V Libyi začaly oslavy prvního výročí povstání proti Kaddáfímu
Radost, obavy i nejistoty, takové jsou pocity lidí rok po vypuknutí libyjské revoluce. Libye se za rok změnila k nepoznání. Zbavila se diktatury, ale ke svobodné společnosti má ještě daleko. Oslavy roku od zahájení revoluce probíhají za přísných bezpečnostních opatření.
Od loňského září se v Libyi hodně změnilo, v ulicích se objevily opravdové dopravní zácpy, provoz začali řídit policisté, začaly fungovat semafory a dokonce sekundoměry začaly odpočítávat čas do zelené barvy. „To dřív nebylo,“ připomíná z ulic východolibyjského města Benghází zvláštní zpravodaj ČRo Martin Dorazín.
Velkým problémem byla loni čistota města, nefungovaly městské technické služby, svoz odpadků. Situace se v této oblasti trochu zlepšila. Lidé se snaží odpadky aspoň dávat do platových pytlů a umísťovat podél cesty, aby je nějaká ze služeb mohla odvézt. Uklízí se ale jen na hlavních ulicích.
Oslavy prvního výročí povstání proti Kaddáfímu přiblížil z ulicí Benghází zvláštní zpravodaj ČRo Martin Dorazín.
Libye má ale problémy s udržením vnitřního pořádku. Zatím se ale zdá, že na východě země se to jakžtakž daří. Nedochází tam k žádným vážnějším incidentům. To se však nedá říct o odlehlých částech země. Pokud nejde o kmenovou válku, jde o přinejmenším lokální konflikty mezi jednotlivými klany.
V Benghází v současné době panuje krásné slunečné počasí, teploty se pohybují kolem 18 či 20 stupňů. Z nábřeží zmizely protiletecké zbraně, uprostřed roste ocelová konstrukce zastřešující část náměstí. Právě tady se konají politické mítinky, i páteční bohoslužby a bude zde také hlavní oslava výročí revoluce 17. února.
Právě v Benghází začala nepokoji revoluce paralelně s protesty v dalším velkém městě na východě Al Bayda.
„Když revoluce začala, průvod lidí se vydal z předměstí Benghází sem do centra. Lidé se začali modlit, ale najednou z kasáren zvláštních jednotek přijeli vojáci a začali střílet. Na ulicích tehdy zemřelo 500 lidí,“ vzpomíná pan Saád, který byl v Benghází od prvního dne revoluce.
V celé libyjské revoluci zahynulo asi 50 až 60 tisíc lidí. Její výsledky vnímá i pan Saád rozporuplně: „Něco je dobré a něco ne. Vláda je slabá, lidé nemají peníze ani práci.“
Hybatelem povstání byla libyjská mládež, která se rychle zorganizovala pomocí sociálních sítí. Student báňské fakulty al-Fred, řečený Fredy dnes místo studia prodává na trhu elektroniku.
„Za Kaddáfího neviděli mladí lidé mého věku žádnou velkou perspektivu. Odtrhli nás od světa tím, že nás záměrně neučili anglicky pouze arabsky. Vzdělaný a informovaný člověk by se totiž rychle stal Kaddáfího nepřítelem. To se teď změní,“ říká Radiožurnálu. Fredy čeká, že se teď vrátí do školy a za rok a půl bude důlním inženýrem.
Libyjci se vesměs shodují v tom, že tyto oběti nebyly marné, jak má ale vypadat jejich nový stát, tím už si tak jistí nejsou.
