“
Pokud by se to ale změnilo, kdyby Teherán dosáhnul byť jen na jedinou jadernou bombu, z psychologického hlediska se podle Malašenka klima v oblasti Kaspiku rázem změní.
„Irán se bude chovat jinak, bude se snažit stát globální velmocí a Rusko bude mít velký problém. Další faktor, který hraje proti Moskvě, je sílící spolupráce mezi Íránem a Turkmenistánem, zejména v oblasti těžby a dodávek plynu. Rusko zkrátka ztrácí půdu pod nohama, a proto se podle mne nebude ani během blížících se jednání vymezovat tak jako dřív,“ dodává analytik moskevského centra Carnegie Alexej Malašenko.
Obchodní zájmy a tradiční ruská opatrnost
Podle zahraničně-politického komentátora ČRo Milana Slezáka, existuje několik důvodů proč je Rusko vůči Íránu mírnější než Západ. Za jeden z těch hlavních označil obchodní zájmy.
Připomněl, že Rusové dostavěli elektrárnu v Búšehru kam mají dodávat jaderné palivo a poté odebírat vyhořelé články, které budou přepracovávat. „Druhým důvodem, a to je taková tradiční ruská opatrnost, je, že Rusko má své zájmy, nejde vždycky se Západem bok po boku,“ dodal.
Nebezpečí, že se Írán stane jaderným státem se podle něj ale nelíbí ani Rusku. „Protože nemá zájem o to, aby se jaderný klub dále rozrůstal a také nemá zájem o to, aby kousek od hranic byla nová jaderná mocnost,“ vysvětlil.
Jaderná zbraň v Íránu v roce 2015
Upozornil zároveň, že íránský jaderný program není sice tak rozvinutý jak se myslelo před rokem, ale to podle něj neznamená, že není nebezpečný. „Jeho rozsah a fakt, že Írán tento svůj jaderný program 18 let pečlivě skrýval, svědčí o tom, že na konci jaderného výzkumu má být skutečně jaderná zbraň,“ řekl.
Dodal, že jadernou zbraní by mohl Írán disponovat za 4 roky. „Jestliže se ještě před dvěma lety myslelo, že Írán si může jadernou zbraň pořídit třeba do roku nebo roku a půl, dnes se soudí, že by ji mohl mít až v roce 2015. Je to důsledek toho, že zejména Izraelci, ale také Američané všemožnými prostředky íránský jaderný výzkum sabotují,“ dodal zahraničně-politický komentátor ČRo Milan Slezák.
