Lekce z války: kriminální gang Kremlu, Putin obětí své propagandy a nepřipravený, ale solidární Západ

Vojáci prochází kolem zničené ruské techniky ve městě Buča nedaleko Kyjeva | Zdroj: Reuters

Ruský vpád obrátil kurz na mezinárodní scéně, přinesl dodávky plynu a ropy jako jednu z válečných zbraní, upozornil na chabé kapacity vojenské techniky a ukázal bryskní reakci Západu i třeba otevřenou českou náruč uprchlíkům z Ukrajiny. Takové odpovědi nabídlo 23 osobností napříč obory, když se na ně server iROZHLAS.cz obrátil s otázkou: „Co nejdůležitějšího nás rok války naučil?“

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ruský vpád na Ukrajinu, který začal přesně před rokem, rozpoutal největší válečný konflikt v Evropě od druhé světové války.

Server iROZHLAS.cz proto oslovil 23 osobností z oblasti diplomacie, armádního prostředí, akademické obce i neziskových organizací s otázkou: „Co nejdůležitějšího nás rok války naučil?“

Mezi těmi, kteří se zamysleli nad rok trvající hrůznou válkou, při níž zemřely už desetitisíce lidí, jsou ministři české vlády, velvyslanci, šéf tajné služby, vládní zmocněnci, odborníci na Rusko, Ukrajinu a konflikty ve světě či ředitelé lidskoprávních organizací Českého červeného kříže a Člověka v tísni.

„Nejdůležitější poučení je, že je třeba vždy počítat i s tou nejhorší představitelnou možností.“

Petr Pojman (kriminolog)

„Potvrdilo se, že bezpečnost není samozřejmost a obrana není zadarmo. Přišel konec iluzí o věčném míru. “

Jana Černochová (ministryně obrany)

„Obrana státu je věcí společnou, nejen profesionální armády.“

Ivo Zelinka (mluvčí Armády ČR)

„S teroristy, válečnými zločinci a strůjci genocidy se ve slušné společnosti nemluví. “

Jan Šír (odborník na Rusko a postsovětský prostor)

„Rusko uspělo v tom, že učinilo NATO silnější.“

Matthew Field (britský velvyslanec v ČR)

Lekce z války ve svém konání popisovali aktéři, kteří ovlivňují turbulentní dění. „Zlu se nesmí ustupovat,“ shodli se. Zdůraznili také potřebu kolektivní bezpečnosti a spojenectví v Severoatlantické alianci (NATO). Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) šel ale ještě dál. Řekl, že v čele Ruska „stojí šílenec, který ztratil kontakt s realitou“.

Odpovědi naleznete po rozbalení vizitek níže.

Václav Bartuška
Václav Bartuška
Vládní zmocněnec pro otázky energetické bezpečnosti

V oblasti energetiky je největší poučení z uplynulého roku to, že energetickou zbraň je možné opravdu použít v zásadě pouze jednou, pokud je váš protivník odhodlaný se zbavit závislosti na vás. V roce 2022 se zopakovalo to, čím si Západ prošel v roce 1973, když Saúdská Arábie a její spojenci zkusili vydírat Západ vysokou cenou ropy, případně omezením dodávek ropy. Situace v roce 2022 byla podobná: Rusko věřilo, že je schopné přinutit Evropu k poslušnosti skrze dodávky zemního plynu a do jisté míry i ropy. V obou případech se naprosto zmýlilo. Evropa je schopná nahradit ruského ropného dodavatele a mít vlastní nezávislou politiku na Rusku.

