Drogová válka i Madurova snaha ukázat sílu. Masivní vojenská akce drtí obyvatele Venezuely, tisíce uprchly
Venezuelská vláda prezidenta Nicoláse Madura léta spolupracuje s drogovými kartely, které operují při hranicích s Kolumbií, na konci března se ale jednomu z nich rozhodla vyhlásit válku. Letecké údery následně odstartovaly jednu z největších vojenských akcí posledního desetiletí, kvůli které lidé houfně prchají do sousední Kolumbie. Podle odborníka Martina Reye jde o konkurenční drogový boj, ale také o Madurovu snahu ukázat sílu.
„Zničehonic jsme se ocitli uprostřed válečné zóny,“ popisuje dramatické okamžiky nedávné březnové noci Lizeth Iturrietová, novinářka z venezuelského města La Victoria ležícího při hranicích s Kolumbií.
Facebook kvůli dezinformacím o covidu zablokoval Madurovi profil. Vadí mu tymiánový výtažek jako lék
Číst článek
Několik hodin poté, co ji probudil rachot obrněných vozidel valících se kolem jejího domu, se v blízkosti začala ozývat střelba a mohutné výbuchy. S manželem se pak celý den ukrývali doma, nakonec se ale rozhodli pro útěk do sousední Kolumbie – přesněji do městečka Arauquita, kam se venezuelští uprchlíci dostávají na lodích po řece Arauca.
Novinářka a její manžel se tak stali jedněmi ze zhruba pěti tisíc Venezuelanů, kteří v minulých dvou týdnech utekli ze země před proklamovanou protiteroristickou operací vlády prezidenta Nicoláse Madura. Vojenská akce, která začala 21. března, je podle listu The New York Times nejrozsáhlejší ozbrojenou operací venezuelské vlády za posledních deset let a představuje „významný odklon“ od dosavadního přístupu.
Americký deník připomíná, že Maduro s ozbrojenými skupinami, které mají často původ právě v Kolumbii, dlouhá léta spolupracoval nebo je přinejmenším toleroval. V minulých týdnech ale vůči nim vyhlásil „politiku nulové tolerance“, do centra dění se nicméně dostává především jedna z nich.
Podle bezpečnostních expertů se operace zaměřuje hlavně na odpadlíky z levicové kolumbijské organizace FARC (Ozbrojené revoluční síly Kolumbie). Partyzánům, kteří opustili domovskou organizaci po uzavření mírové dohody mezi FARC a kolumbijskou vládou v roce 2016, Madurův režim v minulých letech poskytl útočiště, a dokonce s nimi spolupracoval, to už ale, jak se zdá, dnes neplatí.
Jak upozorňuje odborník na Latinskou Ameriku Martin Rey, nikdo přesně neví, jaké jsou vazby mezi režimem a skupinami, které vedou nelegální obchod s drogami, zbraněmi nebo čímkoliv jiným. Fungují mezi nimi ale zažité vazby, které byly nyní narušeny – možná osobními zájmy ať už na straně polovojenských skupin, nebo Madurovy vlády. Co přesně ale vojenskou akci vyvolalo, zůstává skryté.
„Zřejmě dochází k nějakému vyjasnění si pozic, ale rozhodně to neznamená režimní odklon od spolupráce s nelegálními skupinami. Jejich vazby na režim jsou silné, osobně proto nepředpokládám, že by se představitelé režimu, protože to není jen o Madurovi, chtěli těchto vazeb vzdát a připravit se o velmi atraktivní obchody a finance z nich plynoucí,“ říká pro iROZHLAS.cz Rey, který z latinskoamerických zemí nejdéle pobýval právě ve Venezuele, na níž se nejvíce specializuje.
Maduro ukazuje svaly
Spojené státy dlouhodobě podezírají vládu v Caracasu z toho, že v zemi sama organizuje drogový byznys, který režimu umožňuje držet se u moci. Před rokem proto USA v čele s tehdejším šéfem Bílého Domu Donaldem Trumpem obvinily Madura a několik jeho blízkých spolupracovníků z „narkoterorismu“ a za informace vedoucí k dopadení prezidenta vypsaly odměnu ve výši 15 milionů dolarů, tedy necelých 400 milionů korun.
I tehdy američtí představitelé zmiňovali odpadlíky z kolumbijské organizace FARC. Ti se podle tehdejšího ministra spravedlnosti Williama Barra dočkali „podpory ze strany Madurova režimu, který jim umožňuje využívat území Venezuely jako bezpečné útočiště, odkud mohou pokračovat v obchodování s kokainem“ z Kolumbie. Barr zároveň dodal, že venezuelská vláda „používá drogy jako zbraň, kterou chce oslabit blahobyt Američanů“.
Děti v Latinské Americe nechodí kvůli covidu do školy. UNICEF varuje, že miliony se tam už možná nevrátí
Číst článek
Drogový byznys ale Madurovi a dalším venezuelským elitám zajišťuje hlavně tučné zisky. Podle Reye proto aktuální vojenskou operaci nelze chápat tak, že by Madurův režim už neměl o spolupráci s gerilami zájem.
„Spíše dochází k vnitřním bojům, ať už na straně polovojenských skupin, nebo na straně režimu. Protože režim má různé vojenské a policejní složky s vlastními zájmy, které byly v posledních letech navázány třeba i na obchod s pohonnými hmotami,“ poukazuje odborník, podle kterého jde především o konkurenční drogový boj.
Stejně to ostatně prezentuje také kolumbijská vláda. Podle kolumbijského ministra obrany Diega Molana je evidentní, že se jedná o souboj mezi čtyřmi organizacemi napojenými na obchod s drogami, mezi kterými je kromě venezuelské armády a odpadlíky z FARC například také gerilová Národní osvobozenecká armáda.
Kromě narušení „historické symbiózy“ mezi vládou a ozbrojenými skupinami ale rozsáhlá vojenská operace může mít další důvod, a to snahu Madurova režimu demonstrovat sílu.
„Může jít o vzkaz směrem ven nebo vůči opozici, že režim umí vojensky zasáhnout a použít zbraně a že vysmívaná Madurova armáda je akceschopná a dokáže nastolit pořádek. Může to mít i tento efekt, který bych určitě neupozaďoval,“ míní Rey, podle kterého tak režim chce dát najevo, že je připraven se bránit, pokud by ho „někdo z ciziny chtěl vojensky svrhnout“.
Hranice jako magnet pro zločin
V boji proti příslušníkům geril a ozbrojených skupin, které Maduro označuje za „teroristy“, už podle pondělního prohlášení venezuelského ministra obrany Vladimira Padrina zemřelo osm vojáků a devět ozbrojenců. Padrino zároveň oznámil, že kvůli probíhajícím střetům nechalo ministerstvo obrany zřídit speciální vojenskou jednotku, která má v oblasti zřídit pořádek.
‚Jsme odsouzeni k smrti.‘ Zemřela žena, která se stala symbolem humanitární krize ve Venezuele
Číst článek
Jak nicméně poukazuje nezisková organizace OWP (Organization for World Peace), hranice mezi Kolumbií a Venezuelou byla po celá desetiletí místem konfliktů a humanitárních krizí. Například Crisis Group pak tento více než 2000 kilometrů dlouhý pás označuje jako „magnet pro partyzánské skupiny a organizovaný zločin“, kde se pašuje kromě drog také palivo a další zboží.
Odborník na Latinskou Ameriku upozorňuje, že situace při hranicích s Kolumbií není v tomto ohledu výrazně dramatičtější než v jiných částech Venezuely.
„Pokud je ve Venezuele humanitární krize, tak probíhá na celém území, nejen u hranic. Historicky jistě existovaly různé gerily a polovojenské skupiny, které se v těchto oblastech skrývaly, na druhou stranu jsou ale tyto příhraniční regiony velmi bohaté a historicky byly velmi prosperující. Nedá se tedy říct, že se jedná o nerozvinuté nebo bezpečnostně velmi rizikové oblasti,“ říká Rey.
Venezuelské státy jako Zulia, Táchira a další pohraniční regiony podle něj byly vždy velmi pokrokové a ze sousedství s Kolumbií, vzájemného obchodu a výměny zboží naopak těžily. Například v době, kdy nebyly potraviny, si lidé mohli zajet do Kolumbie a obstarat si základní zboží tam, za hranice ale jezdili i kvůli práci.
Referendum o Madurově vládě hlásí větší účast než parlamentní volby. Policie během hlasování zatýkala
Číst článek
„Tyto regiony měly v minulosti výhodnější postavení, v poslední době se to ale více srovnalo a výhodné už to není. Kolumbie už je totiž zahlcená venezuelskými uprchlíky, kteří buď zůstávají u hranic, nebo putují dále i do okolních zemí,“ vysvětluje Rey, který zároveň poukazuje na to, že ze západních příhraničních regionů vzešla také většina významných představitelů venezuelské historie.
V současnosti ale situace v příhraničních státech odpovídá podmínkám v celé Venezuele, kde základní péče o občany nefunguje, ať jde o oblast zdravotní, ekonomickou, nebo sociální.
V zemi, která bývala jednou z nejbohatších zemí Latinské Ameriky, se nyní obyvatelé potýkají s akutním nedostatkem potravin, léků, vody i masivními výpadky elektřiny. Maduro je tak vedle porušování lidských svobod obviňován i z toho, že přivedl Venezuelu do hluboké krize a občany do extrémní chudoby.
Podobná situace dnes panuje v celé Venezuele včetně západních regionů, které byly v minulosti v mnohém napřed. „Rozhodně se nejedná o odstrčené, zapomenuté či nerozvinuté oblasti. Právě naopak. V mnoha ohledech se jedná o historicky klíčové a bohaté regiony, které jsou ale nyní v krizi, ostatně jako celá Venezuela, a jakékoliv ozbrojené konflikty jsou jen další přítěží,“ varuje Rey.
Madurův boj odnášejí civilisté
Vojenskou operaci, kterou Maduro prezentuje jako boj s teroristy a ozbrojenými kolumbijskými skupinami, odnášejí hlavně obyvatelé příhraničních regionů. Lidskoprávní organizace přinášejí svědectví lidí, podle kterých armáda zabíjí civilisty a drancuje jejich obydlí.
Například Human Rights Watch informovala o příběhu jednoho z obyvatel, kterému venezuelské bezpečnostní složky zabily matku, otce, bratra a strýce, které vojáci označili za partyzány. „Měl by to být budíček pro Mezinárodní trestní soud, který má povinnost a pravomoci vyšetřovat ty, kteří jsou odpovědní za nejohavnější mezinárodní zločiny,“ cituje deník NYT Tamaru Bronerovou z organizace Human Rights Watch.
Tisíce Venezuelanů proto nyní utíkají do sousední Kolumbie, kam jich už v průběhu minulých let uprchly zhruba čtyři miliony a zhruba polovina z nich v zemi zůstává.
Zejména kolumbijské městečko Arauquita, které leží za řekou Arauca, ale nový příval venezuelských uprchlíků nezvládá. „Na něco takového jsme nebyli připraveni,“ upozorňuje jeho starosta Etelivar Torres, podle kterého se mezi běženci objevilo i několik lidí nakažených koronavirem.
Uprchlíci, kteří nyní přežívají v provizorních stanových táborech, se mezitím smiřují s tím, že se zpátky do svých domovů jen tak nedostanou. Je mezi nimi novinářka z města La Victoria, která do Kolumbie uprchla se svým manželem.
„Venezuelské úřady nás vyzývají, abychom se vrátili domů. Tvrdí, že boje už neprobíhají, ale my víme, že to může trvat dny, týdny i měsíce. Absolutně netušíme, co se bude dít dál, ale alespoň jsme na živu,“ říká Lizeth Iturrietová.
