V konfliktu na Ukrajině mají velký vliv média a cílené dezinformace

Vojáci, co vlastně oficiálně nejsou vojáci, a informace, které jsou často cílenými dezinformacemi. Konflikt na Ukrajině celkově i v jednotlivostech vybočuje z běžného rámce. Převaha jedné či druhé strany se přitom nepoměřuje jen frontovými úspěchy, ale taky mediálním ovlivňováním veřejnosti.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Parlamentní volby na Ukrajině. Snímek z Kyjeva | Foto: Vít Pohanka

Do světa se hrnou stovky neověřených údajů o údajných zvěrstvech a lidé často tápou, čemu mají a nemají věřit. Právě globální informační válce na Ukrajině se věnovala mezinárodní konference v britské Cambridgi.

Velkou pozornost vzbudil v létě příspěvek ruské veřejnoprávní televize o údajném ukřižování malého chlapečka ukrajinskými vojáky na náměstí ve Slavjansku. Reportáž stála na vyprávění jedné jediné ženy. Žádné jiné svědky nebo zdroje televize nenabídla. Ukázalo se, že příběh je úplně vymyšlený, ale tahle informace se už k mnoha lidem nedostane.

Přehrát

00:00 / 00:00

Převaha v ukrajinském konfliktu se poměřuje i mediálním ovlivňováním veřejnosti. Tomu se věnovala mezinárodní konference v britské Cambridgi

„Začínali jsme tak, že nám čtenáři posílali články a fotografie, o kterých se domnívali, že jde o podvrhy a dezinformace. Bylo jich někdy až 150 denně, což jsme nemohli všechno zvládnout. Některé věci se dají snadno ověřit přes Google. Pak jsme začali kontaktovat představitele, kteří byli v materiálech citováni. Voláme do různých institucí, kde se ta která událost měla odehrát, a kontaktujeme lidi, kteří žijí poblíž,“ popisuje Margo Gontarová, ukrajinská novinářka a spoluzakladatelka serveru StopFake.

Ten má za cíl systematicky odhalovat mediální manipulace a uvádět věci na pravou míru. Skutečně nezávislá média s přísnými novinářskými standardy bychom totiž mohli na Ukrajině a v Rusku spočítat na prstech jedné ruky.

„Když nám úředníci sdělí nějakou informaci, vždycky se ji snažíme ověřit u lidí, kteří byli u té které události. Ověřování často velmi pochybných informací o dění na východě Ukrajiny je jen jedním z problémů. V oblastech, které ovládají separatisté, totiž ukrajinští novináři v podstatě nemůžou pracovat. Informace, které odtud přicházejí, si fyzicky vlastně nemáme šanci ověřit. Do velké míry se tak musíme spoléhat na solidaritu a pomoc zahraničních novinářů, kteří mají do těchto oblastí snadnější přístup,“ pokračuje Gontarová.

Veřejnost chce nezaujaté informace

Olga Tokariuková je reportérka populární ukrajinské webové televize Hromadske.tv. Ta teď získala první mezinárodní granty, ale pořád je z velké části financovaná z darů obyčejných lidí. Hromadske.tv je jedním z nových alternativních zdrojů informací, po kterých veřejnost během posledních dramatických měsíců sáhla.

„Chtěli jsme vytvořit nezávislou televizi, kterou by finančně nepodporoval žádný oligarcha nebo bohatý byznysmen a která by nedostávala peníze od státu. To bylo na ukrajinské poměry něco mimořádného, protože podobné projekty ve velkém měřítku neexistovaly. Nám ohromně pomohl zájem veřejnosti o nezaujaté, živé, nesestříhané zpravodajství o protestech v Kyjevě. To jsme díky livestreamu z Majdanu mohli lidem 24 hodin denně nabídnout. Tehdy jsme měli stovky tisíc diváků,“ vysvětluje Olga Tokariuková.

V okolí ukrajinského přístavního města Mariupolu zuří boje | Foto: Reuters

Na cambridgeské konferenci zaznělo, že nejen na Ukrajině, ale taky v Rusku se najdou lidé, kterým se zpravodajství hlavních sdělovacích prostředků o dění na Ukrajině zdá přinejmenším podezřelé. Jak je to tedy s touhou ruské veřejnosti po alternativních informačních zdrojích?

„Z nedávného průzkumu Levada Centra vyplynulo, že si Rusové nepřejí masmédia sovětského střihu. 70 procent dotázaných si myslí, že by všechny noviny měly prezentovat svoji vlastní verzi událostí a jenom 12 procent lidí si myslí, že by sdělovací prostředky měly ohledně Ukrajiny mluvit jedním hlasem. Jenže alternativní pohled na ukrajinskou krizi najdou Rusové jen na internetu nebo v televizi Dož,“ uvádí Táňa Zacharčenková, která v současné době působí na univerzitě v Sankt Petěrburgu.

Je zděšená z toho, že ani tamní studenti nemají o dění na Ukrajině nijak mimořádný zájem: „Nepřejdou na tohle téma automaticky, když se jdou třeba najíst do kantýny. Jistě, je to zobecnění, ale nemám pocit, že by je to znepokojovalo. Jejich zájem a hlad po informacích nikdo nepovzbuzuje. Aktivita univerzity je nulová a ani profesoři neorganizují semináře, kde by se studenti mohli na něco zeptat.“

V Cambridgi se řešily i dopady mediální války a propagandy na smýšlení veřejnosti, a to hlavně v západní Evropě.

Andrij Portnov je hostujícím profesorem na berlínské Humboldtově univerzitě a tvrdí, že konkrétně v Německu je kremelská propaganda velmi účinná:

„Tahle propaganda perfektně využívá současnou kulturní, historickou a politickou atmosféru v Německu. Všechny ty stereotypy a obavy týkající se Ruska. Přispívá to k tomu, že Německo nenašlo společenský konsensus ohledně Ukrajiny, a to je velmi důležité. Politici pak nemohou činit proukrajinská rozhodnutí s vědomím, že veřejnost za nimi plně stojí. Ruská propaganda si neklade za cíl, aby měli všichni Němci rádi Putina, to by byl nesmysl. Ale to, jak dokáže zabránit dosažení jednotného postoje, považuju za impozantní.“

Jiří Hošek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme