Válkou trpí spolu s lidmi i zvířata. ‚Máme 16 psů, kdo nás vezme? Nikdo,‘ říkají manželé v Charkově
Ani po 17 dnech intenzivního ostřelování a bombardování se Rusku nepodařilo obsadit druhé největší ukrajinské město Charkov. Stále nad ním vlaje ukrajinská žlutomodrá vlajka, ale všichni v Charkově zažívají nesmírné utrpení, a to nejen lidé.
V Dnipru jsme naložili humanitární pomoc pro obyvatele Charkova. S dobrovolníky, kteří do tohoto města jezdí každý den, nyní vyrážíme v dodávce na cestu. Zpět přivezeme nějaké uprchlíky.
Válka na Ukrajině dopadá i na zvířata. V Charkově se jim snaží pomáhat. Na místě natáčel zpravodaj Martin Dorazín
Projeli jsme posledním kontrolním stanovištěm a jsme mezi paneláky na okraji Charkova. Město je z této strany velmi silně opevněné, jsou tady protitankové zátarasy, betonové kvádry a hodně vojáků s vojenskou technikou, opevněné domy a hradby z pytlů s pískem.
Kolem projíždějí auta, protože tohle je ještě relativně bezpečná část města.
Vidím také pár lidí, kteří táhnou kufry. O kus dál už jsou ale první stopy války. Rozbité obchody, celé nákupní centrum v troskách.
Kolem nás chodí lidé s taškami jídla, takže v této části Charkova nějakou pomoc mají. A podle jednoho z kolemjdoucích Mikoly Huka jsou na nedaleké poště k dostání brambory. Fungují tu také tři obchody, dodává.
Nejvíce ostřelovaná je čtvrť Saltovka, kde se nachází velké sídliště, ve kterém podle Huka žilo na 300 tisíc lidí. To je zhruba stejně jako v sousedním městě Poltavě. Jsou tam domy s devíti až šestnácti patry. Podle Huka je srovnali se zemí.
Úkryt v metru
U stanice metra Chladná Hora vykládají Alexandr a místní dobrovolníci část humanitárního nákladu, který jsme přivezli. Postávají tu lidé, kteří čekají na pomoc. Dole ve stanici stojí vlaky, které už dlouho nikam nevyjely. Je tu poměrně teplo.
Různé taktiky či jazyková bariéra. Jaké překážky čekají dobrovolníky ze zahraničí ve válce na Ukrajině?
Číst článek
Lidé tady našli úkryt. Na peronu spí, kde se dá. Pod sebou mají rozkládací lůžka, karimatky nebo jenom deky. Základní potraviny mají, ale chybí léky. Psychicky jsou ve velmi špatném stavu, je to obraz plný obrovského lidského utrpení. Nevědí, co s nimi bude dál. Už se spolu ani nebaví, jen polehávají nebo spí.
Dobrovolník Alexandr hledá v Charkově další místo, kam máme přijet vyložit část humanitární pomoci. Zpět do Dnipra nakonec nepovezeme uprchlíky, protože se do této části města nemohou dostat. Místo toho povezeme psy, kteří jsou u starších lidí, a proto už se o ně nemohou starat.
Pomoc zvířatům
Alexandr dodává, že vždy, když má možnost a má místo v autě, tak z Charkova odváží zvířata do útulku do Dnipra. Lidé si je pak rozeberou, k sobě domů berou domů i dva nebo tři psy. Je to jedna z méně viditelný, ale také nesmírně bolestných stránek této války.
Manželé ve středním věku přinesli krabici, ve které jsou tři štěňata špiců. Sami nechtějí z Charkova odjet, protože doma prý mají 16 psů a kočky. „Kdo nás vezme? Nikdo, musíme zůstat tady,“ říkají. Po Charkově teď běhá spousta psů, které tady jejich majitelé nechali.