Jana Černochová
Jana Černochová
Ministryně obrany (ODS)

Odnáším si hrdost na Českou republiku, že začala pomáhat Ukrajině mezi prvními. Materiálně, výcvikem vojáků, humanitární pomocí, ubytováním uprchlíků. Nejen vláda, ale i veřejnost, vždyť kde se lidé složili na tank? Je úžasné, jak jsme se poučili z Mnichova a srpna 1968. Dobře víme, že zlu se nesmí ustupovat. Potvrdilo se, že bezpečnost není samozřejmost a obrana není zadarmo. Stejně tak přišel konec iluzí o věčném míru. Najednou prožíváme věci, které většinou známe jen z vyprávění našich rodičů, prarodičů a válečných veteránů. Tentokrát je to Putin a jeho Rusko, kdo pošlapal veškerá pravidla a rozhodl se vynutit si násilím nelegitimní nároky založené na vlastních mýtech a představách. Potvrdila se také jednota Západu, který vyznává demokracii, svobodu, práva jednotlivce a obecně základní lidská práva, a smysluplnost NATO, v čemž se naštěstí Putin přepočítal, když sázel na opak. Obrana bývala Popelkou, na které všichni šetřili, to se obrátilo. Nikdo dnes nepochybuje o tom, že dluhy vůči naší vlastní bezpečnosti nejen v Česku, ale také v celém západním společenství musíme začít co nejrychleji splácet.

Matthew Field
Matthew Field
Velvyslanec Velké Británie v Česku

Myslím si, že Velká Británie i Česká republika mají být na co pyšné. Míra zodpovědnosti, se kterou právě Česká republika přistoupila k přijímání ukrajinských uprchlíků, je neskutečná. Zapamatovat bychom si měli vlídnost. Nejen že byli uprchlíci přijati, byli začleněni a mohou pracovat. Co se týče obecnějšího rámce, myslím si, že důležitá je jednota. I po roce, když vidím Volodymyra Zelenského v Londýně nebo Bruselu, mám pocit, že stále máme zcela jasnou dohodu na jednotě napříč mnoha státy v rámci NATO. Zajímavé pro mě také je, že poslední rok učinil Severoatlantickou alianci více přitažlivou, než byla kdykoliv předtím. Také proto změnily Finsko a Švédsko své pozice ohledně svého členství. Rusko uspělo v tom, že učinilo NATO silnější.

Tomáš Kopečný
Tomáš Kopečný
Vládní zmocněnec pro obnovu Ukrajiny

Co si odnáším? Že každý jednotlivec může ovlivnit spoustu věcí, a když se nebojíme, můžeme i my pomoci změnit běh dějin. Že když jsme si řekli, že nic není nemožné, tak jsme skutečně byli schopni dělat věci, o kterých jsem předtím jen četl a snil. A že právě tím, že mnoho z nás popustilo uzdu představivosti a šli jsme do pomoci Ukrajině po hlavě, jsme jako národ napsali příběh, ve kterém jsme se rázně postavili na správnou stranu historie.

Michal Koudelka
Michal Koudelka
Ředitel Bezpečnostní informační služby (BIS)

Válka na Ukrajině potvrdila, jak důležité jsou predikce zpravodajských služeb i jejich informace během válečného konfliktu. Jako velmi přesné se ukázaly informace o nebezpečnosti Ruska, růstu hybridních hrozeb, energetické závislosti či potřebě nerezignovat na vlastní obranné schopnosti. Pro Evropu i pro nás je velmi poučné vidět na Ukrajině, jak důležitá je schopnost a ochota bránit vlastní zemi a svobodu i tváří v tvář silnějšímu agresorovi. To, co považuji za naprosto zásadní, je, že se Evropa, Spojené státy a další demokratické země dokázaly semknout a být velmi efektivní. Cítím velkou hrdost na to, jak se k ruské agresi dlouhodobě staví Česká republika a její občané. Naše solidarita i v časech ekonomických potíží je obdivuhodná.

Jan Lipavský
Jan Lipavský
Ministr zahraničí (Piráti)

Putinova invaze na Ukrajinu ukázala, že svoboda, demokracie a náš západní způsob života nejsou samozřejmost a musíme je bránit před diktátory všeho druhu. Bohužel se také potvrdilo, že Rusko se nemění a že se opakuje situace, kdy v jeho čele stojí šílenec, který ztratil kontakt s realitou. Pokud chceme žít tak jako doposud, musíme investovat mnohem víc úsilí i prostředků do obrany naší země, našich spojenců v NATO, EU i na Ukrajině. A v první linii této obrany je naše diplomacie.

Radek Matula
Radek Matula
Český velvyslanec na Ukrajině

Brutální agrese Ruska nám každý den připomíná, že svoboda není zadarmo. Ukrajinci za její zachování platí nejvyšší cenu, přičemž před rozpínavým Ruskem brání i svobodu naší země. Člověk si plně uvědomí hodnotu věcí, které považuje za samozřejmé, jako jsou každodenní dodávky elektřiny a vody, teplo, klidný spánek bez leteckých poplachů či procházky městem bez hrozby raket vybuchujících nad hlavou. Mě osobně válka naučila ještě větší pokoře a úctě vůči životu jako takovému, jelikož válka přináší nejen značné lidské oběti, ale např. také nebývalou devastaci životního prostředí a všeprostupující zmar. Tato krize také opět v plné míře podtrhla zásadní význam a sílu mezilidských vztahů, bez nichž by přežití nebylo možné. Válka je pro mě velkou životní zkušeností a připomenutím toho, co je v životě opravdu podstatné.

Ozbrojené síly

Zástupci ozbrojených složek pro server iROZHLAS.cz podtrhávali potřebu setrvat ve společném úsilí západních zemí, které čelí společnému nepříteli. Náčelník Vojenské policie Otakar Foltýn kritizoval naivitu, se kterou do minulého roku Západ přistupoval k jednání s Ruskem a která se ukázala být absolutně neúčinná. Putin i přes vyjednávání zaútočil.

Odpovědi naleznete po rozbalení vizitek níže.

Otakar Foltýn
Otakar Foltýn
Náčelník Vojenské policie

Už rok probíhající neomezená agrese kremelského režimu mnohým konečně otevřela oči tam, kde jim je nejpozději v roce 2014 měla otevřít její omezená fáze proti územní suverenitě Ukrajiny. Kremelský režim nicméně udělal jen to, co dlouhodobě příliš nezastíral, ale co mnozí nechtěli slyšet. Naše pohodlné vybírání mírové dividendy po skončení studené války bylo doprovázeno naivní představou, že z principu kriminální gang, kterému říkáme kremelský režim, časem přejde na nějakou přijatelnější formu. Z hlediska vojenské síly jsme ignorováním obranných témat natolik zeslábli, že účinně pomáhat oběti kremelské agrese dokážeme pouze v součtu našich zdrojů a pod americkým jaderným deštníkem. Dobrá zpráva je, že společná pomoc sice dře a není zadarmo, nicméně jsme schopni se dohodnout na společném zájmu. Stejně jako vždy předtím demokracie generující svobodu, prosperitu a inovace, převáží na tupou silou autoritáře. Jen to bude kvůli nechuti jednat s předstihem zase stát (naše) ekonomické náklady a především krev (ukrajinských) obránců. Obého mohlo být výrazně méně, kdyby Evropa slogan „už nikdy více“ brala vážně včas.

Jiří Šedivý
Jiří Šedivý
Bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR

Je obecně považováno za nejdůležitější, že dobrá armáda musí mít dobré zbraně. To je pravda jen zčásti. Mnohem důležitější je stav mysli politických lídrů, velitelů a vojáků. Politické vedení státu v čele s prezidentem Zelenským, stejně jako armádní velitelé a vojáci prokazující skutečné odhodlání bránit svoji vlast, byli v tomto roce zásadní pro obranu Ukrajiny před ruským agresorem. Na druhé straně, té ruské, pravý opak dokládá, jak je diktátorský režim nelítostný i ke svým občanům a je ochoten obětovat statisíce svých občanů pro své imperiální cíle. Z dosavadního průběhu války je zřejmé, že lze společným úsilím čelit i silnějšímu nepříteli. Armáda Ukrajiny v roce 2014 byla armádou, která byla poplatná stavu rozpadajícího se Sovětského svazu. Kvalita velitelského sboru i zbraní byla na velmi nízké úrovni. Změny po roce 2014, které byly provedeny za pomoci NATO, učinily z ukrajinské armády efektivní sbor, schopný se bránit ruské přesile. Změny je ovšem nutné doprovázet o zaváděním kvalitních zbraní a systémů. V tomto jsme, EU i NATO, zaspali, a proto zemřelo zbytečně mnoho ukrajinských vojáků i prostých občanů.

Ivo Zelinka
Ivo Zelinka
Tiskový mluvčí Armády České republiky

Na pozadí blížícího se výročí ruské invaze na Ukrajinu se mi zdá jasnějších hned několik věcí. Především to, že obrana státu je věcí společnou, nejen profesionální armády. Sluší se tedy složit poklonu zejména občanské společnosti, a to nejen ukrajinské, ale i té naší. Kdyby mi někdo před rokem řekl, že v dobročinné sbírce Češi vyberou přes miliardu a půl korun na zbraně pro armádu napadené země, nevěřil bych mu. V neposlední řadě se potvrdilo, že válka je především souboj vůlí. I se špatně rozdanými kartami se dá sehrát vyrovnaná partie a nakonec vyhrát, pokud máte plán a odhodlání nesložit karty hned na začátku.

Experti

Historie se opakuje, válka zůstává součástí mezinárodních vztahů, nezmizela, apelovali odborníci. Upozornili také na to, že se vede podobným způsobem. „Zároveň je první rok války také ukázkou potřebnosti připravenosti, kterou nelze dohnat, když krize dorazí,“ podotkl Vojtěch Bahenský.

Odpovědi naleznete po rozbalení vizitek níže.

Vojtěch Bahenský
Vojtěch Bahenský
Bezpečnostní expert, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd UK

Rok od ruské invaze na Ukrajinu je důkazem, že mezinárodní prostředí není tak bezpečné, jak jsme možná byli zvyklí si myslet. Mezistátní konvenční válka je stále i na evropském kontinentu možná, a aniž bych chtěl bagatelizovat jiné hrozby, její dopady jsou stále o několik řádů horší než u bezpečnostních strašáků posledních dekád, jako byl terorismus nebo dezinformace. Zároveň je první rok války také ukázkou potřebnosti připravenosti, kterou nelze dohnat, když krize dorazí. Ukrajina doposud odolává Rusku do značné míry díky své léta trvající přípravě na právě takový scénář, a byť byla Evropa poměrně úspěšná v řešení problémů energetické bezpečnosti, ve vojenské podpoře Ukrajiny Evropě po dlouhých letech podfinancování její vlastní obrany dochází dech. První rok války také ukázal, že vůle k obraně je v momentě ohrožení větší, než by mnozí čekali. Zásadním úkolem pro evropské státy tak bude pro budoucí krize zajistit kromě vůle existovat i schopnosti a kapacity.

Pavel Havlíček
Pavel Havlíček
Analytik zaměřující se na dění v Rusku, Asociace pro mezinárodní otázky

Evropa nemůže pokračovat tak, jak v minulosti fungovala. A to na všech možných úrovních, ať se bavíme o energetice, zbrojním průmyslu, naší obranyschopnosti, ale samozřejmě také oblasti mezinárodní politiky. Když to vztáhneme na Českou republiku, po roce války se ukázalo, že na mezinárodním kolbišti sama neobstojí, je o to důležitější, aby pokračovala v aktivní zahraniční politice, plnila spojenecké závazky v rámci EU a NATO. To se ukázalo být životně důležité a konflikt na Ukrajině to ještě více odhalil. V tuto chvíli se přepisují globální pravidla hry. Jedno poučení je, že nemůžeme s autoritářskými režimy – jako je třeba Ruská federace – nakládat jako se standardními subjekty mezinárodního práva. Musíme být na pozoru před závislostí, nejde ji prohlubovat. Mělo by to vést k tomu, že se aspoň v některých sektorech budeme daleko více starat o sebe a budeme usilovat o vlastní odolnost a rezistenci.

Jan Ludvík
Jan Ludvík
Bezpečnostní expert, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd UK

Myslím, že to nejdůležitější, co bychom si měli z roku války odnést, je zdánlivě až banálně jednoduché. Válka zůstává součástí mezinárodních vztahů. Zní to naprosto samozřejmě, ale ještě před rokem si řada lidí myslela, že „dnes už tanky přes hranice nikdo neposílá“. Válka ale nezmizela. Zůstává jednou z největších bezpečnostních hrozeb. Snad jen globální katastrofy jako pandemie a globální oteplování mají potenciál být stejně ničivé. Různé jiné hrozby – terorismus, hybridní působení a podobné – se ukazují být problémem „dětí léta“. Jistě závažné, ale nesrovnatelné s tím, co nastane, když nadejde „zima války“. Zároveň se jako lichá ukázala i nespočetná tvrzení o tom, že válka už bude úplně jiná. Je tomu spíš naopak. Způsob vedení války na Ukrajině se příliš neliší od jiných moderních válek vedených velkými průmyslovými státy, tak jak je známe z moderní historie. Letadla létají rychleji, a dokonce i bez pilota, děla střílí dál a velitelům je k dispozici mnohem víc informací. Ale je to spíš evoluce než revoluce. Kdybychom z mrtvých probudili maršály Mansteina a Žukova, kteří v místech, kde se bojuje dnes, sváděli bitvy před osmdesáti lety, a dali jim pár dní na seznámení se s moderními technologiemi, neměli by problém tu válku nejen pochopit, ale dokázali by v ní kompetentně velet.

Rostislav Prokopjuk
Rostislav Prokopjuk
Ukrajinský psycholog žijící v Česku

Den 24. února před rokem dokázal, že žádné ani to nejzákeřnější a neohlášené napadení nemůže srazit Ukrajince na kolena. Tlak ruského agresora od začátku války dodnes by dávno kohokoliv položil na kolena. Počínaje skupinami teritoriální obrany a přes profesionální armádu po dobrovolníky dokázali Ukrajinci odporovat, ukázat, že jsou na svém území a brání svoji vlast. Cítím obrovský pocit hrdosti za každého Ukrajince. Válka přinesla něco, co by se dalo nazvat nové formování identity národa. Uvědomění: kdo jsi, proč jsi. Mám ještě jeden smutný pocit, pocit nevratných ztrát na životech těch nejlepších. Proto Ukrajina musí zvítězit. Aby ta smrt nebyla zbytečná. Proto na místě bombardovaných měst musí vyrůst sebevědomá a krásná města, ve kterých nikdy neumře vzpomínka na oběti.

Michal Smetana
Michal Smetana
Bezpečnostní expert, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd UK

Pro mě jako akademika, který se celý svůj profesní život zabývá mezinárodní bezpečností, ozbrojenými konflikty a jadernými zbraněmi, je válka na Ukrajině pochopitelně obrovskou lekcí a zdrojem poučení. Jako jednu z klíčových věcí konflikt názorně demonstroval známou poučku z oblasti strategických studií, že válčící strany často dramatickým způsobem doplatí na nesoulad mezi nerealistickým politickým zadáním a vojenskými prostředky použitým k jeho dosažení. Lidé mají často tendenci mluvit o neefektivitě rozhodování v demokratických režimech, ale konflikty jako válka na Ukrajině také ukazují druhou stranu mince, kde vnitřní dynamika fungování personalistických autoritářských režimů, jako je ten ruský, vede k zásadně chybným rozhodnutím – v tomto případě mimo jiné v důsledku dramaticky zkreslených informací o ochotě a schopnosti Ukrajiny a jejího obyvatelstva se ruské invazi bránit a ochotě Západu Ukrajinu v tomto snažení podpořit. Pro západní analytiky, politiky i média by mělo být důležitým poučením, že konvenční války vedené pomocí dělostřelectva, raketových útoků, letectva, tanků a pěchoty nejsou věcí dávné minulosti a že vedle obrovské pozornosti věnované v uplynulých letech terorismu, kyberbezpečnosti, dezinformacím a tzv. „hybridním hrozbám“ je třeba soustředit se mnohem více i na tento klíčový rozměr mezinárodní bezpečnosti. S tím také bohužel souvisí nedostatečná připravenost Západu na konvenční konflikt podobné intenzity z pohledu zásob a produkčních kapacit vojenské techniky, a především munice, což teď bude pro nás i naše spojence jednou z velkých výzev pro následující roky.

David Stulík
David Stulík
Seniorní analytik think-tanku Evropské hodnoty, bývalý diplomat a mluvčí Evropské unie v Kyjevě

Nejdůležitější, co si odnáším, je asi to, že i v dnešní době se najde země, jejíž občané jsou ochotni riskovat všechno pro víru v lepší vlastní budoucnost, a dokážou se neuvěřitelně zmobilizovat a postavit se ztělesněnému zlu. Jejich příklad inspiroval snad i nás, poněkud zpohodlnělé a blahobytem zhýčkané občany demokratického Západu. Dochází tak k renesanci hodnot, na kterých stojí naše společnosti. Jen, bohužel, za šílenou cenu, kterou platí a za kterou krvácí Ukrajina.

David Svoboda
David Svoboda
Historik a ukrajinista z Ústavu pro studium totalitních režimů

Zaprvé jsme národ hodný a soucitný: lidé prokázali obrovskou míru solidarity. Zadruhé jsme národ bez elit a médií, které by nás provedly zlými časy. Zcela zanedbané hygienické standardy vedou naše veřejnoprávní média a část těch soukromých i nadále k bezstarostné pohostinnosti, pokud jde o trolly a proruské kolaboranty. Po prvním roce hrozné války je snad načase prokázat už jakousi schopnost učení, uplatnit drsně to, čemu proruská pátá kolona říká cenzura a co je ve skutečnosti nezbytnou informační hygienou. Neděje se. Jsme také národ s bezstarostnými politiky, takže boj s dezinformacemi byl vládou zmařen, ještě než mohl začít, a nastávající prezident si v Mnichově láme hlavu s blahobytem Ruska, místo aby jeho řeč odpovídala tíze břemene, jež na sebe Ukrajina vzala. Zatřetí otřepané dezinformace a lživá klišé neztratily nic na své působivosti, o čemž se přesvědčuji téměř denně mimo jiné i v pracovní poště. Ponaučení je zmoudřením toho, kdo vykročil k propasti a pět metrů nad zemí v pádu objevuje půvaby zemské gravitace: Pokud se zlu nevzepřeme bez výhrad a odkladů, zvítězí. Nyní je Ukrajina Pentagonem nabádána k rychlé protiofenzivě, aniž by se loňský rok využil k bezodkladným dodávkám zbraňových systémů včetně těch, jež mohou válku přenést na území agresora. Z toho plyne snad poslední bod a lekce, která i mě v poznání posouvá: evropská jednota má mnohem vratší základy, než jsem i já jako skeptik předpokládal. A bez Spojených států a snad Velké Británie by nebyla žádná. Evropská jednota je nyní navíc vystavena zkoušce dvojího přístupu k Rusku, jehož mnohem rozumnější křídlo představuje Polsko, baltské státy, Finsko a zčásti snad i Česká republika. Omlouvám se všem dalším spravedlivým, které jsem vynechal. Nespravedlivé naopak jmenovat nebudu, bylo by to dlouhé.

Karel Svoboda
Karel Svoboda
Odborník na ruskou politiku a ekonomickou situaci, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK

Nejvíc mě asi překvapilo to, že někdo může spustit takhle velkou válku v Evropě ještě v této době. S tím se pojí i to, jak iracionální Vladimir Putin je. Ve svém kalkulu vsadil na to, že se Ukrajina rozpadne, Volodymyr Zelenskyj uteče a Ukrajinci se nebudou vůbec bránit. Postupně se stal obětí vlastní propagandy. Zdá se, že to celé postavil na tvrzeních, které on sám nebo jeho okolí vymysleli. Pro mě je největším překvapením obrovská iracionalita. Až jsem si říkal, že Putin není tak geniální šachista, jak se vždycky říkalo. Ale že tak moc nebude kalkulovat s tím, že všechno nepůjde podle jeho plánu, to mě rozhodně překvapilo.

Jan Šír
Jan Šír
Odborník na Rusko a postsovětský prostor, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK

Hlavním výsledkem uplynulého roku velké války je z mého pohledu rostoucí porozumění na straně Západu, že neexistuje rychlejší, bezpečnější a nejspíš ani žádná jiná cesta k míru než podpořit napadenou Ukrajinu natolik, aby dokázala armádu agresora ze země vyhnat. Všechno ostatní by bylo nošení dříví do lesa. Historie se opakuje. Usmiřování agresora vždycky znamená malér. Nikdo nebude pomáhat oběti agrese, pokud se oběť sama nebude bránit. Chceš-li, aby ostatní byli vůči tobě solidární, musíš jít první příkladem. Žádné uspořádání nemůže být dlouhodobě udržitelné ani stabilní, pokud nebude současně spravedlivé; to se týká i vyvození odpovědnosti za nejtěžší mezinárodní zločiny. S teroristy, válečnými zločinci a strůjci genocidy se ve slušné společnosti nemluví.

Organizace

Server iROZHLAS.cz oslovil i představitele lidskoprávních organizací a neziskového sektoru. Ti vyzdvihli osobní faktor války na Ukrajině, boje se totiž odehrávají v zemi, která je Česku geograficky i kulturně blízká. „Teprve v ohrožení jsme se rozpomněli na základní principy, na kterých vyspělý svobodný svět stojí,“ řekl Šimon Pánek. Evropa se před rokem v únoru postavila podle něj za právo, svobodu a demokracii.

Odpovědi naleznete po rozbalení vizitek níže.

Petr Benda
Petr Benda
Předseda správní rady české pobočky Amnesty International

Jako mezinárodní organizace bojující za dodržování lidských práv všude na světě monitorujeme války, válečné zločiny a další zvěrstva, která se v nich odehrávají už dlouhé roky. Válka na Ukrajině je pro nás ale jiná. Jedná se o konflikt, který nám je geograficky i kulturně velmi blízký. Když válka vypukla, tak jsme první týdny v naší kanceláři nebyli schopni řešit ani dělat nic jiného. Naši práci nezřídka provázely slzy nebo úplná paralýza. Novou zkušeností pro nás bylo stát se vůči ostatním sekcím Amnesty, například v Africe nebo Asii, těmi, kdo konflikt vysvětlují, překládají, dávají mu kulturní kontext a objasňují citlivost některých okolností. Ne vždy se to podařilo. Ale poučení z chyb vedlo například k tomu, že právě české, slovenské a polské sekce Amnesty se staly silnými poradními hlasy globálních zpráv a výstupů. Konflikt se nás bezprostředně dotýká a stal se naší dennodenní realitou. Na druhou stranu jsme velmi vděční, že naopak na území Česka můžeme přinášet závěry a zjištění výzkumníků z našeho Crisis týmu, kteří monitorují a dokumentují fakta o zrůdnostech, které se odehrávají. Pevně věříme, že veškeré zločiny se začnou urychleně vyšetřovat a že mezinárodní solidarita jen tak nepoleví.

Marek Jukl
Marek Jukl
Prezident Českého červeného kříže

Ruská invaze na Ukrajinu evropskou společnost upozornila na to, že válka není jen akademickou záležitostí nebo věcí týkající se národů daleko od našich hranic, ale že je krutou součástí nejen lidské historie, ale i současnosti, že ji zkrátka nikam neodvál čas. Naše i evropská společnost i její reprezentanti si uvědomili, že jedna z oné stovky válek, které ve světě probíhají, nám ukazuje svou tvář velmi zblízka. Ponaučení tedy je, že i s alternativou války v našem prostoru je třeba reálně počítat, tedy být na ni adekvátně připraveni – uvědomění si této skutečnosti je nutná, ale nikoli postačující podmínka. Pro Červený kříž není a nikdy nebyla válka něčím akademickým nebo hodně vzdáleným, protože se s ní střetává každodenně. I Český červený kříž poskytuje už dekádu pomoc do Sýrie a na Ukrajinu. Když jsme před „únorem“ mluvili o válkách, jejich průběhu, pravidlech pro jejich vedení, humanitárních následcích a podobně, mnohdy jsme v našem prostoru vídali povytažené obočí. To, myslím, nyní minulo. Je dobře, že jsme dokázali poskytnout pomoc jak přímo na Ukrajinu (první již pět dní po počátku invaze), tak i na našem území, a především že jsme se setkali se solidaritou našich lidí, kteří nám svou finanční nebo i osobní podporou umožnili a umožňují v pomoci obětem rusko-ukrajinské války pokračovat.

Šimon Pánek
Šimon Pánek
Spoluzakladatel a výkonný ředitel společnosti Člověk v tísni

Putinova nesmyslná brutální invaze proti Ukrajině bohužel znamená statisíce mrtvých a tragédii pro Ukrajinu i Rusko. Evropa po desetiletích ekonomického růstu, míru a stability naštěstí neztratila základní instinkty a přes váhání některých se jasně postavila za napadenou zemi, za právo, svobodu a demokratické principy. Jako by teprve v ohrožení jsme se rozpomněli na základní principy, na kterých vyspělý svobodný svět stojí.

Petr Pojman
Petr Pojman
Kriminolog z organizace Team 4 Ukraine

Nejdůležitější poučení je, že je třeba vždy počítat i s tou nejhorší představitelnou možností. Krok, který Putin udělal v noci z 23. na 24. února 2022, bych čekal spíše od extremistů-imperialistů bez smyslu pro realitu. Putin vždy spíše taktizoval. I dříve sice dělal řadu chyb, situace se zhoršovala, ale globálně vzato se mu částečně dařilo prosazovat strategické cíle. Perspektiva jeho panování do roku 2036 byla realistická. A pak tato strategická, fatální chyba. Bylo úplně jasné, že Ukrajina se bude bránit a že se na obranu připravuje. Putinova představa o vítězství v řádu dnů byla zcela nerealistická. Proto jsem si myslel, že blafuje. Putinovu sebedůvěru však podporovala i prohlášení některých západních autorit, jejichž odhady byly podobné. Zajímalo by mě, proč tak přecenili Ruskou federaci a podcenili Ukrajinu. Stačilo pár návštěv země, aby člověk chápal, že armáda i společnost se svědomitě připravují. Politické vedení země situaci též podcenilo, ale ihned po zahájení útoku začalo adekvátně reagovat. U Putina hledám zdroje tohoto chování v dlouhodobé izolaci, lidé v jeho okolí mu říkají jen to, co chce slyšet, a především je tu nerealistická sebedůvěra celého vedení Ruské federace. Ta je charakteristická pro fašistické režimy. Výsledkem je totální neodhadnutí situace. Putin tak ukončil svoji politickou kariéru a je na nejlepší cestě ukončit i svou fyzickou existenci. Otázkou je, zda toto rozhodnutí nepovede i k rozpadu Ruska. Již nyní pozorujeme pohyb a některé subjekty federace nemají zájem se na válce podílet a nést důsledky v podobě reparací. Vojáci z těchto subjektů často sabotují plány ruských důstojníků. Vše to probíhá většinou neveřejně, lidé se bojí. Centrální moc Moskvy však ztrácí autoritu.

Anna Urbanová, Kateřina Gruntová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme