Musíme věnovat více pozornosti těm, kdo uprchlíky přijímají, myslí si ředitel neziskovky ADRA Kruger
Nezisková organizace ADRA působí po celém světě, včetně současného konfliktu na Ukrajině. Lidem v nouzi poskytuje, co zrovna potřebují. „Pokud žena učiní rozhodnutí ukončit těhotenství vyvolané znásilněním, pak je rolí naší organizace být jí oporou a poskytnout jí maximální pomoc a podporu, jakou jen jsme schopni. Pokud je to její rozhodnutí, pak ji máme podporovat,“ říká v rozhovoru ředitel Michael Kruger.
Válka na Ukrajině je tématem posledních měsíců. ADRA v této zemi i dalších zemích, které jsou ve válce, působí. Jak humanitární organizace fungují v takovýchto oblastech?
Když jsem byl v roce 2017 na Ukrajině, kde teď jsou ty největší boje, tak tam ADRA opravovala domy poškozené během bojů, opravovala plynové potrubí. A také jsme tam nabízeli velké množství toho, čemu říkáme psychosociální pomoc.
Jak jsme projížděli jednotlivými městy, tak vidíte hodně žen a dětí, ale nevidíte moc mužů, protože část z nich nastoupila do armády a někteří bohužel ztratili život.
Jak se snažíte v dané situaci pomáhat a orientovat, tak se vaše aktivity podle toho mění. Když se podíváme na současnou situaci, která je samozřejmě mnohem vyhrocenější, než byla v době mé návštěvy, tak nyní přivážíme jinou pomoc. Je to to, čemu říkáme nouzová pomoc. Jednoduše máte někde lidi, kteří nemají žádné jídlo nebo nemají kde bydlet, potřebují základní životní potřeby.
Jak to vypadá v praxi?
Spousta aktivit ADRA je na západních hranicích Ukrajiny, v zemích, které s ní hraničí. Teď byste tam mohli vidět spoustu konvojů s humanitární pomocí, které přivážejí jídlo, léky a další věci, které vycházejí z potřeb lidí na místě.
Vyslali jsme na Ukrajinu také skupinu autobusů, které pomáhají s evakuacemi, někdy jen uvnitř Ukrajiny, tomu říkáme vnitřně vysídlení lidé. Takových je spousta na východě země, spousta lidí se přesunula do Kyjeva, do Lvova a další překročili hranice a zamířili někam do Evropy. Opět, podle aktuální situace volíme konkrétní pomoc.
Z Kyjeva jsou hlášeny výbuchy, Češi vybrali pro Ukrajinu přes tři miliardy korun
Číst článek
Je tato válka z vašeho pohledu jiná než podobné konflikty, se kterými máte zkušenost?
Nemyslím si, že by samotná válka byla nezbytně jiná nebo že by dopady byly jiné. Ve válce se dějí surové činy, civilisté prchají, aby si zachránili život, hledají útočiště, v těchto ohledech je ta situace stále stejná.
Na druhou stranu mi připadá, že v tomto případě vidíme skoro celosvětovou solidaritu s událostmi, které se dnes na Ukrajině dějí. Vím, že jsou tady různé názory na to, proč to tak je. Tady v Evropě to může být solidarita na základě sdílených zkušeností, podobné kultury. Musíme ale také uznat, že tu jsou geopolitické události, které ovlivňují část těch reakcí v Evropě i ve zbytku světa. V mnoha ohledech je tomuto konfliktu věnovaná větší pozornost než jiným konfliktům v celém světě.
Výsledkem jsou významné toky peněz, které mají přinést pomoc zoufalým Ukrajincům, z nichž řada prchá nebo se snaží najít útočiště někde uvnitř vlastní země, někde, kde je alespoň o něco bezpečněji.
Není pro neziskové organizace frustrující, když je nyní jeden konflikt, ten rusko-ukrajinský, v hledáčku všech médií a veřejnosti a na další konflikty se zapomnělo? Mluvím o situaci v Jemenu, v Sýrii, lidé tam příliš neposílají peníze, média o nich téměř nemluví. Jak se s tím humanitární organizace vyrovnávají, když vědí, že i tam jsou lidé, kteří potřebují pomoci?
Když se podíváte na to, jak fungují média, a to my v humanitárních organizacích dobře známe, když vznikne nějaký konflikt, je tu docela krátké časové okno, ve kterém můžete veřejnost požádat o podporu pro zaslání pomoci.
Humanitární i vojenský materiál. Americký Senát schválil největší balík zahraniční pomoci za 20 let
Číst článek
Rád říkám, že jako nezisková organizace jsme takový most mezi těmi, kdo si přejí pomoci, a těmi, kdo pomoc nezbytně potřebují. Ukrajina je v tomto ohledu jiná, to okno se rozhodně protáhlo déle, než bývá obvyklé. Ale existují různá schémata pomoci a různé druhy financování.
U Ukrajiny vidíme, že je tu velká vlna pomoci ze strany veřejnosti, jednotlivců, nadací, které chtějí nějakou podporu poslat. Pokud jde o Jemen nebo Sýrii, kde ADRA působí už roky, tyto operace jsou stále velmi dobře financované. Peníze přicházejí od takzvaných multilaterálních nebo bilaterálních dárců. ADRA International, která sídlí ve Spojených státech, například dostává významnou sumu peněz od americké vlády. Ta je určená na pomoc v Jemenu. Tyto peníze nejsou ovlivněné aktuálními událostmi v médiích.
Takže i když vznikne nějaký nový konflikt, všichni se na něj soustředí a lidé tam posílají peníze, pořád existuje dost dárců, kteří nereagují na okamžitou situaci, ale řeší věci dlouhodobě. A proto máme trvalé pobočky.
Často pracují s jednou z následujících variant: dlouhotrvající krize, jako je například v Jemenu, nebo stav po krizi, kde pomáháme s obnovou regionu. Obojí je ale obvykle financováno z jiných zdrojů, než jsou přímé dary občanů.
Říkal jste, že v případě Ukrajiny je okno, kdy lidé aktivně posílají peníze, delší než u jiných konfliktů jako třeba u zmiňované Sýrie nebo Jemenu. Čím to podle vás je?
Nejsem Evropan a nechci mluvit jménem Evropanů, ale na základě mých cest po Evropě mi připadá, že tu je velký pocit solidarity, pocit sounáležitosti s těmi, kdo jsou postižení.
Dřív se na humanitární pracovníky nestřílelo. Nyní jsou terčem, říká šéfka české pobočky UNICEF
Číst článek
Myslím, že velká část Evropy sleduje situaci na Ukrajině a soucítí s ní. Možná to souvisí s tím, že sdílíte kulturu a dějiny, a z toho pak vyplývá ta empatie. A to vše vede k solidaritě, kterou vidíme a ke vztahu, který Evropa k Ukrajině má.
Zájem o pomoc ukrajinským uprchlíkům je očividně mnohem větší, než byla před sedmi lety ochota pomáhat uprchlíkům ze Sýrie. Je ta sdílená kultura a historie natolik silná?
Myslím, že ano. Je to téma, o kterém se hodně diskutuje nejen v neziskových organizacích, ale i jinde. Lidé porovnávají nynější reakci třeba se zmiňovanou syrskou krizí a příchodem uprchlíků. Nemyslím si, že bych měl na vše odpověď. Myslím, že sdílená kultura a historie usnadňují vcítění se do obětí. Když přicházejí lidé z jiné kultury, vyžaduje to po organizacích, jako je ADRA, mnohem víc práce, aby usnadnily integraci nově příchozích do společnosti.
Náš sektor velmi často pracuje s uprchlíky, ale mnohem více pozornosti bychom měli věnovat lidem, kteří uprchlíky přijímají. Dokud za lidmi nepřijdete s upřímnou nabídkou dialogu, panuje mezi nimi strach a nejistota. Lidé se vždycky obávají, že uprchlíci ohrozí naši ekonomiku, seberou nám práci a v případě syrských uprchlíků to ještě navíc byla otázka, zda zcela nezmění celou kulturu země, zda ten dopad bude pozitivní, nebo negativní. Změna je vždy složitá a prvotní reakce je negativní.
Sýrie je ve válce 11 let, teď nabízí podobnosti s Ukrajinou: intervence Ruska a brutalita vůči civilistům
Číst článek
Právě proto by občanská společnost a neziskové organizace měly organizovat setkání občanů a zajišťovat otevřenou debatu, aby se ten prvotní strach mohl začít řešit. I když to občas může být složité.
Když se podíváme na celosvětové statistiky, uprchlíci vedou k tomu, že ekonomika roste. Stávají se z nich dobří občané, daňoví poplatníci. V prvních dnech jejich integrace ale vycházejí najevo historické zkušenosti nebo možná předsudky, které vedou ke komplikacím při začleňování do společnosti, zejména pokud je hodně odlišná od té, ze které pocházejí.
Máme nějaké příklady, kde se taková integrace podařila?
Nevím, jestli mám konkrétní příklad studie nebo země, ale když se podíváme na takzvaný globální sever, tedy rozvinuté země, tak tyto státy byly po mnoho a mnoho let příjemci uprchlíků, ti si vždycky našli cestu. Studie se na to dívají z ekonomického pohledu, zda uprchlíci vysávají ekonomiku daných zemí, nebo zda mají pozitivní důsledky. A většina studií ukazuje, že ten dopad je pozitivní.
Podle mých zkušeností vidíme v obecné rovině povedenou integraci uprchlíků a dalších migrantů. Například Německo v době syrské krize přijalo velké množství uprchlíků, jsou tam velké komunity. Bylo by asi naivní říct, že se nemuseli vyrovnávat s problémy, komplikace do nějaké míry tu asi budou vždy. Ale když se na to podíváme z nadhledu, tak v Evropě se uprchlíci usazují dobře.
Česká republika se každým dnem blíží k hranici, kdy nadšení skončí. Máme tu tři sta tisíc ukrajinských uprchlíků, inflace roste, dá se očekávat, že nálada se bude zhoršovat. Napadá vás nějaký příklad země, která se s podobnými komplikacemi dobře vyrovnala, ze které si můžeme vzít příklad?
Příklady určitě existují. Naše pobočky v Německu, Norsku nebo třeba Švédsku byly velmi aktivně zapojeny v tom, co bych označil jako most k místním obyvatelům. Například oslovujete místní lidi, aby vám pomohli s výukou jazyků, a zřizujete místa k setkávání a debatě. Myslím tím na lokální úrovni, v městečku, ve vesnici, ve městě, kde místní politici a představitelé otevírají možnost debatovat.
Vláda připravuje strategii pro integraci uprchlíků z Ukrajiny. Počítá s přijetím až půl milionu lidí
Číst článek
Teď si nepamatuji, ve kterých evropských městech jsme se zapojili právě my, principem ale je vytvoření prostoru, ve kterém může nastat dialog. Souhlasím s vaším popisem situace, je to součást běžného cyklu příchodu uprchlíků. Lidé nejprve vidí jejich tíživou situaci, jsou otevření a vítají je.
Jakmile ale někdo přijde k vám domů a stráví tam týden, měsíc, dva měsíce, začnete si říkat, kdy a zda vůbec tohle skončí, co se bude dít dál, a tohle přesně vidíme po celém světě. V určitém ohledu je tahle krize jiná, normálně když prchá velké množství lidí, tak výsledkem jsou obří uprchlické tábory. To ale teď v Evropě neuvidíte. Evropa opravdu ty uprchlíky vítá s otevřenou náručí.
Ale můžeme počítat s tím, že náruč zůstane stále otevřená?
Víme, že se dostaneme do stavu, kdy přijdou obavy, přijde inflace, ekonomický tlak, politické problémy, které jsou toho také součástí. Místní politici a představitelé by se proto co nejdříve měli začít aktivně angažovat ve svých komunitách, umožnit lidem vést otevřený dialog, kde budou moci vyjádřit své obavy z uprchlíků, třeba že jim seberou práci.
Těmto obavám by se měli věnovat, mají k tomu podklady, mají zkušenosti. Je jednoduché říct: Máme tu teď tři sta tisíc uprchlíků a to způsobuje inflaci. Je to ale opravdu tak, nebo jsou tu i jiné ekonomické faktory? Proto to musí být otevřený a upřímný dialog, kde místní politici odpovídají na obavy z jejich vlastních společenství.
Občas jsou to náročné debaty, ale já věřím nejen, že takové debaty mají smysl, ale taky že má smysl zvát sociology a další odborníky, kteří mají odbornost a data, a dát jim možnost vše prezentovat. Tím pádem se pak lidé mohou rozhodovat na základě dat a informací. Jinak se často rozhodují na základě emocí, zejména když nemají všechny informace. Proto velmi podporuji takovéto otevřené debaty uvnitř České republiky.
Na dárcovské konferenci se vybralo 6,5 miliardy dolarů. Poputují na humanitární pomoc Ukrajině
Číst článek
Vrátím nás zpět na Ukrajinu. Jak tam vypadá pomoc ADRA v praxi? Jak se staráte o své místní lidi, kteří jsou v některých případech doslova pod palbou?
Bezpečnost našich jednotek je samozřejmě to nejdůležitější, na co musíme myslet. Ale zároveň čelíme obrovským a často až zoufalým potřebám lidí, kteří se snaží uprchnout. Našim lidem na Ukrajině jsme nabídli, že je přestěhujeme do bezpečí, někteří to přijali a my jsme je převezli jinam, v rámci země, kde se cítí v bezpečí.
Někteří z nich ale řekli, že teď jsou potřeba na východě země, a měli jasno, že tam zůstanou. A teď podobně jako ostatní občané tráví část svého času v krytech. My jako ADRA máme plány a protokoly pro případ náhlých krizí, které obsahují pro nás už automatické kroky.
Například využíváme celostátního koordinátora, který je v kontaktu se zaměstnanci ADRA uvnitř Ukrajiny, sleduje, kde jsou a jaké jsou okamžité potřeby lidí v jejich okolí. Na základě těchto informací pak navazujeme kontakt s našimi partnery a hledáme způsoby, jak pomoc dostat do míst, kde je potřeba. Nezapomeňte, že potřeby se na různých místech liší.
Není možné jednoduché přijet do země a teprve začít řešit, jaká pomoc je potřeba, tomu musíte dopředu rozumět. Proto máme nastavené procesy s místními koordinátory, kteří podávají jasné informace.
Česko dostane od Evropské unie téměř 680 milionů korun na pomoc ukrajinským uprchlíkům
Číst článek
Například: Mám v tomto městě pět set lidí, kteří se chtějí evakuovat. Na místě to sepíšou, vytvoří seznam lidí. To jde k našim koordinátorům, kteří to pak kvůli rozsahu krize koordinují s naší regionální kanceláří v Bruselu, která na vše dohlíží.
Tihle lidé se pak podívají na to, jaké vybavení mají naše trvalá zastoupení na západě země. Kdo z nich má k dispozici autobusy? Kolik jich bude potřeba? Je jich dost? Existuje pro ně bezpečná trasa? Nebo musíme vyjednávat s vládou nebo místními úřady nebo případně s armádou, abychom zjistili, kde leží vhodné humanitární koridory? Jak dlouho budou otevřené? Nakolik je bezpečné tam naše lidi poslat? Můžeme s autobusy poslat i konvoj zásob? A mohou pak ty prázdné náklaďáky na cestě zpět evakuovat část lidí?
Je to celé jedna velká logistická operace. Přesouváte lidi, zboží, vozidla a přitom musíte celou dobu mít jako prioritu bezpečnost nejen zaměstnanců, ale všech příjemců pomoci. A to všechno se děje za zřetelně velmi nebezpečných okolností. Musíme vyvažovat mezi poskytováním pomoci a zajištěním bezpečnosti všech zúčastněných.
Jednat musíte i s armádou. Jeden ze členů Lékařů bez hranic v Česku prohlásil, že i s Tálibánem bylo jednodušší jednat než s ruskou armádou. Jaké jsou vaše zkušenosti?
Zcela upřímně, naše jednání je s ukrajinskými jednotkami. Nikdy jsme přímo nejednali s ruskými vojáky. V Rusku máme pobočku, je tam už mnoho let, ti se teď potýkají s uprchlíky, kteří překračují východní hranici směrem do Ruska.
Trachta z Lékařů bez hranic: Misi jsme dohodli i s Tálibánem, ale s Rusy? Cíleně útočí na nemocnice
Číst článek
Z politických i bezpečnostních důvodů držíme ukrajinskou a ruskou pobočku zcela oddělenou, nesdílí mezi sebou žádné informace. Víme, že v obou zemích platí různá opatření a zákony o šíření informací. Co se děje na Ukrajině, držíme na Ukrajině, jednáme s místními vojáky, politickými představiteli. Jsou tu hasiči, zdravotníci, kteří reagují na krize. ADRA je jen jednou z širšího spektra organizací, které sledují a reagují na situaci na místě.
ADRA je organizací s náboženským základem, spadá k církvi Adventistů sedmého dne. Samotná zkratka v překladu znamená Adventistická rozvojová a pomáhající organizace. Jak se náboženské hodnoty projevují do poskytované pomoci, protože asi nejsou univerzálně sdílené mezi těmi, kterým pomáháte?
ADRA jako profesionální humanitární organizace dává jasně najevo, že naše hodnoty vycházejí z Bible, mluvíme o spravedlnosti, o soucitu, o lásce. To jsou témata, která jsou středobodem Bible a to ovlivňuje, jak fungujeme v místech, kde pracujeme. V žádném případě ale nikoho neobracíme na víru, to je něco, na co si dáváme velký pozor, to je věc církve.
ADRA je založená na principu, že přináší pomoc všem lidem, kteří ji potřebují, bez posuzování toho, kým jsou. Na co jsme ale na Ukrajině přišli, je to, že členové naší církve jsou nedocenitelnou pomocí. Pokud se nepletu, tak na Ukrajině žije asi 45 tisíc adventistů. Spousta pastorů v adventistických kostelech proměnila své svatostánky v úkryty. Kdokoliv se tam může ukrýt. A z logistického hlediska, z pohledu ADRA, je to skvělé kontaktní místo v daném městě nebo vesnici.
Drogy, Viagra a pohozené kondomy. Obyvatelé z osvobozených území popisují případy znásilnění
Číst článek
Třeba oznámíme, že naše autobusy přijedou v ten a ten čas k tomu a tomu kostelu a tam všechny posíláme. Ta práce, kterou věřící a kněží dělají, je naprosto nedocenitelná. Nikdy v historii ADRA jsme nezažili tak skvělou koordinaci mezi členy církve a profesionálními humanitárními pracovníky. Jsou to vlastně tisíce dobrovolníků připravených zapojit se a neděje se to jen na Ukrajině, ale ve všech zemích, které s Ukrajinou na západě sousedí.
Věřící ubytovávají uprchlíky, kostely doslova vystěhovaly lavice ven a poskytují přespání na matracích. Z kostelů se stala skutečná útočiště. ADRA by nebyla schopná pomoci tolika uprchlíkům bez nich.
Pokud jsou naše statistiky přesné, na hranicích prošlo rukama ADRA více než milion uprchlíků. A spoustu této pomoci poskytly věřící a kostely. To je z mého pohledu skutečně skvělé partnerství a ukázkový model do budoucna, který chci dál rozvíjet. Znamená to totiž, že se nám podařilo dotknout se mnohem více životů, než kdybychom operovali jen s našimi zaměstnanci.
Právě proto, že jste z obou světů, náboženského i humanitárního, tak se chci zeptat na jednu českou kauzu. Před několika týdny se v Česku vedla velká debata, zda na Ukrajinu dovážet postkoitální antikoncepci, takzvané „pilulky po“, určené pro ženy, které byly znásilněné. Část české katolické církve se ale ohradila a debata byla velmi ožehavá. Jak se k něčemu takovému staví ADRA?
To je rozhodně zajímavá otázka, která nemá žádnou jednoduchou odpověď. Za celosvětovou humanitární organizaci mohu říci to, že naše hodnoty jsou založené na pomoci jednotlivcům v tom, co oni potřebují. Je jedno, o koho a jakou situaci jde.
Medvědí služba církvi, hodnotí kněz Dukova slova o znásilnění žen. Podle Graubnera byl text vyvážený
Číst článek
Nedokážu si představit, čím si prochází žena, kterou někdo znásilnil. Víme, že tu jsou nějaké fyzické dopady, psychologické důsledky. Nikdy nezastavíme pomoc člověku, který ji potřebuje. Jako organizace nevidíme naši roli v tom, že budeme vydávat morální soudy.
Pokud žena učiní rozhodnutí ukončit těhotenství vyvolané znásilněním, pak je rolí naší organizace být jí oporou a poskytnout jí maximální pomoc a podporu, jakou jen jsme schopni. Pokud je to její rozhodnutí, pak ji máme podporovat. Nejsme tu, abychom si hráli na její svědomí. Takový je náš postoj.
