Varšava si připomněla Den památky obětí holocaustu

Svět si dnes poprvé připomíná Den památky obětí holocaustu. Minulý rok o tom rozhodla OSN. 27. leden nebyl vybrán náhodně - před 61. lety sovětská vojska osvobodila nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim-Březinka. Ve Varšavě si toto datum připomněli u Pomníku hrdinům ghetta.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Osvětim

Osvětim | Foto: Pavel Novák | Zdroj: Český rozhlas

Na varšavských ulicích lze v těchto dnech spatřit dvě zvláštní historické tramvaje: zastávkami projíždějí, jen v bývalém židovském ghettu se na chvíli zastaví. Místo čísla mají Davidovu hvězdu. Jezdí prázdné a připomínají tím, že málokdo z vězňů ghetta přežil zrůdný nacistický program konečného řešení židovské otázky.

Ghetto vzniklo v říjnu 1940 - na ploše dva a půl kilometru čtverečního se tísnilo až šest set tisíc lidí. Po potlačení povstání v roce 1943 nacisté ghetto zlikvidovali a jeho obyvatele vyvezli do vyhlazovacích táborů, zejména do Treblinky.

Naživu zůstal hudebník Wladyslaw Szpilman. Na základě jeho vzpomínek Roman Polański natočil slavný film Pianista. Ghetto na vlastní kůži poznal také pozdější ministr zahraničí Bronislaw Geremek. Z varšavského ghetta odjel do tábora v Treblince pedagog Janusz Korczak - nemusel, do transportu nastoupil dobrovolně, protože odmítl opustit své svěřence.

Jen málo lidí může dnes z vlastní zkušenosti vyprávět o tom, co se v ghettu dělo. Jedním z této hrstky je 83letý Stanislaw Rudnicki. Celou jeho rodinu , rodiče a tři sestry, fašisté zavraždili.

"Zabíjeli, jak se jim zlíbilo. Na ulicích umírali vyhladovělí a nazí lidé. Vídával jsem ta těla každé ráno cestou na nucené práce. Nás bili a kopali - pro nic za nic. Jen kvůli židovskému původu. To nebyli lidé, ale zvířata."

Stanislawowi Rudnickému ze z ghetta podařilo uprchnout. "Celý týden jsem se potuloval a skrýval po Varšavě, známí se mě báli přijmout, protože jsem byl Žid. Pak se mě a bratrance ujal úplně neznámý Polák. Řekl jsem mu, že utíkáme z ghetta. Dal nám napít vody, poděkoval jsem mu a šli jsme dál. On se ale za námi rozběhl a volá: Chlapi, mám pro vás bezpečné místo. V té chvíli mi mohl být celý hotel Marriot ukradený."

Polská rodina ukrývala Stanislava Rudnického po celý zbytek války. Židovští mladíci ve své skrýši dokonce založili živnost. "Co vám mám povídat. Pálili jsme kořalku, vyráběli jsme samohonku. Poláci ji prodávali, no a tím jsme se zabývali až do chvíle, kdy do Varšavy vstoupila sovětská a polská armáda."

"Nám, Polákům je drama Židů zvláště blízké, protože naše osudy se proplétaly. Den holocaustu připomíná, k jaké tragédii může vést zaslepení šílenou ideologií, založenou na pohrdání lidmi jiné národnosti, vyznání nebo barvy kůže," přečetla poselství prezidenta Lecha Kaczyńského Ewa Junczyk-Ziomecká z prezidentské kanceláře.

Dnes přesně v 16 hodin mají všichni, kterým poselství šesti milionů obětí holocaustu není lhostejné, postavit do oken hořící svíce.

Martin Dorazín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme