V Krakově oslavují vítězství bitvy u Grunwaldu
Přesně před 600 lety se u Grunwaldu na severozápadě dnešního Polska střetla vojska Řádu německých rytířů a polsko-litevské koalice. Několikadenní oslavy výročí této bitvy zahájili v Krakově prezidenti zemí, které tehdy zvítězily, tedy Polska a Litvy. Jedné z největších středověkých bitev se 15. července 1410 zúčastnilo víc než 65 tisíc mužů, v jejich řadách byl podle převažujícího názoru i Jan Žižka.
Řád německých rytířů od poloviny 13. století šířil křesťanství mezi pohanskými pobaltskými kmeny. A tato porážka předznamenala konec kdysi mocného řádu a jeho říše.
„Rozhodující fáze bitvy trvala pět hodin, zhruba od devíti hodin ráno. Začala tím, že se řádové síly začaly přeskupovat. Dodnes se neví, proč to dělaly,“ uvedl zahraničně-politický analytik Českého rozhlasu Milan Slezák.
Na řádové vojsko pak podle jeho slov zaútočili Litevci. Byli odraženi a řádoví rytíři se za nimi vydali. Nakonec se ale Litevci zformovali, vrátili se zpátky na bojiště a hnali před sebou předchozí pronásledovatele.
„V určité fázi bitvy zavelel k rozhodujícímu útoku řádový velmistr Ulrich von Jungingen, který ale místo aby zaútočil křídelním obchvatem na polského krále Vladislava, změnil směr útoku a uvázl v nejprudším místě. Když se potom na bojiště vrátili Litevci, byl vzhledem k převaze spojenců obklíčen a o výsledku bitvy bylo v podstatě rozhodnuto,“ pokračoval Milan Slezák.
Čeští žoldnéři na obou stranách
Vladislavu Jagellonskému šlo podle něj v bitvě především o to, aby si vydobyl přístup k moři, který Polsko předtím ztratilo právě ve prospěch Řádu německých rytířů. Král chtěl také odstranit ohrožení Polska Řádem, který byl velice vojensky na výši.
Výsledky bitvy ale nakonec pro Poláky a Litevce nedopadly tak dobře, jak by se mohlo zdát. Nepodařilo se jim totiž dobýt hlavní sídlo Řádu, který nepřišel ani o žádné velké území. Nicméně se hospodářsky vyčerpal, protože musel platit velké výkupné a na bojišti ztratil velkou většinu svých mužů.
Čeští žoldnéři, kteří v bitvě bojovali na obou stranách, což bylo tehdy běžné, významně přispěli ke konci Řádu německých rytířů.
„Prohnaný Vladislav Jagellonský po bitvě nechal propustit právě žoldnéře, protože si říkal, že mu budou užitečnější, když se pustí na řádová území a budou tvrdě vymáhat peníze, které jim Řád dlužil,“ vysvětlil Milan Slezák.
Pokud jde o účast Jana Žižky v bitvě u Grunwaldu na straně německých rytířů, Milan Slezák ji vyvrací.
„Historici došli ke dvěma závěrům. První je, že vůbec není známo, zda Jan Žižka vůbec byl u Grunwaldu. Druhý závěr, který je rozšířený hlavně v české historické tradici, zní, že Žižka u Grunwaldu byl a bojoval na polské straně,“ uvedl.
Po porážce u Grunwaldu se Řád německých rytířů ještě na nějakou dobu dokázal vzchopit, někdejší slávy už ale nikdy nedosáhl. V roce 1525 přestoupil velmistr Albrecht Braniborský k protestantům, řádový majetek v Pobaltí sekularizoval a na jeho území založil světské vévodství, budoucí Prusko.
Hrdinská tradice
Grunwaldskou bitvu provázejí po staletí různé kulty. V Polsku je jeden z nich dodnes živý jako vzpomínka na moc středověkého polského státu.
„Poláci mají hrdinskou tradici. Považují se za bojovníky za křesťanství a proti barbarství. Němečtí rytíři jsou tradičně líčeni – a ne pouze v Polsku – jako barbaři. V německých kronikách se ale dozvíte, co prováděli při polsko-litevském vpádu na území Řádu Tataři, a to věru nejsou hezké skutky hodné civilizovaného národa. Tataři bojovali na straně Litevců a Poláků,“ doplnil Milan Slezák.
Mýtický význam boje mezi Slovany a Germány přikládali ale bitvě u Grunwaldu i Němci a události z léta 1410 byly mimo jiné součástí nacistické propagandy.
