Vývoj v případu čtěte v článku zde.

Pětiletá anglická dívenka z křesťanské rodiny, kterou sociální odbor svěřil do pěstounské péče konzervativní muslimské rodiny, kde se často ani nemluví anglicky. Na tenhle křiklavý případ necitlivého řešení problému dětí odebraných biologickým rodičům upozornil deník The Times. Až na jeho popud se evidentní přehmat začal řešit, a podle rozhodnutí soudu nakonec holčičku bude vychovávat její babička.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Pro lepší pochopení je vhodné začít informací, že se případ odehrál v Tower Hamlets, tedy v londýnské části s mírně řečeno problematickou reputací; kde má městský úřad za sebou delší historii všemožných přešlapů. Vzhledem k citlivosti těchto údajů nevíme, proč byla holčička biologickým rodičům odebrána, resp. se v případu zmiňuje pouze její matka.

Úředníci napřed svěřili dívenku do provizorní pěstounské péče (konečný verdikt o odebrání a další výchově dítěte je čistě v kompetenci soudu) jedné muslimské rodině, kde se podle Timesů doma skoro nemluvilo anglicky. Rodina měla nutit holčičku učit se arabsky, a dokonce měli dívence odebrat řetízek s křížkem. Holčička nesměla jíst špagety carbonara, protože pokrm obsahuje slaninu.

Po 4 měsících se podle sociálních pracovníků uplakaná a utrápená dívka stěhovala k jiné muslimské rodině, kde zase mimo jiné jedla na zemi a kde pěstounka chodila na veřejnosti zahalená v burce.

V zájmu dítěte

Když se městský úřad v Tower Hamlets dozvěděl, že se The Times chystají příběh o umístění dítěte do nábožensky, kulturně a jazykově odlišného prostředí zveřejnit, pokusil se údajně článek zablokovat. Úředníci se podle Timesů spojili s východolondýnským soudem a jeho divizí zaměřenou na problematiku rodin, která případ posuzovala.

Tvrdili totiž, že novináři získali osobní údaje k případu způsobem nezákonným a že by zveřejnění článku bylo trestné. Ostraha soudu se snažila novináři z Timesů zabránit ve vstupu do jednacího sálu. Když se ale soudkyně Chatún Sapnarová dozvěděla o snaze žurnalisty zúčastnit se slyšení, s poukazem na „legitimní veřejný zájem“ mu to dovolila.

Což je taky velká novinka, protože mediální pokrývání případů odebíraných dětí bylo dlouho velmi omezené, ba prakticky vyloučené.

Po některých tragických případech, kdy nečinnost sociálních pracovníků vyústila v tragédii, je teď sociální úřad hodně ve střehu, podobně jako lékaři nebo učitelé. Spíš dochází k opačným přehmatům, kdy modřiny na nohou byly způsobené pádem na schodech, a nikoli týráním. Jak už bylo zmíněno, o trvalém odebrání může rozhodnout jedině soud.

Ten bere v potaz mnoho faktorů, a hlavně se zamýšlí nad dlouhodobou vizí, tedy celkovými šancemi dítěte prožít plnohodnotný život. Samotné dětství je vlastně jen pomocné kritérium, řekl Radiožurnálu soudce anglického Vrchního soudu, Peter Jackson.

„Předpovědět, co je v nejlepším zájmu dítěte z hlediska jeho celého dalšího života, je samozřejmě strašně těžký úkol. Vyžaduje to spoustu přemýšlení a představivosti. U adopcí v rámci té které země se bavíme o tom, že je šance změnit sociální vrstvu, v níž dítě vyrůstá. To je vlastně součást změny celkové identity dítěte. U mezinárodních adopcí nebo v případech, kdy se bavíme o různých rasách, je to ještě složitější. Tam musí soudce brát v potaz, jaké ztráty hrozí u dítěte z hlediska jeho kulturního původu. To dítě získává nejen od rodičů, ale i dřívějších generací. Myslím si, že britská legislativa, která požaduje, aby soudce vzal v potaz celoživotní perspektivu dítěte, je velmi vhodná. Někdy ale chybí dostatečná představivost, abychom si uvědomili celkové důsledky adopce, která se týká občanů různých států, kultur a ras.“​

Po medializaci celé kauzy nakonec soud ve zrychleném řízení rozhodl o tom, že malou dívku bude vychovávat babička. Rozhodnutí bylo na již zmiňované soudkyni Chatún Sapnarové, což je shodou okolností praktikující muslimka původem z Bangladéše a v současně nejvýše postavený muslimský soudce v celé britské soudní hierarchii.

Sapnarová konstatovala, že je v nejlepším zájmu dívky žít v bezpečném prostředí člena její vlastní biologické rodiny, který zajistí její bezpečí a zajistí její rozvoj s přihlédnutím k etnickému původu, náboženství a kulturním zvyklostem. Tedy u své babičky. Soudkyně také nařídila vyšetření toho, jak mohla dívka skončit v provizorní pěstounské péči u zmiňovaných muslimských rodin, což považuje za naprosté selhání úředníků z Tower Hamlets.

Pro doplnění lze na závěr uvést zajímavou statistiku. V Anglii je akutní nedostatek pěstounů z menšinových etnik; 84 procent pěstounů jsou bílí Angličané; podobně 77 procent dětí svěřených do pěstounské péče tvoří stejné etnikum.

Jiří Hošek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít