V německém pohraničí se usazují polské rodiny, skupují opuštěné domy
Dávno pryč jsou doby, kdy se Němci dívali na Poláky jako na své chudé sousedy. Německé obce u polských hranic se vylidňují a stárnou. A tak jsou ti, kteří zůstávají, docela rádi, když si u nich sousedé z východu kupují levné domy a stěhují se do nich i s celými rodinami. Prý je příjemné zase slyšet na ulici dětský křik. A nevadí, že je v polštině.
Löcknitz je malá obec pár kilometrů od polských hranic a pár kilometrů od Štětína. „Jmenuji se Agniezska Hornová,“ představuje se místní podnikatelka, pětatřicetiletá Polka ze Štětína, která se provdala před lety za Němce.
Společně vedou realitní kancelář, která v posledních šesti letech také zprostředkovává německé domy polským zájemcům.
„Zpočátku byli Poláci trochu nedůvěřiví, nedokázali si představit bydlet v Německu, ale to netrvalo dlouho. Překonali to a zájem je rok od roku větší,“ říká Agniezska, která radši mluví německy.
Němci mají z polských kupců radost. „Domy nejsou prázdné a nechátrají. Jinak by cena nemovitostí v regionu dále klesala, a to by byla pro místí katastrofa,“ vysvětluje.
Ceny nemovitostí u Štětína jsou podle ní dvakrát až třikrát dražší než v německém příhraničí. „Němci, hlavně ti staří, jsou rádi, že se sem stěhují polské rodiny s dětmi. Protože se do vesnice vrací život. Je pro ně příjemné zase vidět na ulici děti, jak si hrají,“ popisuje Agniezska.
V regionu počet obyvatel podle ní dokonce roste. „V Löcknitzu budou rozšiřovat školku, ta současná už nestačí,“ dodává.
Do německého pohraničí se od Štětína odstěhovaly odhadem stovky polských rodin. Sousedské vztahy jsou tam podle všeho dobré. Třeba vánoční trhy slaví Němci a Poláci společně. S polskou vodkou a německým bratwurstem.
