V Moskvě zemřel Alexandr Solženicyn
V nedožitých devadesáti letech zemřel doma nedaleko Moskvy spisovatel a bývalý sovětský disident Alexandr Solženicyn, držitel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1970. Podle syna Stjepana zemřel Alexandr Isajevič Solženicyn na selhání srdce, některé agentury napsaly, že příčinou jeho smrti byla mozková mrtvice.
Kreml oznámil, že prezident Dmitrij Medvěděv zaslal rodině zesnulého písemnou kondolenci.
V rodákovi z jihoruského Kislovodsku pěstovala jeho matka silnou náboženskou víru, Alexandr Isajevič ale během školních let nezůstal imunní ani vůči komunistické ideologii. Jeho studium matematiky na univerzitě v Rostově na Donu přerušila druhá světová válka. Na frontu odešel bojovat dobrovolně a dotáhl to až na důstojníka dělostřelectva.
Přestože byl vyznamenán za statečnost, dopis příteli, ve kterém kritizoval Stalina, byl Solženicynovy poukazem k osmiletému pobytu v pracovních táborech. V padesátých letech následovalo vyhnanství v Kazachstánu. Ve střední Asii přemohl rakovinu a poté začala bitva, která z něj učinila symbol.
V roce 1962 vydal povídku Jeden den Ivana Děnisoviče, která byla prvním uměleckým dílem z prostředí sovětských koncentračních táborů a dokonce byla legálně publikovaným dílem v tehdejším Sovětském svazu. Tahle kniha obletěla triumfálně celý svět a Solženicynovi zajistila světový obdiv
Knihy jako Jeden den Ivana Děnisoviče nebo Souostroví Gulag, ve kterých Solženycin zúročil své otřesné zkušenosti z lágrů, pomohly lidem na Západě definitivně vystřízlivět z veškerých iluzí o sovětském komunismu a plně docenit rozměry zločinného systému.
Po návratu z dvacetiletého nuceného exilu ve Spojených státech nerezignoval svérázný intelektuál Solženicyn na roli břitkého kritika společenských poměrů ve své zemi. Té se ale zároveň jal vůči světu hlasitě zastávat, když zdůrazňoval, že demokracie západního střihu není pro Rusko řešením a někdejšímu prezidentovi Putinovi přiznal zásluhy za "zkrocení" státu a dodání sebevědomí jeho obyvatelům.
