V Německu vrcholí ostrý spor kolem vlaku připomínajícího deportace Židů

V neděli dorazí do německé metropole historický vlak připomínající osudy židovských dětí a mladistvých deportovaných po železnici do vyhlazovacích a koncentračních táborů. Na první pohled by se zdálo, že jde o zcela nekonfliktní projekt. Německé dráhy ale takzvanému Vlaku vzpomínek kladou od počátku do cesty nejrůznější překážky. Beztak ostrý střet se dále vyhrotil právě před příjezdem soupravy do Berlína. Reportáž našeho zpravodaje v Německu Jiřího Hoška je právě o tom.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Koleje smrti

Koleje smrti | Foto: Pavel Novák | Zdroj: Český rozhlas

Hádka mezi představiteli veřejně prospěšného sdružení a zástupci Německých drah, které jsem byl na nádraží Grunewald svědkem, jasně dokládá, že tyhle dva subjekty se rády nemají.

V Německu platí nepsané pravidlo, že kdo se staví do cesty vyrovnávání se s nacistickou minulostí, o holocaustu ani nemluvě, páchá společenskou sebevraždu. Státní dopravce, toho ale příliš nedbá.

"Když se ohlédneme patnáct dvacet let zpátky, tak všechny projekty Německých drah, týkající se vyrovnání s vlastním podílem na transportech Židů, vzešly od občanů nebo se je podařilo prosadit až pod tlakem veřejného mínění," tvrdí Dirk Stegemann, šéf berlínské odnože sdružení Vlak vzpomínek.

"Citově se nás celá věc velmi dotýká. My, zakladatelé sdružení, potomci viníků a nikoli potomci obětí holocaustu, nechceme ukazovat prstem na Německé dráhy a tvrdit, že dost neuctívají památku obětí. Chceme ukázat, že jsme si své historické odpovědnosti vědomi," dodává mluvčí iniciativy Hans-Rüdiger Minow.

"Jde o část historie, která nemá nic do činění s akciovou společností Německé dráhy založenou v roce 1994 a lidmi, kteří ji vedou. Je groteskní se domnívat, že ve vedení firmy sedí osoby, které se identifikují s tehdejší dobou," kontruje mluvčí státního dopravce Jens-Oliver Voss.

Přiznává historickou spoluodpovědnost německých železničářů za genocidu Židů a odmítá, že by dráhy mařily putování vlaku, jehož expozici už shlédlo úctyhodných 160.000 lidí. Fakta ale hovoří jasnou řečí: Dráhy nepovolily příjezd vlaku taženého historickou lokomotivou na hamburské hlavní nádraží nebo odmítly prodloužení expozice v Kolíně nad Rýnem. V Berlíně sice dopravce dal k dispozici sedm možných zastávek, ale na hlavní nádraží vlak znovu nesmí. Mluvčí Voss tvrdí, že je pro to pádný důvod. "Podle našich expertů by kouř z parní lokomotivy spustil činnost požárních hlásičů," tvrdí.

Nádraží v Berlíně-Grunewaldu sehrálo v deportacích Židů z německé metropole zvlášť významnou roli. Právě odtud vypravily Říšské dráhy, předchůdce dnešních Německých drah, desetitisíce mužů, žen a dětí na cestu, ze které neexistovala zpáteční jízdenka. Z dnes už nepoužívaného nástupiště číslo 17 odjel i poslední transport s berlínskými Židy. Zdálo by se být logické, že by Vlak vzpomínek měl zastavit právě tady, Německé dráhy jsou ale kategoricky proti.

"Představitelé iniciativy se od počátku dožadovali vjezdu na 17. kolej, tedy do prostor památníku deportovaných Židů. Ta už ale nemá přímé napojení na stávající kolejovou síť. Organizátoři ale chtěli konflikt za každou cenu a nepřišli s dotazem, jestli by nebylo možné historický vlak umístit někde v okolí nádraží," říká mluvčí Voss.

Německé dráhy ale nakonec po intervenci ministra dopravy Tiefenseeho v této otázce ustoupily a na nádraží Grunewald nakonec Vlak vzpomínek může udělat jednu ze svých zastávek. Kritici, včetně všech politických stran zastoupených ve Spolkovém sněmu, ale upozorňují taky na vysoké poplatky, které dráhy Vlaku vzpomínek účtují. Celková částka se odhaduje na 100.000 eur.

"Důležité je, že to dělat prostě musíme. Zákonodárci nestanovili v tomto nařízení žádnou výjimku, takže musíme poplatky vymáhat po všech, kteří se po německé kolejové síti pohybují. U koncernu s obratem 31,3 miliardy eur je částka 100.000 eur, o které se mluví, opravdu nepatrná," uvádí Jens-Oliver Voss, který předpokládá, že dopravce tuto sumu zpětně jedné židovské organizaci věnuje.

Izraelská turistka obeznámená s případem na to konto přidává svůj soukromý postřeh, kterému se oba zasmějeme. Ovšem poněkud křečovitě... "Je to takové dvojí naúčtování; napřed dráhy vydělávaly na holocaustu, a teď, když to řeknu cynicky, vydělávají na vzpomínkách na holocaust," říká.

Jiří Hošek, Martin Hromádka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme