Varšava zažila úspěšnou premiéru dramatizace B. Hrabala
Bohumil Hrabal je jedním z nejznámějších českých spisovatelů ve světě. S jeho románem Obsluhoval jsem anglického krále, tedy přesněji řečeno s jeho divadelní podobou, mají možnost se seznámit diváci ve Varšavě.
Premiéru polské verze této úspěšné divadelní hry diváci odměnili potleskem vestoje. Na jednu z prvních repríz představení se byl podívat náš varšavský zpravodaj Pavel Novák.
V polské adaptaci je kromě autorem napsaných i mnoho přidaných českých prvků. Například popěvky v češtině. Hra "Obslugiwalem angielskiego króla" je po adaptaci knihy Bambini di Praga už druhým Hrabalovým dílem, které se hraje na varšavských divadelních scénách. Obsluhoval jsem anglického krále má u diváků úspěch. Po představení, které jsem navštívil, někteří diváci při potlesku vstali ze sedadel a herce vyvolali na forbínu 4 krát, což ve Varšavě není zcela běžné.
Obsluhoval jsem anglického krále nastudoval Teart Dramatyczny, divadlo ležící v samém centru Varšavy. Na jednoduchých černobílých plakátech diváky zaujme jedno slovo, které je pro ně magnetem - Hrabal.
"Myslím si, že Poláci mají Hrabala velmi rádi. Hodně se čte. Je jim blízký smyslem pro humor. Existuje v polštině takové označení "český humor", což je poklona humoru, který je surrealistický a také lidsky teplý. Mne ten text pronásledoval od doby, kdy u nás skoro potají vyšel v časopise Světová literatura. To bylo ještě když byla kniha v Česku zakázaná," řekl Českému rozhlasu režisér Piotr Cieślak.
Několik let se snažil získat právo k inscenování Obsluhoval jsem anglického krále v Polsku. Kolem autorských práv na toto dílo Bohumila Hrabala se ale v Česku strhl nelítostný boj. Divadlo tedy nakonec koupilo práva k adaptaci románu podle Ivo Krobota a Petra Oslzlého.
Ve hře zůstaly zachované české reálie. Česky zní i hlášení z amplionu na nádraží, kde pikolík, vrchní a později hoteliér milionář Jan Dítě - tedy hlavní hrdina románu - za mlada prodával horké párky. Pro polského diváka může být tato hra těžko srozumitelná. Hrabalovi čtenáři v ní ale najdou univerzální poselství.
Tak jako jedna z divaček - slečna Elžbieta: "Myslím, že tam je nějaký společný slovanský duch. Je tam zvláštní smysl pro humor a hřejivé lidství. Člověku, který alespoň trochu zná dějiny, to připadá blízké".