V Sýrii bychom už asi byli mrtví, říkají uprchlíci v Miláně. Raději by ale jeli dál

Utekli před válkou, teď bojují za důstojný život. Desetitisíce uprchlíků ze Sýrie i Iráku se vydaly na strastiplnou pouť do Evropy, většina z nich uvízla v Itálii, kde se snaží získat politický azyl. Nemají ale žádné peníze ani jídlo a přespávají na nádražích a v parcích. K nejhorším patří situace ve městech Turín a Milán, tamní radnice proto volají o pomoc jak italskou vládu, tak i Evropskou unii.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Uprchlíci ze Sýrie potřebují hlavně jídlo a střechu nad hlavou | Foto: Robert Mikoláš

Dobrovolnice v oranžových vestách právě přinesly dvě obří pizzy a snaží se je rozdělit mezi děti a ženy.

Jedna hledá, čím je rozkrojit, druhá připravuje kelímky na vodu i na džus. V patách jim jsou neustále desítky hladových dětí.

„Když máme jídlo, dáváme jim ho. Spoléháme se hlavně na to, co nám kdo z místních přinese. Něco málo nám také poskytuje radnice, ale jinak jsme závislí na darech. Nikdy tak nevíme, v jakou chvíli se tito lidé najedí,“ vysvětluje jedna z žen pomáhajících v centru Milána, které je plné uprchlíků hlavně ze Sýrie.

Přehrát

00:00 / 00:00

Itálie nezvládá nápor uprchlíků z Afriky a Blízkého východu. Nejhorší situace je v Turínu a v Miláně, kde se tísní desetitisíce běženců. Natáčel Robert Mikoláš

„Jsem z Homsu. Utekli jsme před válkou, kdybychom zůstali, už bychom asi byli mrtví. Země je zničená a nikdo neví, jak dlouho se ještě bude bojovat. Kdyby ale zavládl mír, určitě se vrátíme,“ říká 35letý Syřan, který se doma živil jako stavební dělník.

Konflikt z něho ale udělal uprchlíka, který je odkázaný na pomoc druhých.

„My dospělí dostáváme jen nějaké sušenky a vodu. Nejradši bychom hned odjeli do Německa nebo do Skandinávie, kde je to podle nás lepší. Protože jsme ale požádali o azyl v Itálii, nesmíme dál. Pohraničníci už nás také vrátili poté, co nám násilím vzali otisky prstů,“ dodává muž.

Pro děti je tu klaun

Tisíce Syřanů v tuto chvíli mají ale jen jedno přání - střechu nad hlavou a teplé jídlo. Alespoň o děti je tu prý dobře postaráno.

Bývalý učitel z Milána se rozhodl pomoci po svém - chce na tvářích syrských chlapců a dívek vyvolat úsměv, což se mu daří. Nejprve maluje obrázky na jejich obličeje a fronta malých zájemců rychle roste. Děti mu ochotně říkají svá jména a těší se na další zábavu.

Bývalý učitel z Milána maluje obrázky na obličeje malých syrských běženců | Foto: Robert Mikoláš

„Líbí se mi to a cítím se tu v bezpečí. Moje země je však krásná a hrozně se mi stýská, hlavně po kamarádech,“ svěřuje se dvanáctiletý Ala, který si přeje stát se doktorem.

Už v Sýrii prý o tom snil. Pak ale přišla válka, útěk ze země, strastiplná cesta přes poušť i moře. Až dnes, po několika měsících se konečně cítí bezpečně a hlavně se směje. Stejně jako ostatní děti.

Robert Mikoláš, Simona Bartošová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme