Wall Street Journal: Rusko je druhořadou mocností, která se pouští do riskantních podniků
Ruské elity se považují za dědice vítězství a úspěchů sovětské éry. Podle analýzy amerického listu Wall Street Journal je ale potíž v tom, že současné Rusko je jen druhořadou mocností.
Hluboká propast mezi ambicemi a relativně omezenými prostředky v pohledu deníku vedla ke vniku vysoce rizikové mezinárodněpolitické strategie Moskvy. Ta začala intervencí na východní Ukrajině, pokračovala zásahem v Sýrii a nejnověji se projevuje v angažmá ve Venezuele a Africe.
Čekají svět závody ve zbrojení? Smlouva o likvidaci raket mezi Washingtonem a Moskvou zanikla
Číst článek
Rusko se snaží vylepšit si reputaci, ovšem mnohdy na to nemá dostatek sil. „V zásadě se chová, jakoby váha a vliv země byly větší, než jaké ve skutečnosti jsou,“ myslí si Dmitrij Trenin, bývalý jaderný vyjednavač a nynější šéf moskevského Carnegie střediska.
V ruském pojetí je tato strategie především hrou o čas. „Doufáme, že se jednou opět staneme supervelmocí, a tato naděje nás žene vpřed,“ dodává Trenin.
Americký list připomíná, že prezident Vladimir Putin i další současní ruští představitelé vyrůstali v době, kdy světu vládly jen dvě velmoci, a Sovětský svaz byl jednou z nich. Rozpad sovětského impéria se pak stal jejich osobní tragédií.
Jenomže současné Rusko, byť stále jaderná velmoc, je jen stagnující ekonomikou střední velikosti, zhruba o rozsahu kanadského či jihokorejského hospodářství. Oproti minulosti má menší hranice a jen několik málo skutečných spojenců. Touha po uznání ale nemizí a Moskvu to tak vhání do avanturismu.
Rusko hraje o čas...
„Je jako zakomplexovaný teenager, který se dostane do fotbalového týmu dospělých hráčů. Někdy je to proto, že je opravdu tvrdý, jindy proto, že je hodně naivní,“ zamýšlí se Ruslan Puchov, ředitel moskevského Střediska pro strategické a technologické analýzy, které radí ruskému ministerstvu obrany.
Itálie, Česko, Německo. Kremelské dezinformace už podle experta zasáhly 16 voleb v Evropě. Zde je seznam
Číst článek
Nová vlna ruského zahraničního aktivismu od Blízkého východu přes Afriku až po Latinskou Ameriku souvisí s touhou opět zasednout u stolu těch nejvlivnějších. Moskva doufá, že Kreml jednou své strategické výdobytky smění se Západem za ústupky v oblastech, které považuje za své národní zájmy. Prioritou je přitom jednoznačně Ukrajina, zdůrazňuje Wall Street Journal.
Zatím ovšem Moskva žádné výhody nezískala. „Myslím, že Putin by své renomé rád zobchodoval. Mnohokrát naznačoval, že je ochoten udělat obchod,“ říká poslanec Konstantin Zatulin z vládní strany Jednotné Rusko. „Myslel jsem, že do Sýrie šel kvůli Ukrajině. Ale Západ na žádnou z takových úvah nereaguje. Ani Putinovi nepřizná právo vyložit záležitosti ze svého hlediska,“ dodává expert.
Velmocenský status podle amerického deníku zcela jistě souvisí s ekonomickou silou. Rusko má silnou armádu, schopnou diplomacii i tajné služby a umí být velmi pružné, čímž částečně kompenzuje svou hlubokou slabost v jiných oblastech.
„Ale ani ekonomická síla k prosazení politických zájmů nestačí. Existují velké ekonomické bloky, které jsou geopoliticky impotentní – například Evropská unie,“ tvrdí vojenský poradce Vasilij Kašin z Vyšší odborné školy ekonomické v Moskvě.
Kyjev a Moskva se dohodly na ‚obilném‘ příměří. K míru na východě Ukrajiny je ale stále příliš daleko
Číst článek
Rusko podle něj hraje o čas, protože věří, že mu pomůže krize světového liberálního řádu i vzestup Číny. Kombinace těchto faktorů by měla teoreticky ohlašovat nevyhnutelný konec západní dominance pod vedením USA. Moskva tudíž vsází na jedinou kartu, kartu zániku nepřátelských organizací, k nimž řadí Severoatlantickou alianci i Evropskou unii.
...a snaží se přežít
Jenomže NATO i unie mají pozoruhodnou výdrž, podobně jako západní ekonomické sankce, uvalené na Rusko kvůli anexi Krymu. Mnozí ruští diplomaté se v současnosti shodnou i na tom, že se Moskva přecenila na východní Ukrajině. Mylně předpokládala, že celý ukrajinský stát se snadno zhroutí, poznamenává Wall Street Journal.
Na opačné straně však i Západ chybně interpretoval některé ruské kroky. Považoval je za imperiální výboje, zatímco Moskva jen hájila svou sféru vlivu, píše také americký list. Rusku se navíc nedaří udržet velmocenský status quo, protože okolní svět postupuje a rozebírá po kouscích postsovětské dědictví.
V důsledku toho potřebuje Rusko nárazníkovou taktiku.
„Možná k tomu používá revizionistických metod, ale rozhodně není revizionistické ve svých zahraničněpolitických záměrech,“ říká Andrej Kortunov z think-tanku Ruská rada pro mezinárodní vztahy. Dodává, že „cílem Ruska není expanze, nýbrž přežití“.
Šance na výměnu vězňů v troskách. Moskevský soud prodloužil vazbu ukrajinským námořníkům
Číst článek
A v Moskvě podle něj převládá názor, že i když vztahy s USA zůstanou v příštích letech napjaté, Kreml rozhodně nebude iniciovat žádnou zásadní krizi. „Nepřejeme si ani konfrontaci, ani zhoršení vztahů. V zájmu obou zemí je přinejmenším stabilizovat současnou napjatou a nebezpečnou situaci,“ ujišťuje náměstek ruského ministerstva zahraničí Sergej Rjabkov.
Horší už to nebude
Navzdory snahám o zklidnění vztahů se Západem však v Moskvě nepanuje jednota v názoru na to, jestli se vazby Ruska a USA musejí v příštích letech zhoršovat. Analytik Kortunov je v tomto ohledu optimista. V jeho pohledu už rusko-americké napětí eskalovat nemůže, protože „všechny směry a možnosti zhoršování jsou fakticky vyčerpány“.
Západní země prý navíc vědí, že kdyby uvalily na Rusko sankce podobně jako na Severní Koreu či Írán, anebo dokonce odřízly Moskvu od mezinárodního finančního systému, uškodily by sami sobě.
Jiní experti s tím ale nesouhlasí. Upozorňují na incidenty mezi ruskými a americkými loděmi či letouny v Jihočínském nebo Černém moři či na Baltu.
Zejména šéf moskevského Carnegie střediska Trenin se obává eskalace konfliktu Ruska s Ukrajinou, která by mohla skončit tažením na Kyjev. Západní sousedy Ukrajiny by to prý mohlo zatáhnout do konfliktu, který by nakonec přerostl v globální válku.
„A ta by byla určitě nukleární,“ podotýká Trenin, rovněž bývalý jaderný vyjednavač. „Za časů Sovětského svazu jsme se vzájemně drželi v šachu. Obě strany ale věděly, že hrozba je reálná a že v případě války zemřeme všichni. Dnes převládá falešný pocit bezpečí. Jadernou válku by tak mohla rozpoutat naše bohorovnost a bezstarostnost,“ cituje Dmitrije Trenina deník Wall Street Journal.
