V Ženevě se jedná o znovusjednocení Kypru
V Ženevě začaly třídenní rozhovory, jejichž cílem je obnovení jednání o znovusjednocení Kypru. K jednacímu stolu zasednou kyperský prezident Christofias a lídr takzvané Severokyperské turecké republiky Eroglu. Záštitu nad rozhovory převzal generální tajemník OSN Pan Ki Mun.
Určitě by si všichni přáli, aby tato zatím poslední iniciativa skutečně vedla ke znovusjednocení ostrova, ale je otázkou, nakolik je to reálné. Tvrzení, že Kypr je už blízko znovusjenocení, jsme v minulosti slyšeli mnohokrát a doposud to vždy selhalo.
Vývoj kolem Kypru shrnul v Odpoledním Radiožurnálu Jaromír Marek ze zahraniční redakce
Naposledy se takováto jednání odehrávala loni v prosinci v Bruselu. Tehdy šlo o jednání separátní a představitelé obou znesvářených stran ostrova se rozcházeli s tím, že si vlastně vůbec nedůvěřují.
Otázkou je, jak dopadne nynější pokus dostat oba lídry k jednomu jednacímu stolu. Severokyperští zástupci už totiž prohlásili, že i tato jednání mohou skončit kolapsem.
Stále živé trauma
Obě strany se zatím nedaří usmířit, protože trauma z násilného rozdělení ostrova v roce 1974 je stále velmi živé.
„To si člověk uvědomí, jen jak přistane na Kypru, jenom cestou z letiště míjíte billboardy, které připomínají utrpení kyperských Řeků právě z toho roku 1974,“ říká Jaromír Marek ze zahraniční redakce Radiožurnálu a pokračuje:
„Když se s někým bavíte, po méně než pěti minutách se řeč stočí na to, jaká rodinná traumata zažili, o jaké majetky přišli během turecké invaze v roce 1974. To je skutečně jeden z důvodů, proč se stále nedaří tuto velmi smutnou kapitolu evropských dějin uzavřít.“
Turecká invaze
V červenci roku 1974 vyvrcholila vnitropolitická krize na Kypru tím, že na ostrov vtrhla turecká armáda, která obsadila zhruba třetinu ostrova. Následoval exodus 200 tisíc kyperských Řeků, kteří byli donuceni opustit své domovy a ze dne na den se stali běženci.
Na území okupované části ostrova vznikla takzvaná Severokyperská turecká republika, stát, který uznává jen Turecko. Dodnes je celý ostrov, tak i samotné hlavní město Nikósie rozděleno hranicemi na dvě části.
