Škola na Ukrajině přestavuje sklep na kryt, kde se děti mohou schovat, ale také pokračovat ve výuce
K nejohroženějším místům na Ukrajině patří pohraniční oblasti s Ruskem. I tam se ale snaží lidé žít v rámci možností normálně – a děti chodí do škol. Potřebují ale dobré kryty, které je ochrání před leteckými i pozemními útoky. S opravou a vybavením školních podzemních prostor v Sumské oblasti na severovýchodě Ukrajiny pomáhá společnost Člověk v tísni.
Přijeli jsme do školy ve vesnici Mykolajivka, která leží 30 kilometrů od ruské hranice. Přivítala nás ředitelka odboru vzdělávání paní Nina a také ředitelka této školy.
V oblasti je velmi neklidno. Slyšíme výbuchy a cítíme blízkost války. Včera bylo sedm poplachů. Při každém z nich se musí děti schovat do protileteckého krytu, který mají ve škole.
„Kryt jsme za pomocí prostředků z Evropské unie zrenovovali, aby se děti mohly v případě poplachu schovat na bezpečné místo a poté pokračovat ve výuce,“ popisuje Petr Štefan ze společnosti Člověk v tísni.
Sám se přijel podívat, jak pokračuje přestavba školních sklepů na kryty, ve kterých žáci a učitelky přečkají poplach, ale kde taky budou moci ve výuce pokračovat.
Paní Nina vysvětluje, co všechno zde museli opravit. Sklep nebyl v nejlepším stavu. Nyní voní čistou novou omítkou. Je vybílený a má vyměněné potrubí.
V této škole se nyní učí přes 400 dětí. Před válkou jich bylo více než 500, některé z nich ale odjely za bezpečím do zahraničí. Teď se však vracejí.
Třídy bez oken
Podzemní třídy jsou jako ty „opravdové“, jenom nemají okna. Nechybí tabule, stupínek, učitelský stůl, hračky nebo plédy, protože dětem může být ve sklepě zima.
Mají zde i zásoby vody a vše, co potřebují k výuce, aby se děti nenudily. Poplachy bývají velmi dlouhé a jejich délku nedokáže nikdo odhadnout. V bunkru nyní dodělávají stropy a podlahy. Po dokončení tu budou čtyři třídy.
Děti mají malinké lavice, do kterých se již nevejdu. Jisté potíže má také videoreportér Janek Rubeš, který sem přijel s Člověkem v tísni.
„Dlouhodobě mě aktivity Člověka v tísni zajímají. Když mi nabídli, že bych s nimi mohl jet na Ukrajinu, neváhal jsem ani vteřinu,“ popisuje Rubeš.
Na Ukrajině není poprvé. „Vždy jsem zde jezdil na dovolenou, mám to tady strašně rád. Dokonce jsem zdolal i Hoverlu,“ dodává reportér.
Všichni už velmi dobře vědí, jak se mají v případě leteckého poplachu chovat. Mají to nacvičené, bohužel tedy v reálných okolnostech.
„Mají to perfektně vymyšlené. Učitele jsou sehraní a každý ví, kdy se jaká třída evakuuje. Jsou schopni dostat do krytu během pěti minut celou školu,“ uvádí Štefan.
Ve škole mají vypracovaný systém směn. V této chvíli je zde 192 dětí, celkově jich je více než dvakrát tolik. Kapacita je daná velikostí krytu. Malé děti chodí do školy každý den. Ty větší se střídají, týden jsou doma a týden ve škole.
Vstoupili jsme do jedné ze tříd. Učitelka děkuje za kryty, které Člověk v tísni pomohl vybavit a opravit. Malá Viktorie z místní školy sní o tom, aby skončila válka a ona se mohla jet podívat do Francie.
