V Česku je včelařství hodně rozšířené. Naopak v Portugalsku zažívá toto řemeslo teprve svůj rozkvět. Jeden z nejlepších medů tam včely dávají v chráněné oblasti kolem pohoří Arrábida nedaleko Setúbalu.

1:01 27. prosince 2013 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Pobřeží u portugalského Setúbalu zdobí přírodní perla. Z jedné strany se nenápadně zvedá z ploché krajiny, z druhé prudce padá do moře. Na pohoří Arrábida fouká jak v Alpách.

Manuel Barros to tu zná dobře: „Mám jich tu300 aročně dělám 4 tuny.“ Třemi stovkami myslí úly, které má po celé oblasti. Čtyři tuny je pak roční sklizeň medu. Ponorky a torpédoborce vyměnil za vykuřovače a medomet. Elektrikář u námořnictva šel včas do důchodu a díky tomu se mohl stát včelařem. Dnes se snaží tohle ‚umění‘ pozvednout.

Pan Barros mi s dalším kolegou včelařem ukazuje své dřevěné včelíny. Musí se vypořádat s nedobrým dědictvím předchozích generací. Ty dělaly úly z kůry korkových dubů a ke včelám se nechovaly hezky.

„Když byl úl těžký a tedy měl med, běžně se včely zabily pomocí sirného knotu a pak se vybral med. Když ale vevnitř bylo málo nebo nic, nechal se celý úl na další rok. A tak nám zbyly ty špatné, které nenesly,“ popisuje portugalský včelař.

Barros, jehož jméno je na úlech napsané, mě vede k dalšímu úlu: „Tady nemáme velká množství medu. Je tu dobrý med, ale málo. Tahle oblast má ale výtečné podmínky pro chov královen. Kvete to tady od listopadu až do konce června.“

V listopadu kvete rozmarýna. Ta je v medu cítit nejvíc. A právě to je specialita pohoří Arrábida. Jinde v Portugalsku je to většinou jen med levandulový nebo pomerančovníkový. Zdejšímu medu se nedá říkat lesní ani luční. Spíš keřový. Včely tu létají pro nektar také na myrtu, devaterníkovec nebo keř zvaný dub kermesový. Medu tahle rozmanitost prospívá.

Portugalští včelaři by chtěli med vyvážet i do zahraničí

Manuel Barros se snaží společně s dalšími kolegy uchovat a rozvíjet pozapomenuté řemeslo. Před 15 lety založili sdružení, pomáhali si třeba se skleničkami a etiketami. Dnes jsou dál, ale stále ne dost daleko. Chtěli by pro med ochrannou známku původu.

„My tady u pohoří Arrábida vyrobíme 30 tun medu za rok. Ale prodáváme každý sám. A nic nevyvážíme. Kdybychom se spojili ještě víc, bylo by to jinak,“ myslí si včelař Barros.

Člověk tak musí až na pobřeží Atlantiku. Med už vám úchvatný výlet do čisté přírody národního parku dokáže už jen osladit.

David Koubek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít