V Rakousku se diskutuje o branné povinnosti pro ženy
Jsou pro vás ženy v uniformě něčím nepatřičným? V Rakousku se uvažuje o tom, že by v armádě sloužily povinně jako muži. O zavedení všeobecné branné povinnosti v alpské republice začal usilovat Hornorakouský svaz vojáků a vojenských nadšenců, který už sbírá podpisy za uspořádání referenda.
Proti zavedení branné služby pro ženy se ale vyslovila rakouská ministryně pro ženské záležitost Gabriele Heinisch-Hoseková a její postoj je v podstatě v souladu s celospolečenským názorem na tuto věc.
Na argument, že pokud ženy chtějí rovnoprávnost, pak ať ji tedy mají se vším všudy, ministryně reagovala slovy, že až budou ženy rovnoprávné ve všech 'ostatních věcech', pak budou i sloužit v armádě‘.
Podle ní musí Rakousko nejdříve zapracovat na těch ostatních věcech, například na dorovnání platů žen, které výrazně pokulhávají za platy mužů. Mezery jsou i v rozdělení „neplacené práce“ , tedy práce v domácnosti, kde zase výrazně pokulhávají muži.
Nápadem nejsou nadšeni ani ostatní rakouští politici. Pro ministra obrany Norberta Darabose není ženská branná povinnost žádným tématem a odmítavě se k ní vyjádřil i prezident Heinz Fischer.
Zájemci se do armády nehrnou
Zájem o službu v rakouské armádě všeobecně není moc velký, a to jak mezi muži, tak ani mezi ženami. Rakušané slouží povinně zatím šest měsíců , že by se ale potom o práci v Bundesheeru, neboli rakouském vojsku, nějak prali, se říct nedá. Ženy smějí v profesionální armádě sloužit od roku 1989 a je jich tam asi 300.
Jednou z nich je i Cornelia Lauschmannová, hodností praporčice. Té přijde služba v armádě samozřejmá: „Člověk si musí dokázat, co zvládne a co umí. A to jsem udělala, s tím nebyl žádný problém. A ze strany mužů jsem také nikdy žádné problémy nezaznamenala.“
Počet nových zájemců a zájemkyň o službu v armádě v posledních letech klesl. Naopak počet těch, kteří místo na vojnu nastupují do civilní služby, se zdvojnásobil. Je třeba dodat, že armáda je v poslední době ve velice špatném stavu a nemůže nabídnout ani dobré finanční ohodnocení.
Rakousko by bylo evropskou raritou
V Evropě už většina států brannou povinnost zrušila a má profesionální armádu, v Česku se k odvodu nemusí už šest let. Řada států ale stále ještě povolává vojáky k obraně vlasti ze zákona. Je to třeba Dánsko, Finsko, Estonsko, Rusko nebo Ukrajina. Ženy tam ale do zbraně nemusí, na rozdíl od Izraele. Tam ženy chodí povinně na vojnu na celých 21 měsíců, muži pak na plné tři roky.
Izrael je ale jediná demokratická země, kde mají i brankyně. Povinnou službu ve zbrani potom ženám nařizují ještě dále například Kuba a některé africké země jako Pobřeží slonoviny, Čad či Eritrea.
Česko v počtu žen v armádě čtvrté
V České republice branná povinnost zanikla v roce 2004, v profesionální armádě ale slouží celá řada žen. V počtu žen v armádě je ČR na čtvrtém místě mezi státy NATO; tvoří přes 13 procent příslušníků ozbrojených sil české armády. Zdaleka nejvíce žen v armádě mají v Americe.
Ženy působí ve všech jednotkách, největší počet jich ale pracuje ve zdravotnictví nebo logistice. V bojových jednotkách je žen málo, ale česká armáda má i pilotku stíhacího letounu a například v Přerově je pilotka bojového vrtulníku. Ženy působí samozřejmě i ve vojenských misích v zahraničí.
