V Rakousku roste počet uprchlíků, stát je chce z velkých táborů přemístit na vesnice
Boje na syrském území jsou blíž, než se zdá. Uprchlická vlna ze Sýrie totiž citelně zasáhla i sousední Rakousko. Země, která v minulosti přijala statisíce Maďarů, Čechoslováků i běženců z balkánských válek, však vypadá posledními konflikty na Blízkém východě zaskočená.
Azylový systém v Rakousku sice funguje a uprchlíci nekončí na ulici, ubytovacích míst je ale málo. A tak teď běženci provizorně bydlí třeba v policejních tělocvičnách nebo bývalých školách.
Většina rakouských obcí navíc uprchlíky vůbec přijímat nechce. Vláda ve Vídni proto zvažuje, že vesnicím nařídí povinné uprchlické kvóty. Přitom tam, kde už na venkově uprchlíky přijali, vypadá soužití víc než přátelsky.
Rakousko hledá způsob, jak se postarat o rychle rostoucí počet uprchlíků. Reportáž připravil zpravodaj Vojtěch Berger
Například v městečku Deutschkreutz na samém východě Rakouska. Pro někoho konec světa, pro dvacet stálých obyvatel malého penzionu ale šance na nový začátek.
Arménská uprchlice Layla je tu přes dva roky a ubytování si moc chválí. Nic lepšího se jí prý nemohlo stát. Pokud rakouské úřady schválí její žádost o azyl, chce zůstat tady na venkově a stát se pečovatelkou.
Laylina perfektní němčina ukazuje, jak velký pokrok jsou uprchlíci za krátký čas schopni udělat, když se jim někdo opravdu věnuje.
Uprchlíci místo turistů
Rakouské zákony už deset let umožňují, aby majitelé soukromých penzionů ubytovávali uprchlíky. Na oplátku dostávají státní příspěvek. Penziony si díky uprchlíkům částečně kompenzují výpadky příjmů z klasického turismu.
Tento způsob ubytování uprchlíků se v Rakousku v zásadě osvědčil, jeho odvrácenou stranu ale popisuje novinářka deníku Der Standard Irene Bricknerová. Azyl je pro ni dlouhodobé téma.
„Každá izolace je špatná. Znám třeba případ skupiny uprchlíků, která se dostala do penzionu v nádherné krajině v Korutanech. Bylo to u jezera a obyčejní turisté by platili 50, 60 eur, aby tam mohli přespat,“ vypráví.
„Jenže uprchlíkům nepomůže hezký výhled do přírody. Nemají přístup na pracovní trh, mají omezené možnosti chodit do jazykových kurzů. Co v té pustině budou dělat? Vždyť je to pro ně konec,“ přemítá Irene Bricknerová.
Podle ní navíc rakouské úřady v posledních deseti letech nedokázaly dostatečně předvídat vývoj ve světě, a proto jsou teď velká rakouská uprchlická zařízení přelidněná.
„Do června byla situace celkem stabilní. Pak ale počet žádostí o azyl začal strmě stoupat. Momentálně se pohybuje někde pod třemi tisíci měsíčně. Je to nejvíc za posledních deset let. Nejvíc žádostí o azyl je ze Sýrie, jejich počet narostl od loňska o 330 procent,“ říká mluvčí ministerstva vnitra ve Vídni Karl Heinz Grundböck.
Uprchlíky přijala jen každá pátá vesnice
Za péči o uprchlíky během azylového řízení jsou v Rakousku zodpovědné spolkové země. Tenhle model ale nefunguje dobře.
Uprchlíky totiž přijala jenom každá pátá rakouská vesnice. Vláda tak sahá k nouzovým řešením a posílá uprchlíky i tam, kde už jich je dost, což zase rozčiluje místní starousedlíky.
Typickým příkladem je lyžařské středisko Spital am Semmering, kde už žije 70 dobře integrovaných běženců a kde vláda narychlo nastěhovala uprchlíky do hotelu s kapacitou několik set lůžek.
Rakouská vláda doufá, že s trochou improvizace překlene zimu a od příštího roku začne platit nový systém rozmísťování uprchlíků.
Cíl je dostat běžence z velkých uprchlických zařízení do většího počtu vesnic, kde se rychleji naučí rakouským zvyklostem i jazyku.
