V Itálii poslanecká imunita neexistuje, belgická ústava pamatuje na výjimky
Případ Davida Ratha vzbudil pozornost i v zahraničí. Jiné země přistupují k otázce poslanecké imunity a stíhání ústavních činitelů různě. V Itálii imunita oficiálně neexistuje, ale vyšetřování poslance či senátora musí schválit příslušná komora parlamentu. V Belgii může stíhaný poslanec vystoupit parlamentu pouze tehdy, vyžádá-li si to sněmovna.
Velký korupční skandál, do kterého se v roce 1993 v Itálii zapletlo mnoho politiků, měl za následek oficiální zrušení poslanecké imunity. Zrušení je však pouze teoretické. Vyšetřování, soudní stíhání, odposlechy či zatčení členů parlamentu musí schválit poslanecká sněmovna nebo senát, podle toho, zda se jedná o poslance či senátora.
Zastavení soudního stíhání člena parlamentu se tak v praxi stává otázkou politickou, respektive otázkou většiny v poslanecké sněmovně nebo senátu.
Tak došlo například k tomu, že na jediném zasedání italský senát schválil zatčení senátora pravého středu Alfonse Papy, obviněného z údajných machinací ve prospěch některých podnikatelů v Neapoli, a zamítl stíhání levicového senátora Alberta Tedesca obviněného z rozsáhlé korupce ve zdravotnictví v Puglii.
Spolupracovnice Českého rozhlasu Vědunka Lunardi přiblížila italské pojetí poslanecké imunity
Liga severu se tehdy už postavila proti Silviovi Berlusconimu a strana Lid svobody už přišla o většinu v parlamentu. Berlusconiho senátor si odseděl měsíce ve vězení, levicový jen změnil klub v senátu.
Také bývalý premiér Silvio Berlusconi se dostal před soud, a to kvůli případu Ruby. Poslanecká sněmovna i senát požadovaly, aby se jeho případem zabýval tribunál ministrů. Ústavní soud dal ale za pravdu milánským soudcům s tím, že se jedná o případ, kde Silvio Berlusconi není stíhán jako premiér, nýbrž jako soukromá osoba. Odposlechy podle soudců nebyly nelegální, protože nebyl odposloucháván přímo premiér, nýbrž jiné osoby.
Kdyby se něco podobného jako Davidu Rathovi přihodilo poslanci belgického parlamentu, mohl by na schůzi tamní sněmovny vystoupit. Pracovníci archivu Poslanecké sněmovny federálního parlamentu však podobný případ nepamatují.
Problematiku vyšetřování belgických ústavních činitelů zjišťoval zahraniční zpravodaj Pavel Novák
Belgická ústava pamatuje na to, že by i poslance mohla vyšetřovat policie a prokuratura, a uvádí výjimky z poslanecké imunity.
Vazebně stíhaný poslanec může přijít na jednání belgického parlamentu. Ale nelze poslance zadržet a předvést k soudu bez souhlasu parlamentní komory, jejímž je členem, pokud není zcela zřejmé, že čin spáchal - tedy byl zadržen při činu nebo ihned po něm.
Při zasedání sněmovny může obviněný kdykoli požádat, aby parlamentní komora proces vyšetřování nebo soudního projednávání pozastavila. Komora o tom rozhoduje dvoutřetinovou většinou.
Vazba nebo projednávání před soudem se obviněnému poslanci přeruší pro účast na jednání sněmovny, pokud o to příslušná parlamentní komora požádá. Vždy ale jen o pouhé pozastavení procesu.
