V Rusku roste komunita Afghánců. V Moskvě jich žijí desítky tisíc
Jaké to je žít tisíce kilometrů od domova a ještě k tomu v zemi někdejšího nepřítele, ví velmi dobře afghánská komunita v Rusku, která víc než 20 let po skončení sovětského vojenského tažení v Afghánistánu utěšeně roste. Paradoxně právě Moskva se pro desetitisíce obyvatel hornaté středoasijské země stala útočištěm před nestabilitou a chaosem. A to přesto, že během devítiletého konfliktu se Sovětským svazem zemřel víc než milión Afghánců.
Dvanáctiletý Muhammad vypočítává zákazníkům ceny nejnovějších modelů chytrých telefonů. Nebýt jeho plynné ruštiny a blond vlasů postarší zákaznice, konverzace by se klidně mohla odehrávat v afghánském Kábulu. Tenhle orientální bazar ale leží na jižním předměstí Moskvy. Šestnáct pater bývalého sovětského hotelu Sevastopol se stalo útočištěm a zdrojem obživy pro část afghánské diaspory, kterou osud zavál do Ruska.
Vážně vyhlížející školák, který o prázdninách v obchodě pomáhá svému otci, by se podle svých slov rád do Afghánistánu podíval. Sám se narodil v Moskvě, kam jeho rodina uprchla před 20 lety. Jak vysvětluje 30letý Nahím, který pracuje o patro níž, podobný příběh se schovává téměř v každém ze zdejších obchodů.
Reportáž Lenky Kabrhelové z návštěvy afghánské komunity v Moskvě v pořadu Zblízka na Radiožurnálu.mp3
„Přijel jsem v roce 1998, v Rusku žili mí příbuzní i přátelé. Začátky tu byly těžké, neuměl jsem jazyk, byl to každodenní boj. Teď se mi tu ale žije výborně,“ říká Nahím, který se ze západoafghánského Herátu dostal do Moskvy přes Írán.
„Z Afghánistánu jsem odešel společně se starším bratrem. Za vlády Talibanu jsme se měli špatně, mladí lidé neměli žádou práci, perspektivu,“ vzpomíná Nahím.
Rusko podle něj i přes historické zádrhele znamená pro zdejší 150tisícovou afghánskou komunitu naději.
Ano, je pravda, že Rusové v naší zemi bojovali, ale to bylo politické rozhodnutí, nemohli za to lidé, kteří tu žijí. Na rozdíl od jiných navíc po Rusech v Afghánistánu něco zbylo. Postavili mosty, silnice, továrny. Podívejte se, co se v Afghánistánu děje teď, když tam jsou Američané, podívejte se na to, co se děje v Iráku,“ rozohňuje se Nahím, který tady v bývalém sovětském hotelu našel práci společně s dalšími osmi tisíci spoluobčany.
Čilý ruch v bazaru
V celé 16patrové tržnici vládne čilý ruch. Už jenom výtah je napěchovaný zákazníky, kteří sem vyrazili za nejrůznějšími nákupy – od oblečení, přes bižuterii, hračky, až po potraviny nebo čisticí prostředky. Bývalé hotelové chodby se proměnily na bazarové uličky. Orientovat se v nich na rozdíl od pravého východního trhu není až tak složité: na dveřích zůstala i čísla někdejších pokojů. V nejvyšších patrech jsou klenoty a bižuterie, nejníž potraviny a občerstvení.
Nedaleko nich sídlí v klimatizované kanceláři i Muhammad Džalál, šéf místní afghánské komunity, která obří tržnici provozuje. Jak vysvětluje, Afghánci do Moskvy přišli ve třech vlnách – počátkem 90. let, kdy v zemi padla vláda, v jejich polovině a po roce 2001 po svržení Talibanu.
„V 90. letech mělo Rusko kupu svých vlastních problémů, běžence z Afghánistánu tu tehdy nikdo nepotřeboval a neměl čas ani prostředky se o ně starat. Proto jsme se jako diaspora museli sjednotit, a tak vznikla i tahle tržnice. Snažíme se dát Afgháncům práci, financujeme ale i charitativní projekty a usilujeme o to, aby lidé neztratili kontakt s afghánskou kulturou, tradicemi a jazykem,“ říká Muhammad Džalál, který sám v Sovětském svazu vystudoval a jak neskrývá, má dodnes na vlivných místech dobré kontakty.
Tvrdí, že ruská afghánská komunita je jedna z nejpočetnějších i nejjednotnějších na světě. Pohromadě drží Paštuni, Hazáři, Uzbeci i Tádžici. Řada z nich, včetně jeho samotného, by se do své vlasti ráda vrátila. Pro většinu ale zatím dál zůstává nadějí na bezpečný život bez každodenního ohrožení bývalý nepřítel – Rusko.
