Jaderná elektrárna, která nikdy neštěpila atomy. Zwentendorf změnil rakouskou energetiku i politiku
Rakousko má ambiciózní plány. Do deseti let chce veškerou elektřinu vyrábět z obnovitelných zdrojů. Poslední uhelnou elektrárnu zavřeli letos. Řada sousedních zemí včetně Česka, sází i do budoucna na výrobu elektřiny z jaderných bloků. V Rakousku tuhle cestu zamítli před desítkami let.
Zwentendorf je unikátní místo, které se zapsalo do dějin rakouské politiky i energetiky. Tato jaderná elektrárna, jejíž stavba přišla na více než miliardu dnešních eur, totiž po dokončení nikdy nebyla uvedena do provozu. Interiér oddělený od světa dvou metrovou vrstvou oceli a betonu dodnes věrně odráží svět i stav technologií v 70. letech.
Při prohlídce se můžete podívat do kontejnmentu, ochranného krytu jaderného reaktoru, který je normálně hermeticky uzavřený a zaplněný vodou. K vidění je i místnost, odkud se do reaktoru měly vkládat řídící tyče.
„Jsme přímo pod reaktorem, kde by kvůli vysoké teplotě a radiaci ani obsluha v ochranných oblecích neměla zůstávat moc dlouho. Po práci tady by si museli dát studenou sprchu a opustit elektrárnu na několik dní,“ objasňuje Radiožurnálu Stefan Zach, mluvčí energetické společnosti EVN, které dnes celý areál na břehu Dunaje u města Zwentendorf an der Donau patří.
Kromě reaktoru a dalších prostor je během prohlídek přístupná i řídící místnost s původními monitory, kontrolkami i červeným telefonem, který měl podle Zacha sloužit jako přímá linka ke kancléři.
„Společnost GKT v 60. letech vytipovala tři místa v Rakousku, kde měly stát jaderné elektrárny s kapacitou 3300 megawattů a zásobit energií až 5 až 6 milionů domácností. V roce 1972 tady začali stavět první projekt a čtyři roky na to byla elektrárna hotová a připravená ke spuštění. Tehdejší kancléř Bruno Kreisky ovšem v reakci na protesty proti vyžití jaderné energie vyhlásil referendum, v němž měli Rakušané rozhodnout, jestli bude elektrárna spuštěna nebo ne,“ dodává Zach.
Těsné ne
I když populární politik obhajoval spuštění, Rakušané v hlasování těsnou většinou (50,5 %) rozhodli, že elektrárna uvedena do provozu nebude. Pro dvě stovky zdejších zaměstnanců, kteří se léta připravovali na svou práci v USA a Německu, to byl šok. Ještě několik let do elektrárny denně docházeli a plnili své úkoly, jakoby reaktor fungoval. Až do roku 1985 tak Zwentendorf podle Zacha připomínal Potěmkinovu vesnici.
Rakouská odpověď na změnu klimatu: rušné ulice se mění na koupaliště, všude je plno zeleně
Číst článek
„Zwentendorf nikdy nerozštěpil atom, ale zato rozdělil rodiny i politické strany. Mě tehdy bylo 13 let. Rodiče byli konzervativci velmi otevření novým technologiím. Ale když slyšeli, že kancléř složí funkci v případě zamítavého výsledku, hlasovali ne, protože ho neměli rádi. Rodina mého strýce byla naopak levicově zaměřená, ale zúčastnili se protestů proti této elektrárně. Ovšem nakonec hlasovali pro její spuštění, protože nechtěli, aby kancléř skončil. Měli ho opravdu rádi,“ říká.
Že byly v hlasování často rozhodující sympatie či antipatie k tehdejšímu kancléři, mi potvrdili i další pamětníci, kteří referendum zažili jako děti. Mnozí už dnes ale ani nevědí, jak jejich rodiče hlasovali. Kreisky v referendu sice prohrál, ale včele vlády zůstal a v dalších volbách znovu zvítězil. Elektrárna u Dunaje zůstala jako památník politického zápasu o jádro. Doutnající naděje na jeho využití v Rakousku pak v roce 1986 udusala havárie černobylské elektrárny v tehdejším Sovětském svazu.
EVN budovu koupila v roce 2005 i se všemi platnými povoleními pro využití místa mezi lesy na břehu řeky pro stavbu a provoz elektrárny. Prostor slouží pro různé privátní akce, natáčení filmů a konají se zde prohlídky, které jsou dlouho dopředu zamluvené. Ale areál je také výcvikovým střediskem pro přestavbu elektráren.
Uhlí ještě nezmizelo
V poslední době sem jezdí zejména inženýři z Německa, kteří se chystají vyřadit z provozu jaderné elektrárny podobného typu. Od roku 2009 ale elektrárna díky solárním panelům alespoň z části plní prvotní záměr a generuje elektřinu.
„Ano je to asi nejdražší solární elektrárna na světě. Transformovali jsme ji do světa obnovitelných zdrojů. Ale je to víc než marketing. Pět let jsme tady s vídeňskou technickou univerzitou zkoušeli různé solární články, které dnes nabízíme zákazníkům. Teď tady máme instalovanou kapacitu 500 kilowattů a během roku uspokojíme spotřebu elektřiny zhruba dvou stovek domácností,“ vysvětluje Zach a upozorňuje, že nespuštění této elektrárny a odstoupení od jádra má v Rakousku mnohdy opomíjenou stránku.
Vídeňské metro brzděním pohání výtahy i eskalátory. V ulicích jezdí autobusy elektrické i vodíkové
Číst článek
„Lidé někdy mají pocit, že odmítnutím jádra v Rakousku začala éra obnovitelné energie. Ve skutečnosti ale pak postavili šest opravdu velkých uhelných elektráren, které vyráběly elektřinu více než 30 let. S ohledem na klimatické otázky nevím, jestli to bylo lepší než jaderné elektrárny. Na to nemám odpověď,“ dodává.
Jedno ze zmíněných zařízení stojí jen několik kilometrů odsud. Tepelná elektrárna a spalovna Dürnrohr sloužila jako náhrada za Zwentendorf desítky let. Pálilo se v ní uhlí z Polska i Česka. Své brány zavřela v roce 2019. Poslední rakouská elektrárna Mellach ukončila provoz po 34 letech letos v dubnu.
„V Rakousku na to máme takové rčení. Vybírat mezi jádrem a uhlím, je jako volit mezi morem a cholerou,“ podotýká Adam Pawloff z rakouské pobočky Greenpeace.
„Jaderná energie je velmi drahá. Nemůžeme si jí dovolit na mnoha úrovních. Postavit jadernou elektrárnu je velmi nákladné a trvá to 10 až 20 let. Tolik času nemáme. Z čistě klimatické perspektivy je vygenerovaná elektřina bezemisní ale se stavbou jsou spojené obří emise CO2. A to ani nemluvím o ekologických otázkách. Navíc jsme byli svědky dvou nehod, které ukázaly, že když se něco s touto technologií pokazí tak to má katastrofální následky. Zvláště Fukušima byla opravdu velká lekce,“ říká Pawloff s tím, že Rakousko se chce spolehnout na obnovitelné zdroje.
Ostrov v Evropě
V současnosti země vyrábí přes 70 procent elektřiny z obnovitelných zdrojů, zejména vodních elektráren, a má prostor pro další rozvoj. To potvrzuje i Florian Maringer, poradce rakouské ministryně pro klima, životní prostředí, energetiku, dopravu, inovace a technologie.
Klimatizace přispívají k ohřívání planety, vědci z ČVUT vyvíjejí k prostředí šetrnější větrací jednotku
Číst článek
„Máme energii z vodních elektráren a biomasy. Jak víte, jadernou energii jsme zrušili v 80. letech a rádi bychom se jí vyvarovali. Klimatické neutrality tak musíme dosáhnout zvyšováním účinnosti, energie z fotovoltaiky a větru. Také nám ještě zbývá využít potenciál pět až sedm procent z hydroelektráren.“
Rakousko také podle Maringera nechce fungovat jako nějaký ostrov oddělený od evropských zemí a jejich sítí a bude nadále importovat elektřinu. Chce se ovšem zasadit o to, že zákazníci budou mít prokazatelné informace o původu elektřiny, která do země proudí. Cílem je takto omezit dovoz elektřiny z fosilních zdrojů i jádra.
„Respektujeme svobodné rozhodnutí různých zemí zvolit si, jakou energii chtějí využívat. Ale já osobně si nemyslím, že je dobré investovat do takto drahých druhů energie. Také není chytré se snažit aktivně vyhýbat stavbě obnovitelných zdrojů a zvyšování účinnosti,“ uzavírá Maringer a rozvoji obnovitelných zdrojů v Rakousku se dozvíte více ve čtvrtečním díle, ve kterém navštívíme větrný park i bioplynovou stanici.
