V Lucemburku se na konci roku zavře česká ambasáda. Místní Češi musí na úřad jinam
Berou nám pevnou půdu pod nohama, stát před námi zabouchl dveře, mohou říkat dva tisíce Čechů, kteří žijí a pracují v malé zemi sevřené Francií, Německem a Belgií. Od ledna zanikne naše diplomatické zastoupení v Lucembursku. Tato země má jen asi tolik obyvatel, co Liberecký kraj. V Lucemburku ale sídlí mnoho institucí Evropské unie, bank, podniků a hlavně Češi, kteří v nich pracují a reprezentují svou zemi.
Wernerův dům, ve kterém sídlí české velvyslanectví se v Lucemburku nedá přehlédnout. Hned vedle něj je Národní divadlo, do starého města je to pár kroků a budovy evropských institucí jsou přes malebné údolí na dohled.
K budově přišla Česká republika jen ze staré známosti, coby národ spojený s Lucemburskem od 14. století. Zdi i zahrada ambasády vyslechly mnoho důvěrných diplomatických rozhovorů i textů českých her nebo písniček při koncertech.
„Tady na zahradě je to poslední koncert pro tento rok. Příští rok bude tento dům pravděpodobně měnit majitele. Ale za sebe můžu říct, že bych byl rád, kdyby se koncerty konaly dál, i když třeba jinde, a mám takové zbožné přání, abychom se sem zase jednou mohli vrátit, protože to prostředí tady je nádherné a zatím všechny kapely i písničkáři, kteří tady byli, si to velmi pochvalovali,“ říká Jan Sedláček.
Pracuje jako překladatel Evropské komise a organizuje pro českou komunitu kulturní akce podobné, jako byl právě poslední koncert skupiny Jaret.
Po zavření velvyslanectví zřídí české ministerstvo zahraničí v Lucemburku asi jen čestný úřad honorárního konzula. Tuto funkci už před šesti lety plnil finanční analytik Michael Wittmann. Podle něj by bylo škoda zbavit se v centru Lucemburku budovy, která svou hodnotu rozhodně neztratí.
„Velká škoda, že prodáváme exkluzivní historický dům Pierra Wernera, otce eura. Na druhou stranu reality v Lucembursku neklesají. Čili jakákoli investice se akorát bonifikuje a je škoda, že jsme z naší ambasády neudělali kulturní, obchodní, reprezentační centrum, protože by to jen přinášelo peníze českému státu a národu,“ uvažuje.
Uzavření našeho diplomatického zastoupení v Lucembursku je ale podle ministra zahraničí Karla Schwarzenberga nutné. Důvod je prostý. Nejsou peníze na všechno:
„Musíme opravdu některé úřady zavřít. Otevíráme tam, kde to teď je pro nás nutné. Úsporná opatření se týkají také ministra zahraničí a někde ty prachy musím ušetřit.“
I samotné Lucemburčany mrzí, že zmizí kontaktní místo se státem, který měl v této malé zemičce výsadní postavení.
„Je to škoda, že se česká ambasáda zavře. Vztahy mezi našimi dvěma zeměmi to snad příliš nezhorší. Jsme oba součástí Evropské unie. Spíš to způsobí problémy těm dvěma tisícům Čechů, kteří ztratí kontakt s rodnou zemí. Vztahy mezi Českou republikou a Lucemburskem jsou letité. Je to už přes 700 let, co se známe. Kvůli ambasádě spolu určitě válčit nebudeme,“ věří člen Asociace česko-slovensko-lucemburského přátelství Jean-Claude Schleich.
Tvrdí, že k udržování těsných kontaktů jsou potřeba hlavně ochotní lidé a ne jen česká ambasáda.
Samotným Čechům, kteří pracují pro Evropskou unii, a de facto tak reprezentují svůj stát ale přinese zrušení ambasády komplikace.
„Nám to bude přinášet velký praktický problém dojíždět na jiný úřad do jiné země, kde vám to zabere samozřejmě více času. Například vyřídit si pas nebude otázkou několika hodin, ale několika dnů,“ tvrdí předseda Krajanského spolku Čechů a Slováků v Lucemburku Patrik Bitomský. Ani sliby o tom, že jednou za měsíc bude někde v Lucemburku úřadovat konzul z Bruselu, nejsou zrovna libá hudba pro uši českých krajanů.
Hudba skupiny Jaret na koncertu na zahradě českého velvyslanectví v Lucemburském velkovévodství dozněla a světla zhasla. Tak jako naposledy zhasnou 31. prosince, až se zdejší ambasáda zavře.
