V rakouském Kaprunu přetrvává i 10 let po tragickém požáru bolest

Přesně před 10 lety si svět zapamatoval jméno rakouského městečka Kaprun. Jedna z tamních pozemních lanovek začala v tunelu hořet. Od začátku bylo jasné, že půjde o velkou tragédii. Informace, které se postupně dostávaly ven, ale nakonec odhalily katastrofu, jakou si nikdo neuměl představit. 155 mrtvých a jen 12 přeživších. Neštěstí pod alpským ledovcem zasáhlo celý svět, řada obětí totiž pocházela ze zahraničí.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Kaprun. Smutně proslulý ledovec Kitzsteinhorn je v Kaprunu vidět prakticky z každého okna. | Foto: Vojtěch Berger

Na obecním úřadě v Kaprunu si novináři už několik týdnů podávají dveře. Před 10 lety zaplavilo městečko Kaprun na 700 reportérů. A 10. výročí katastrofy poutá taky obrovskou pozornost.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž z Kaprunu připravil zpravodaj Českého rozhlasu Vojtěch Berger

„Tenkrát nám to úplně převrátilo život naruby,“ říká starosta Norbert Karlsböck, který si stejně jako ostatní pamětníci vzpomíná, že 11. listopadu 2000 byl krásný bezmračný den. Mezitím se ale v tunelu lanovky odehrávaly hororové scény. V jedné z řídících kabin začal hořet olej ve ventilaci. Požár se rychle šířil a šikmý tunel fungoval jako dobře táhnoucí kamna.

Zachránili se jenom ti, co se rozhodli proti svému pudu běžet po schodech dolů. Ti co šli nahoru, uhořeli nebo se udusili. „Hlavně v prvních dnech tu panovala beznaděj a obavy z budoucnosti. Po pár týdnech jsme se ale museli zvednout a začít znovu žít. Dát místním lidem novou perspektivu.“ popisuje první dny po tragédii Karlsböck.

Stačí se podívat z kteréhokoli okna v Kaprunu a vidíte ho - ledovec Kitzsteinhorn. Hora, kvůli které sem všichni jezdí. A kvůli které sem před 10 lety přijelo i víc než 150 lidí, kteří se ovšem nahoru už nikdy nedostali.

Místní lidé se už s tragédií smířili

Novinář Anton Kaindl vypadá trochu unaveně, jako by i na něj doléhal stín kaprunské tragédie. Anton píše pro deník Salzburger Nachrichten a v minulých dnech mluvil v Kaprunu snad s každým. S farářem, se starostou, a samozřejmě taky s pozůstalými.

„Lidé se s tím částečně smířili, ale je to odlišné, případ od případu. Hlavně pozůstalí z ciziny, třeba z Německa, se neustále snaží dosáhnout jakési spravedlnosti a chtějí obnovit soudní proces kvůli neštěstí. Ale lidé, kteří žijí v Kaprunu, se s tím zkrátka naučili žít. Museli, vidí tu horu přece každý den. Jinak by tu prostě nemohli dál zůstat,“ popisuje novinář.

Památník kaprunského neštěstí má asi 50 metrů na délku. Je to tubus, který má po stranách barevné vitráže, takže dovnitř z obou stran vniká barevné světlo a dává prostoru přece jenom trochu optimističtější atmosféru. V každé barevné vitráži je vsazeno jméno jedné z obětí.

Nové bezpečnostní normy a nové lanovky

„Bezprostředně po neštěstí udělal Kaprun zásadní rozhodnutí, a sice, že podobnou lanovku už nikdy nechceme provozovat. Postavili jsme ale od té doby řadu jiných lanovek s nejmodernější bezpečnostní výbavou. Kvůli kaprunskému neštěstí se taky zpřísnily bezpečnostní normy v lanovkách po celém světě,“ vysvětluje starosta.

Byznys v Kaprunu se z neštěstí oklepal. Už čtyři týdny po katastrofě v roce 2000 začala normální zimní sezóna. Po turistickém propadu v následujícím roce přišel nový nárůst, noví investoři, nové hotely, nové lanovky. Pod slupkou normálního života ale pořád zůstává trauma, bolestné vzpomínky a smutek.

Vojtěch Berger Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme