‚Jak mám žít dál?‘ Příběhy obětí a přeživších z domu v Dnipru, který zasáhla ruská raketa
Při útoku v Dnipru, kdy ruská raketa zasáhla obytný dům, zemřelo podle posledních údajů 46 lidí včetně šesti dětí. Jednalo se o nejsmrtelnější útok na civilisty od začátku října. Ukrajinská média se od incidentu věnují osudům obětí útoku i přeživších, kteří při něm přišli o své blízké. Jde třeba o trenéra dětského boxerského oddílu, rodinu ukrajinských zajatců v ocelárnách Azovstal nebo dvojici kamarádek, které v době výbuchu šly kolem.
Z bytu Viktorie Tamičové zbyla pouze odhalená konstrukce a rozbité sklo. Třiatřicetiletá pořadatelka akcí se útoku na obytný dům v Dnipru, ve kterém sama žila, těsně vyhnula. V té době byla v nedaleké kavárně.
Hračky, svíčky, květiny. V Rusku vznikají spontánní pomníky k uctění obětí v ukrajinském Dnipru
Číst článek
Když se vrátila, naskytl se jí „příšerný pohled na doutnající trosky a krvavé kaluže na schodech“ vedoucích k jejímu vlastnímu domu. „Slyšela jsem, jak lidé křičí pod sutinami,“ popsala pro New York Times.
14. ledna na bytový dům v Dnipru, kde Viktorie žila, dopadla ruská raketa. Od té doby záchranáři, hasiči i dobrovolníci tři dny vkuse intenzivně pracovali na tom, aby nalezli přeživší, případně těla těch, kteří při útoku zemřeli. Přinášíme vám příběhy některých z nich, o kterých informoval server Meduza nebo deník Washington Post.
‚Existuji ještě?‘
Jedna z fotografií, která po tragédii v Dnipru obletěla světová média, zachytila dívku, jak v šoku sedí mezi sutinami. Obklopovala ji vana, prakticky jediná věc, která po výbuchu zůstala zachovaná vcelku, a kus toho, co zbylo z kdysi bílé kachličkové zdi.
Třiadvacetiletá Anastasija Švecová o několik měsíců dříve přišla o přítele, který zemřel při bojích na frontě. V době, kdy ruská raketa dům zasáhla, odpočívala před noční směnou. Její rodiče mezitím ve vedlejší místnosti vyráběli svíčky pro ukrajinskou armádu. Na rozdíl od Anastasiji útok nepřežili. „Nedokážu cítit nic, jen prázdnotu. Existuju ještě vůbec? Chci své rodiče zpátky,“ napsala poté na Instagram.
Procházely kolem
Irina Salamatenková a Olha Usová byly na cestě do místní posilovny. Nejlepší kamarádky, obě profesí zubařky, v okamžik výbuchu kolem domu procházely. Trosky, které se kolem domu rozletěly, je na místě usmrtily. O své matky přišly tři děti – Irina byla matkou dvou, Olha se starala o malého syna.
Kvůli válce byly obě nuceny se několikrát stěhovat. Olha žila v Dnipru několik let, než se přestěhovala do Charkova. Po začátku ruské invaze se s rodinou vrátila zpět. Irina po vypuknutí války s rodinou utekla do Polska, později se ale do Dnipra vrátila. Podle její kamarádky jí chyběl domov a práce. Společně v posledních měsících jako dobrovolnice poskytovaly zubní péči ukrajinské armádě.
20 hodin pod troskami
Sedmadvacetiletá Kateryna Zelenská přežila pod sutinami bytového komplexu v Dnipru zhruba 20 hodin, než ji záchranáři dokázali vyprostit. Jelikož je neslyšící, bylo pro ni obtížné s nimi komunikovat, a než se ji podařilo hospitalizovat, její tělesná teplota klesla na 31 stupňů.
V domě žila s manželem a ročním synem, kteří útok nepřežili. Jejich těla mezi troskami hasiči nalezli až po několika dnech.
Osmé patro
Jednadvacetiletý Anton měl namířeno ke své přítelkyni Evě, která žila v osmém patře zasažené budovy. Nedávno se zasnoubili. Když raketa na dům dopadla, byl zhruba 300 metrů daleko. Nepřemýšlel a rozhodl se dostat svépomocí do osmého patra, přestože ostatní lidé na místě ho od toho odrazovali.
„Potom mě popadli vojáci a snesli dolů. Říkali, že hrozí výbuch unikajícího plynu,“ řekl Anton novinářům. Přesto dalších pět hodin na místě pomáhal – našel dva přeživší a několik mrtvých těl. Později se dozvěděl, že Evu našli na druhé straně budovy, živou. V současnosti je ve vážném stavu v nemocnici.
Rodinná sešlost
Den před útokem se Marina Figurnová a její manžel Andrij vypravili z Oděsy do Dnipra na návštěvu za rodinou, kterou od začátku války prakticky neviděli. V bytě kromě nich bylo dalších pět příbuzných. Útok přežila pouze babička.
„Dnešek je nejděsivější den v mém životě. Moje 15letá sestra Anička, Marina s Andrijem, můj strýc Saša a teta Jana, byli na návštěvě u babičky a dědy v Dnipru, když dům zasáhla raketa. Našla se pouze babička, která je teď v nemocnici. Jak mám žít dál? Aničko, chci jít za tebou,“ napsala na Instagram sestra jedné z obětí Ksenia, která se v bytě v té době nenacházela.
Vybitý telefon
Pokaždé, když slyšela výbuch nebo letecký poplach, Sabina Dorošová jako první volala své matce. 14. ledna ale měla vybitý mobil a se svými rodiči se spojit nemohla. Až později se jeden z členů rodiny dovolal jejímu manželovi a řekl mu, že v zasaženém domě žili právě rodiče Sabiny.
„Nevěřila jsem tomu, nevěděla jsem, co dělat. Chtěla jsem vzít dceru s sebou, nakonec mě manžel přesvědčil, že to je moc riskantní a vydal se tam sám. Když ten dům viděl, nevěřil, že rodiče mohli přežít,“ řekla Dorošová.
Její matka ale byla stále při vědomí a zvládla přivolat pomoc, živého poté našli také otce. Oba jsou na pohotovosti, nicméně dva dny po útoku se prý jejich stav zlepšuje.
Trenér boxerského týmu
Rodina Korenovských vyrazila v den výbuchu na procházku, Mychajlo se však rozhodl, že se krátce zastaví doma, nají se, a ke své manželce s dvěma dcerami se připojí o něco později. Když na dům dopadla raketa, byl stále ještě v bytě. Při výbuchu zemřel.
Mychajlo byl hlavní trenér dětského boxerského týmu v Dněpropetrovském regionu. Z rodinného bytu se zachovala pouze kuchyně se žlutými kachličkami a mísou s ovocem na stole, která se stala jednou ze symbolických fotografií útoku.
Utekli před ostřelováním
Iryna a Maksym Ševčukovi se do bytového komplexu v Dnipru přestěhovali se svými dětmi Karolynou a Timurem z Nikopolu před půl rokem. Chtěli tak uniknout neustálému ruskému ostřelování, kterému město čelilo.
14. ledna, v době, kdy dům raketa zasáhla, byli Iryna a Maksym doma, zatímco jejich děti si hrály před domem. Karolyna s Timurem jsou mezi několika desítkami zraněnými a byli hospitalizováni. Jejich rodiče však při výbuchu zemřeli.
‚Dnes je klid‘
V Dnipru po útoku zemřeli také lidé, kteří uprchli před ostřelováním v jiných částech Ukrajiny
Číst článek
„Jak může jednu rodinu postihnout tolik neštěstí?“ ptá se Rusana Babkinová ve facebookovém příspěvku, který k explozi napsala. Její rodiče se na začátku války zapsali do ukrajinské armády. V květnu padli do ruského zajetí poté, co se se svou jednotkou vzdali během bojů o ocelárny Azovstal. Rusanina matka byla v říjnu propuštěna s dalšími ukrajinskými ženami, otec je stále vězněn.
Po matčině propuštění se s ní Rusana, její sestra a babička přestěhovaly do bytu v Dnipru. 14. ledna byla Rusana v Oděse. Její matka zůstala doma s nachlazením, sestra uklízela, babička pekla tradiční ukrajinské čebureky. „Ve městě je dnes klid,“ řekla matka do telefonu Rusaně krátce před útokem. Znovu spolu již nepromluvily, všechny tři ženy v bytě při útoku zemřely.
Zelená zástěra
Sedmnáctiletý Maksym dal své matce před útokem jako dárek zelenou zástěru, kterou poté pověsila na lednici. Ta samá zástěra nakonec zůstala jedinou věcí, která jí po Maksymovi zbyla – po útoku stále visela na lednici. Její syn při výbuchu zemřel, příběh na twitteru sdílela první náměstkyně ukrajinského ministra zahraničí.
Maksym se měl ve čtyři hodiny odpoledne setkat s přáteli. Než stihl vyrazit, rozezněly se Dniprem sirény. Maksymovi rodiče nebyli doma, navštívili příbuzné na rodinné oslavě. „Volal jsem mu a řekl, ať raději zůstane doma,“ řekl novinářům jeho otec. V obavě z útoku nechtěl, aby syn riskoval tím, že půjde ven. „Dobře, zůstanu doma,“ odpověděl Maksym. O půl čtvrté odpoledne na dům dopadla raketa.
Šťastná náhoda
Instruktor bojových umění Jurij Vasetskyj explozi neviděl, ale slyšel. V té době se nacházel ve stejné oblasti a od domu nebyl daleko. „V té čtvrti jsou jen školy, školky a obytné domy,“ vysvětlil novinářům, proč hned běžel na místo, odkud se exploze ozvala.
„Věděl jsem, že v domě bydlí Rostislav, 10letý chlapec, kterého trénuji. Jeho matka pracuje v nemocnici a stará se o něj sama, proto jsem musel jednat,“ popsal. Jelikož Vasetskyj věděl, kde zhruba se byt nachází, s několika dalšími lidmi vyšplhal do třetího podlaží a Rostislava se jim podařilo snést dolů. „Bylo štěstí, že jsem byl tak blízko,“ dodal.
Milovala tanec
V patnácti letech byla Maria Lebedová prezidentkou školní rady, věnovala se společenským tancům a pěstování květin. Snila o hudební a taneční kariéře. V bytě žila s matkou Oksanou a dvěma dalšími sourozenci. V době útoku byla Maria v bytě sama, výbuch nepřežila.
„Když se to stalo, moje sestra volala Oksaně do práce. Vůbec o útoku nevěděla. První se na místo dostal až můj bratr Paša,“ napsala na facebook kamarádka Mariiny matky, Evgenia.
