Nejlépe zachycují válku ukrajinské básnířky, beletrie potřebuje větší odstup, říká překladatel

Válka a umění si nejsou tak vzdálené, jak by se mohlo zdát. Stejně jako v jiných konfliktech i nyní ukrajinští umělci mají potřebu v textech, obrazech či hudbě zpracovat, čím jejich země prochází. Někteří z nich dokonce sami oblékli uniformu. „Oni by rádi tvořili a psali texty, ale nyní to nejde, protože bojují za naši budoucnost,“ říká překladatel Borys Zajcev pro Radiožurnál. Nejlépe a nejrychleji podle něj válku reflektují ukrajinské básnířky.

Od zpravodajky z místa Kyjev Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Borys Zajcev učí češtiny v Českém centru v Kyjevě. Vystudoval politologii, nyní bohemistiku. Věnuje se překladu ukrajinské literatury do češtiny

Borys Zajcev učí češtiny v Českém centru v Kyjevě. Vystudoval politologii, nyní bohemistiku. Věnuje se překladu ukrajinské literatury do češtiny | Foto: Jana Karasová | Zdroj: Český rozhlas

K obraně Ukrajiny před ruskou invazí se přidali také umělci. Kolik informací máte o těch, kteří odešli bojovat?
Máme několik dobrých online projektů, jeden z nich se jmenuje Slova a kulky, kde vycházejí rozhovory s umělci, kteří bojují. Jejich hlas je slyšet i v zahraničí, třeba v létě byl velký knižní festival v New Yorku a tam několik spisovatelů, kteří bojují na frontě, jeli promluvit o své zkušenosti.

Co tam říkali? Jaká je zkušenost umělce, který oblékl uniformu?
Oni tam byli jako vojáci, takže to byl takový obecný vzkaz. Vzkaz dovnitř, směrem k ukrajinské veřejnosti, je ten, že jde o lidi, kteří před válkou měli k armádě velmi daleko, ale teď se k ní rozhodli přidat.

Ředitelka Českého centra v Kyjevě: Nečtou Puškina, nehrají Dostojevského. Ukrajinci bojují i v kultuře

Číst článek

Je to jejich vzkaz pro muže a ženy, že není na světě žádný člověk, který se na rodil proto, aby bojoval. Je to otázka naší sebezáchovy. Oni by rádi tvořili a psali texty, ale nyní to nejde, protože bojují za naši budoucnost.

Víte o nějaké umělecké tvorbě vojáků, kteří dříve nebyli umělci, ale v souvislosti s válkou tvoří?
Máme několik autorů, kteří na různých internetových fórech vydali své texty, jeden z nich padl ve válce, takže jedno ukrajinské nakladatelství publikovalo jeho sbírku povídek.

Děje se to už od roku 2014. Člověk, který nebyl původně spisovatel, ve válce něco zažije, a tak o tom napíše. Tyto texty jsou většinou hodně čtené. Myslím, že některým vojákům se povedlo napsat dobré texty a uznali to i literární kritici.

Jakou aktuální ukrajinskou literaturu byste doporučil českým čtenářům?
Stále je spousta věcí, které potřebujeme přeložit, ale například román Internát od Serhije Žadana, který vyšel v Česku na jaře, je dobrý text, ale týká se spíš předchozí etapy války.

Válka je velmi složitý proces, takže ještě nemáme dobrý text, který by reflektoval to superaktuální dění, protože spousta spisovatelů teď působí jako dobrovolníci, takže beletrie zaostává.

To je ale úplně v pořádku, protože beletrie je vždycky hlubší reflexe, nejde napsat ze dne na den.

Můžou se o válce říkat vtipy? ‚Ukrajinci vyhrávají, na náš stand-up v Kyjevě už chodí i cizinci,‘ tvrdí komici

Číst článek

Pokud jde o překlady české literatury do ukrajinštiny, jsem velmi potěšen tím, že máme překlad románu Radky Denemarkové Peníze od Hitlera. Je to můj oblíbený český román a myslím si, že je to dobrá reflexe spíše poválečného dění.

Je to také svým způsobem varování pro ukrajinskou veřejnost, že vždy máme pamatovat na lidskost, i když se teď každý den dějí tragédie, tak máme vždycky každého člověk vnímat individuálně. Peníze od Hitlera jsou román, který můžeme číst ještě dlouhá léta, protože to je opravdu velmi důležitý vzkaz od české spisovatelky a tímto způsobem jakoby od české veřejnosti.

Slovník války

Říkáte, že beletrie potřebuje delší čas na reflexi. Které část umění na invazi, na rok pod ruským ostřelováním zareagovala podle vás nejrychleji a nejzajímavěji?
Poezie. Už teď máme několik básnířek. Ženská poezie ke mně teď promlouvá hlouběji. Něco z textů, které stojí za pozornost, už je přeloženo i do češtiny a něco většího se momentálně připravuje, aby si to mohli Češi přečíst.

Další důležitý počin je takzvaný Slovník války (jeho autorem je Ostap Slyvynsky, pozn. red.), který už vyšel ukrajinsky a myslím, že se připravuje také český překlad.

Jde o projekt jednoho překladatele a básníka ze Lvova, který sesbíral různé příběhy o tom, jak se s válkou změnily významy různých slov.

Je to třeba obecné slovo „okno“, ale kvůli válce může člověk okno vnímat jako „okno do světa“ a zároveň je to hrozba, protože je tam sklo, které když rozbije ostřelování, tak vás může ohrozit. Spousta celkem obecných slov změnilo svůj význam.

Mluvil jste o výjimečné poezii psané ženami, čím vás oslovuje?
Obecně se mi v české i ukrajinské literatuře líbí texty psané ženami. Možná je to jen můj osobní vkus, ale u některých básnířek pociťuji jejich hlubší vnímání reality.

Ukrajinské básnířky nesedí jen v Kyjevě, ale působí také jako dobrovolnice, jezdí blíže k frontě, jedna z nich ztratila syna ve válce, píšou silné texty. Dobrý text psaný mužem je z roku 2016, napsal ho umělec s pseudonymem Artem Čech, jeho sbírka povídek se jmenuje Bod nula. Je přeložená i do češtiny a Artem bojuje i nyní.

A co vizuální umění, ať už je to fotografie, malířství či film, jak se v něm odráží zkušenost s ruskou invazí?
Fotografie teď vykonává velmi důležitou reportážní funkci, protože když žijete v Kyjevě nebo ve Lvově, jste dost daleko od fronty.

Takže to, co vidíme v médiích, na nás působí stejně jako na cizince, protože to nevidíme vlastníma očima. Spousta fotografů jezdí na frontu a přináší velmi cenné svědectví. Fotografie působí na emoce a v budoucnu mohou být využité i při soudních procesech.

Ukrajinští civilisté mizí v černých dírách ruského zajetí, varuje český diplomat. Odezva Ruska je nulová

Číst článek

Malířství si může dovolit větší satirický vzkaz, občas se objevuje dobrá satira třeba na ruskou společnost. Viděl jsem v médiích různé projekty, které zobrazovaly Rusy, kteří pokračují ve svém životě a vůbec nevnímají, že jejich stát páchá nějaké zločiny. Malířství si může dovolit větší odstup od toho, co se děje, což je taky velmi cenné.

Zbývá hudba. Jak se tam promítá válka? Mně se v této souvislosti vybaví Rádio Bayraktar, které vzniklo po invazi a kde hrají ukrajinské tradiční a válečné písně.
Jako vždycky, část umění je masová, které ale vykonává důležitou funkci, má i terapeutickou moc. To je právě Rádio Bayraktar. Ale myslím, že tyto válečné písně jsou důležité pro tento okamžik, ale do budoucna se neudrží, protože nemají silnou uměleckou hodnotu. Zároveň ale vznikají i dobré písně. S hudbou je to za hranicemi obtížnější kvůli bariéře. Nejrychleji a nejpříměji působí obrazy, literatura se dá přeložit, u hudby je to složitější.

Jana Karasová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme