V Kambodži byl odsouzen první představitel Rudých Khmérů
Mezinárodní soud v Kambodži uznal vinným jednoho z Rudých Khmérů, Kang Kek Ieua zvaného Duch. Sedmašedesátiletý bývalý velitel věznice a mučírny v metropoli Phnom Penhu stráví za masové vraždění za mřížemi 35 let.
Duch je vůbec prvním vysokým představitelem Rudých Khmérů odsouzeným mezinárodním tribunálem. Za vlády Rudých Khmérů v letech 1975-1979 byly vyvražděny na 2 milióny lidí.
Soud s prvním představitelem Rudých Khmérů. Téma příspěvku východoasijského zpravodaje ČRo Roberta Mikoláše.
Proces s někdejším velitelem nechvalně proslulé věznice Tuol Sleng vnímají jako neuvěřitelnou spravedlnost nejen příbuzní statisíců obětí. Od zatčení Ducha totiž uplynulo už dlouhých 12 let. Za tu dobu se ve vedení země zabydleli právě bývalí členové Rudých Khmérů, a to včetně současného premiéra Hun Sena. Následně získali i nejvyšší posty v parlamentu a stali se guvernéry.
Jejich někdejší nadřízení si užívali luxusu v honosných vilách a limuzíny je vozívali na léčení do sousedního Thajska. Nikdo z nich zřejmě nečekal, že nakonec skutečně dojde ke zřízení tribunálu, respektive že vznikne nějaký spis s označením 001. A jeho stránky jsou doslova plné zvěrstev, ke kterým se ‘Comrade Duch‘, jak byl šéf mučírny S21 přezdíván, doznal.
Na druhé straně ale, stejně jako ostatní Rudí Khmeři, svaloval vinu na druhé a argumentoval, že jen plnil rozkazy. Byl to však právě on, kdo stvořil smrtící mašinérii maoistických soudruhů. Někdejší učitel matematiky si v mučení a zabíjení nevinných doslova liboval, shodou okolností v kobkách, ve kterých byly do roku 1975 učebny a ve školních lavicích se vzdělávali studenti.
Tábory smrti
Podle Novozélanďana Roba Hamilla, jehož bratr Kerry byl jedním z mála obyvatel západních zemí, které Rudí Khmeři chytili a právě v Tuol Sleng zabili, Duch vedl tajnou policii. Sám Duch před soudem potvrdil i dříve neznámou skutečnost, tedy že se podílel na vybudování sítě táborů smrti označených jako M13.
První z nich navíc vznikl už v roce 1971 na území ovládaném jednotkami Pol Pota. Celkem jich nakonec existovalo 196. S blížícím se koncem soudního přelíčení si ale začal uvědomovat, že svým přiznáním i omluvou kýženého výsledku nedosáhl, a tak obrátil. Prohlásil se za nevinného, zbavil se francouzského obhájce a požádal o advokáta z Číny, mimochodem jediné země podporující Rudé Khméry.
Ředitel Dokumentačního centra pro vyšetřování zločinů Rudých Khmérů v této souvislosti prohlásil, že Duch zřejmě zjistil, že nedokáže oklamat ani kambodžskou veřejnost, soudce a dokonce ani Boha, po pádu režimu totiž konvertoval ke křesťanství. Krev miliónů nevinných tak nesmazatelně ulpěla i na jeho rukách.
O prvním rozsudku nad jedním z prominentů kambodžských Rudých Khmerů hovořil v Ozvěnách dne zahraničněpolitický komentátor Rž Milan Slezák.
„Duch se bránil tím, že měl strach z nadřízených, o svou rodinu. Samozřejmě je dobře, že dostal trest, ale na druhou stranu ta hrozba, která nad ním a jeho rodinou visela, byla opravdu reálná. Je také jediný z vysokých bývalých představitelů Rudých Khmerů, který projevil lítost nad tím, co dělal a požádal o odpuštění. Možná k tomu přispěla jeho konverze na křesťanství,“ řekl v Ozvěnách dne komentátor Radiožurnálu Milan Slezák.
Mučírna v bývalé škole
Věznice Tuol Sleng, kde Kek Ieu působil, na první pohled nepůsobí vůbec jako vězení. Dvůr uzavírá z ulice jen obyčejný plot, patrové budovy mají velká okna. Však to také do příchodu Rudých Khmérů byla střední škola. Fanatičtí přisluhovači polpotova režimu ji ale změnili na děsivé vězení. Třídy přepažili na vězeňské kobky, z jiných se staly nechvalně proslulé mučírny.
"Každý den sem příváželi další a další vězně. Nejprve každého vyfotografovali a přikázali mu napsat svůj životopis," popisuje posedlost Rudých Khmérů paní Sokvy. Posedlost, která nakonec usvědčila i někdejšího velitele věznice.
Z černobílých fotografií hledí stovky mužů a žen. Každý má na šatech přišpendlené číslo. Můžeme se tak dozvědět, že třeba 27.května roku 1978 pohltily zdi věznice sedm set jedenapadesát lidí. Osud měli společný: smrt.
V roce 1975, když se dostali Khmérové k moci, bylo paní Sokvy deset let. Tady ve vězení S-21 zemřel její otec a dva starší bratři.
"Mučili je dvakrát denně, dodnes nevíme proč. Když je chtěli zabít, proč to neudělali rovnou? Proč je tak strašně mučili?"
Mezi oblíbené praktiky patřilo topení ve vodě a mučení elektrickým proudem. Kázeňský řád, který dodnes visí na dvoře věznice výslovně zakazoval vězňům během mučení křičet. Porušení řádu se trestalo dalšími elektrickými šoky.
Za pět let krutovlády Rudých Khmérů prošlo věznicí Tuol Sleng na 20 tisíc lidí, většinou úředníků spojených s předchozím režimem, učitelů a lékařů. Tady byli mučeni a potom odvezeni na popraviště za městem. Mnozí zemřeli ale už ve věznici.
Lidé v Phnom Phenu věří, že duše umučených jsou zde pořád. Nenajdou klid do doby, než budou jejich vrazi potrestáni.
