Střet generací jako hlavní téma dokumentárního filmu Kristofa Geregy. V politických kuloárech Kyjeva viděl konfrontaci macho stylu starých politiků s energií nováčků, kteří touží po reformách na Ukrajině a její evropské integraci. „Nebyla tam žádná výuka politické kultury, doteď není vzdělání v této oblasti dostatečné,“ poukazuje na úskalí v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz. Mluví také o dopadech rok trvající ruské války na další vývoj v zemi.

Rozhovor Praha 7:00 26. března 2023 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Během práce na vašem dokumentu Generace Euromajdanu jste od roku 2013 detailně sledoval ukrajinskou politickou kulturu. Jak byste ji popsal?  
Složitá otázka... Mohu ji blíže porovnat s německou politikou, protože v Německu jsem vyrůstal a v zemi strávil většinu života. Oproti Německu se ukrajinská politika zdá občas chaotická, hlasitá, někdy hrubá, neorganizovaná a velmi emotivní.

Rozhodně tím ale nechci říct, že by německá scéna fungovala bezchybně a ukrajinská ne, o tom to není. Ale velký rozdíl je znát v energii, kterou cítíte v Poslanecké sněmovně. Když se procházíte chodbami německého parlamentu, je tam klid, lidé se chovají slušně. Na Ukrajině je to víc intenzivní, to byla jedna z věcí, která pro mě byla fascinující.

Když zmiňujete srovnání se západními zeměmi, jedním z velkých témat současného dění, jsou snahy Ukrajiny, stát se členem Evropské unie. Ve vašem dokumentu se ale objevují momenty, které odhalují i existenci překážek pro přijetí – jako třeba korupce nebo nezávislost soudů. V jakém horizontu byste odhadoval, že ke sblížení mohlo dojít?
Odpověď na tuhle otázku se pojí k názvu dokumentu. Mnoho věcí, které se na Ukrajině uchytily, jsou zásluhou staré generace. Právě tu bych popsal jako chvílemi hrubou a takovou, která se více zajímá o osobní obohacení a svůj vlastní byznys. Ale pak je tu část politiků, mezi které počítám třeba mé protagonisty, kteří reprezentují touhu po reformách a evropskou orientaci ukrajinské politiky.

Doufám, že z film ukazuje právě střet těchto generací. Na jedné straně máte macho styl: starší muže, kteří si libují v tom, že si vzájemně třesou rukou a předpokládáte, že uzavírají vzájemné dohody. Na druhé straně máte příklady lidí, kteří věří jejich představě o ideálu Evropy.

Máte pravdu, z pohledu Evropské unie jsme byli zvyklí ukazovat na Ukrajinu a říkat, že je příliš zkorumpovaná na to, aby se mohla stát součástí společenství. Ale během natáčení dokumentu jsem se dozvěděl mnoho o ukrajinské politice a ztratil určité předsudky.

‚Západ nechtěl naslouchat‘

Máte nějaký tip, jak dlouho by mohlo Ukrajincům trvat, než splní požadavky pro vstup do EU? Sami volají po dvouleté lhůtě, ale známe případy kandidátských zemí, které čekají před unijními branami dekády…
Situace kolem Ukrajiny je velmi dynamická od zahájení úplné ruské invaze. Co se týče integrace do EU, záleží na tom, jak dlouho současná válka potrvá. Je zřejmé, že Evropská unie by za nového člena nepřijala nikoho, kdo aktuálně vede válku a na jehož území válka probíhá. Myslím, že celé to záleží na tom, jak dlouho válka ještě potrvá, od toho se vše odvíjí.

‚Kyjev, město diplomacie.‘ Unie potřebuje Ukrajinu utvrdit v podpoře a mírnit nadšení z rychlého přijetí

Číst článek

Všichni doufáme, že boje skončí co nejdříve. Pak si myslím, že Ukrajina získá nějaký speciální status, není ji možné srovnávat s ostatními kandidátskými zeměmi, které čekají na připojení se k EU desítky let. Předpokládám, že vše bude postupovat rychleji.

Co podle vás válka na Ukrajině v politickém světě změnila?
Už během natáčení jsem si všímal toho, jak Ukrajinci apelují na možnou hrozbu, kterou cítí ze strany Ruska. Bavili jsme se o přístupových jednáních do EU, ale ještě dlouho před válkou bylo pro většinu Ukrajinců důležitější stát se členem NATO, aby si země garantovala vojenskou pomoc a bezpečí.

Jenže problém byl v tom, že je nikdo nebral vážně. Nikdo na západě je nechtěl poslouchat. To se nyní zásadním způsobem proměnilo.

Politická tradice

Strávil jste téměř deset let natáčením dokumentu, kde jste sledoval politickou cestu tří hlavních protagonistů, kteří se z aktivistů během Euromajdanu stali aktivními politiky, co měli velké plány na reformu země. Jenže těch se jim nepodařilo jednoduše dosáhnout a ve výsledku to na mě působilo, že byli svým způsobem zklamaní. Vnímal jste to stejně?
Řekl bych ano i ne. Jsem toho názoru, že Ukrajina udělala ohromný postup od majdanské revoluce. A pak je druhá věc - vývoj mých protagonistů. Bojovali za reformy, udělali toho pro zemi hodně, nedosáhli ale na všechny své sny a plány, to je fakt.

V závěru filmu, kdy nebyli znovuzvolení, bylo patrné velké zklamání. Což je z mého pohledu lidské, protože investovali mnoho času a energie a lidé je za jejich práci stejně neodměnili. Raději volili stranu Volodymyra Zelenského a nové osobnosti kolem něj.

13 let za vlastizradu. Soud rozhodl v nepřítomnosti o ukrajinském exprezidentu Janukovyčovi

Číst článek

V Německu máme rčení, které má kořeny v divadelní hře pojednávající o Francouzské revoluci – „revoluce požírá své vlastní děti“. To je opakující se jev v historii. V podstatě to znamená, že ti, kteří byli součástí nebo tvořili revoluci, se ve výsledku nepodílejí na fungování nového režimu. Protože pak přijdou noví lidé, kteří využijí otevřené okno příležitostí, ale ti, kteří ho reálně otevřeli, se na cestě ztratí.

Proč to byl případ i vaší trojice protagonistů?
Ukrajina je specifický případ, pokud ji chceme porovnávat se západními zeměmi, má úplně jinou politickou tradici. Dekády byla součástí Sovětského svazu a navíc tam nebyla žádná výuka politické kultury, doteď není vzdělání v této oblasti dostatečné. Což se projevilo u mých protagonistů.

(Po)válečné dopady

Navážu na vámi zmiňovanou politickou kulturu - ještě před začátkem ruské invaze na Ukrajinu se hodně probírala kariéra prezidenta Volodymyra Zelenského. Dříve se živil jako herec, teď je mezinárodně uznávanou personou. Jak tento vývoj vnímáte?
Před vypuknutím invaze minulý rok v únoru nebyl Zelenskyj příliš populární. Mezi lety 2019 (kdy se konaly volby, pozn. red.) a 2022 ztratil hodně popularity. Jakožto politik nebyl zkušený, měl úzké vazby na oligarchy, navíc udělal několik rozhodnutí, která poškodila jeho oblibu.

Ale to se zásadně změnilo. A to, že po rozpoutání války neutekl a na Ukrajině zůstal, přestože mu Rusové vyhrožovali, je něco, co hodnotí všichni pozitivně. Nemusí souhlasit se vším, co říká, jednoznačně ale mnohé překvapil a to nejen doma, ale především v zahraničí.

Vidím tam jedno úskalí. Až skončí válka, bude se těšit výrazné popularitě, protože si ho lidé budou pamatovat jako toho, kdo ukončil válku. To bude znamenat, že se v jeho rukách bude soustředit hodně moci – pak vyvstává otázka, jak se s ní popere. Buď ji investuje do rekonstrukce Ukrajiny, budování nové infrastruktury a skutečné demokracie, nebo půjde opačnou cestou a zneužije moci pro osobní obohacení.

Šimon Pánek: Pomoc české veřejnosti Ukrajině byla fenomenální. Obnova země ale potrvá roky

Číst článek

Co se Ukrajinci naučili za uplynulý rok? Mají z čeho čerpat pro ne-válečné období?
V tom vidím něco, co si uvědomili moji protagonisté v posledním roce a co si vyzkoušeli na vlastní kůži. Ukrajinci se příliš upínali k Západu a nesnažili se tolik na sobě nezávisle pracovat. Pokud by se chovali jinak, vyvarovali by se tím zklamání, které přišlo po majdanské revoluci, kdy nepřicházelo tolik podpory ze západních institucí, jak se mnozí domnívali. Musí budovat vlastní demokracii.

Jaké ponaučení může vnímat Západ?
Západní svět se mohl naučit to, že by měl víc naslouchat a brát vážně obavy cizích zemí. Ukrajinci dlouhé roky mluvili o hrozbě, která se na ně valí z Ruska, a západní politici ji úplně ignorovali. Myslím, že by Západ měl být víc otevřený a tolerantní, připravený naslouchat.

Je důležité, abychom pokračovali v podpoře Ukrajiny a možná to dělali ještě více. Válka stále pokračuje, přestože je z ní na Západě už patrná únava, už se nám nechce číst další válečné příběhy a politici si všímají, že další podpora Ukrajiny je potenciálně může stát podporovatele. Ale myslím, že bychom v sobě měli budovat trpělivost, abychom v boji nenechali Ukrajinu samotnou. Protože z mého pohledu není jiná cesta z války, než západní podpora Ukrajiny.

Anna Urbanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít