V Norsku inkluze funguje. Zdravé i postižené děti chodí do stejných škol
V Česku bývá ve školních hodinách často úplné ticho jen ve chvílích, kdy se učitel chystá zkoušet žáky. Třeba v Norsku ale narazíte i na třídy, kde jsou studenti potichu během celého vyučování. A to i přesto, že z vedlejší učebny je slyšet hluk. Do tamních škol totiž často s běžnými studenty chodí i neslyšící.
V malé třídě právě usměvavá učitelka vysvětluje jedné studentce matematický příklad. V místnosti je ale naprosté ticho, protože obě ženy používají znakovou řeč.
„Jsem vystudovaná biotechnička. Pracovala jsem dlouhou dobu v nemocnici v laboratoři a potom se mě zeptali, jestli nechci učit ve škole,“ překládá matematikářku ze znakové řeči učitelka Bente Corneliussen.
Ve třídě probíhá výuka a přitom je tam úplné ticho. Učitelka i studenti jsou totiž hluší a ke komunikaci používají znakový jazyk. Ve vedlejší třídě se přitom učí slyšící děti. Právě tak to vypadá na škole v norském Oslu
Na školu Nydalen v Oslu chodí 900 studentů zhruba od 16 do 19 let. Je mezi nimi i padesátka neslyšících. Společně se všichni žáci potkávají třeba o přestávkách na chodbách školy nebo v jídelně.
Patří mezi ně i sedmnáctiletý Oliver, který našel způsob, jak se i přes svůj handicap v kolektivu prosadit.
„Většina mých kamarádů je hluchá, ale mám i slyšící kamarády, protože umím mluvit norsky. Proto je pro mě jednodušší si je najít,“ říká Oliver. Teď je ve druhém ročníku. A už má plány, co chce dělat po škole:
„Mám sen přestěhovat se do USA, do Hollywoodu, Los Angeles a být hercem. Vím, že okolnosti jsou proti mně, protože jsem hluchý. Takže hodně tvrdě pracuji, naučil jsem se anglicky. Myslím si, že tady zatím nebyl herec, který byl hluchý a uměl mluvit.“
Škola kromě toho vzdělává i padesátku mentálně postižených dětí. Ty navštěvují speciální třídy a součástí jejich výuky je třeba i praxe ve třech školních firmách.
Učitelka Inga Holten ukazuje třídu, která slouží jako kancelář firmy Heftig Kopi. V místnosti je počítač, několik kopírek a tiskáren.
„Mají vlastní mail a telefon k přijímání objednávek. Dělají kopie, laminují nebo vyrábějí brožury. Třeba příští týden máme setkání s rodiči, kteří přijdou za učiteli. A oni vyrábí jmenovky pro všechny. První je napíšou rukou, my jim zkontrolujeme, že to mají správně a potom je vytisknou a vyrobí stojánky na stoly,“ vysvětluje.
Stejně jako škola v Oslu pracují se znevýhodněnými žáky školy v celém Norsku. V zemi je jen jedna státní speciální škola.