Zněly sirény, ulice zahalil dým ze světlic. Ve Varšavě vzpomínali na oběti protinacistického povstání
Na minutu se v sobotu úderem 17. hodiny zastavil život ve Varšavě, kde si lidé připomněli 76. výročí povstání proti nacistům. Rozezněly se sirény, bily zvony a řidiči v autech troubili. Na zavražděné povstalce, často velmi mladé lidi, vzpomínali na vojenském hřbitově Powonzki nejen politici, ale i sami účastníci ozbrojené vzpoury, která byla původně plánovaná na několik dnů, ale nakonec trvala přes dva měsíce.
Část vzpomínkových akcí se kvůli pandemii nemoci covid-19 přesunula na internet, na jiných musel být počet účastníků omezen.
Dvě účastnice povstání, Anna Przedpelská-Trzeciakowská a Wanda Traczyková-Stawská, před sobotním výročím odsoudily kampaň proti stoupencům hnutí za zlepšení práv sexuálních menšin, kterou vedou politici z vládnoucí národně konzervatiní strany Právo a spravedlnost (PiS) nebo někteří duchovní katolické církve.
„Teď, když se říká, že lesbičky, gayové, bisexuálové či transsexuálové nejsou lidi, otevírá se děsivá perspektiva vylučování (takových osob ze společnosti). Za povstání jsme bojovaly za respekt a důstojnost pro všechny lidi, všechny,“ uvedly povstalkyně na facebookovém profilu Polsko bojující proti fašismu.
Německé velvyslanectví ve Varšavě na sobotu stejně jako v uplynulých letech stáhlo vlajku na půl žerdi. Zástupci ambasády na twitteru vysvětlili, že se tak stalo na znamení „hluboké bolesti i studu kvůli krutému zločinu německého okupanta ve válce s obyvateli Varšavy během varšavského povstání“.
Polské povstání
Do povstání, největšího jednorázového aktu odboje v nacisty okupované Evropě, se ve Varšavě zapojilo 40 000 až 45 0000 lidí vedených podzemní Zemskou armádou (Armia Krajowa). Mnoho šancí na úspěch povstalci neměli vzhledem k tomu, že byli na rozdíl od okupantů špatně vyzbrojení.
Velení Zemské armády plánovalo polské hlavní město osvobodit od okupantů ještě před příchodem Rudé armády a zastavit Stalinovy plány na sovětizaci Polska. Během 63 dnů trvajících bojů zemřelo 16 000 až 18 000 povstalců a zhruba 180 000 civilistů.
Po porážce povstání asi 550 000 obyvatel Varšavy muselo opustit své domovy, část z nich byla později odvezena do koncentračních táborů nebo na nucené práce do Německa. Nacisté město zbořili a spálili, srovnali se zemí historické budovy a kostely, celé Staré Město, knihovny, muzea a archivy.
