V Osvětimi se hrála Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, přivezl ji Vlak Lustig
Divadelní projekt Vlak Lustig projel Polskem. V Lodži i Varšavě připomněl oběti holokaustu. Stejně jako v Osvětimi. Představení Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou se tu v sobotu hrálo symbolicky na nádraží nedaleko nacistického vyhlazovacího tábora.
Tragické vyznění příběhu podtrhlo deštivé počasí. Na osvětimské nádraží sice přišlo jen pár desítek diváků. Ale Petra Tenorová, která hrála Kateřinu Horovitzovou, si nestěžovala:
„Já mám to představení strašně ráda a hrozně ráda to hraju – kdykoli a jakkoli. Vždy je to překvapení, co nás potká. Nikdy nevíme, s čím se budeme muset vypořádat.“
V Lodži a Varšavě přišlo víc lidí. Ale osvětimské představení bylo i pro Radka Zimu v hlavní mužské roli jedinečné.
„Tady je genius loci toho koncentračního tábora tak silný, že i kdyby diváků mělo být méně než nás, tak si myslím, že to stojí za to. Ať je jeden nebo sto, my hrajeme úplně stejně,“ popsal.
Divadelní projekt Vlak Lustig zahrál v Osvětimi Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou. Přihlížel zpravodaj Vít Pohanka
Vlak Lustig teď pokračuje směrem na jih.
„Přejíždíme na Slovensko, kde začínáme v Žilině a pak pokračujeme do Martina, do Nitry a do Bratislavy,“ uvedl Radek Chalupa, ředitel festivalu Devět bran, který představení Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou přináší na středoevropská nádraží už několik let.
Představení v Polsku mají přitom podle režiséra Petra Kracika zvláštní, autentickou příchuť.
„Jsou to budovy, které si pamatují duše, pohyby lidí, kteří žili v té době, i těch, kteří právě prošli nádražími a směřovali třeba sem,“ řekl v souvislosti s uvedením hry v Osvětimi.
Původní novela - Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou Arnošta Lustiga - vyšla v roce 1964. O rok později ji zdramatizovala Československá televize. Nynější hra měla premiéru v Divadle pod Palmovkou v roce 2012.