Nejsi pro vládu, nebudeš žít normálně, popisují Venezuelané důvody emigrace. Nový život začali v Česku

Bývalý diplomat, novinář a vězněný politik. Tři Venezuelané, kteří mají kromě odporu k režimu Nicólase Madura společné ještě jedno - usadili se v Praze. Server iROZHLAS.cz s nimi mluvil o důvodech jejich emigrace, názorech na vývoj v rodné zemi i o plánech na případný návrat. Zatímco Jackson vypráví o týrání ve vězení a dnešní opatrné naději na změnu, Ramon je realističtější: Venezuelu ještě čeká dlouhá cesta a desítky let na návrat k normálu.

doporučujeme Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Zleva politolog Jackson Fernandez, bývalý diplomat Héctor Castillo a novinář Ramon Salgueiro | Foto: Michaela Danelová, Filip Harzer | Zdroj: koláž iRozhlas.cz

Héctor

Héctor Castillo přišel z Caracasu do Prahy v roce 2006 jako diplomat, na venezuelské ambasádě pracoval 10 let. „Rozhodl jsem se tu zůstat, protože moje žena je Češka, máme sedmiletého syna Karla. Kvůli situaci ve Venezuele jsem se rozhodl nevracet a usadit se tady. Politická situace se stále více komplikovala, proto jsem teď v Praze s mojí rodinou,“ vysvětluje, proč se v Čechách usadil natrvalo.

Hector Castillo | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Ramon

Ještě déle žije v Česku, i když s přestávkami, Ramon Salgueiro. Do Československa přijel poprvé v roce 1986 a vystudoval tu žurnalistiku. V Praze žije trvale 10 let, narodil se mu tu syn. Pracuje jako novinář a vyučuje o masové komunikaci.

Vlevo novinář Ramon Salgueiro, vpravo politolog Jackson Fernandez | Foto: Filip Harzer | Zdroj: Český rozhlas

Jackson

Zato Jackson Fernandez si na život v Česku teprve zvyká – přestěhoval se sem za přítelkyní teprve před měsícem a půl. Z Venezuely odešel v roce 2015 do Chile. „Vláda mě donutila k odchodu, psychicky mě mučili, od roku 2012 do roku 2015,“ říká vystudovaný politolog.

„Univerzitu jsem ukončil v roce 2006 a přidal jsem se k protivládní politické straně Nejdříve spravedlnost (Primero Justicia). Vláda tvrdila, že jsme pravicoví, ale byli jsme středolevicoví. Vedl nás Henrique Capriles, kterému ale vláda později znemožnila kandidovat,“ vypráví klidně svůj příběh Jackson.

Právě Capriles byl původně považován za favorita loňských voleb, rok před hlasováním mu ale režim zakázal ucházet se 15 let o veřejné funkce. Capriles teď, stejně jako ostatní opoziční lídři, podporuje prozatímního prezidenta Juana Guaidóa, kterého uznala i česká vláda.

Hlad, beznaděj a dva prezidenti. ‚O změnu se pereme roky. Lidé chtějí demokracii,‘ říká venezuelská novinářka

Číst článek

„Jsme velmi vděčni zemím, které nás podporují, včetně České republiky,“ říká k tomu Jackson, který vkládá do Guaidóa naději na změnu. „Bojoval s lidmi proti vládě v ulicích, během demonstrací byl postřelen. Má politickou historii, bojuje za naše práva, má nové myšlenky…,“ vysvětluje venezuelský emigrant, který ze země odešel z politických důvodů.

‚Zavřeli mě a psychicky mučili‘

Jackson popisuje, že ještě jako student při protivládních protestech bojoval se speciálními vládními vojenskými jednotkami.

„Když vás chytili, strčili vás do příšerného vězení a mámili z vás, co víte, co děláte, kdo je vůdce… a to se opakovalo. Pak vás nenechali pracovat, kde jste chtěli – dveře vám zavřeli před všemi institucemi i podniky, nenechali vás vést normální život. Pořád vám vyhrožovali: nejsi pro vládu, nebudeš žít normálně,“ říká Jackson.

Kvůli perzekucím se rozhodl v roce 2015 opustit Venezuelu a odjel do Chile. „Mučili mě ve vězení psychicky. Když jsem byl student, mnoho mých kamarádů ze studií věznění nepřežilo, někteří zemřeli i při potyčkách v ulicích. Je to jako válka, za posledních 20 let zemřelo 400 000 lidí a jen za poslední měsíc během demonstrací 400 mladých lidí ve věku od 16 do 21 let,“ tvrdí mladý politolog.

O situaci v dnešní Venezuele jako o válce mluví i Héctor: „Jsme už dávno ve válce. Nemluvíme o demokracii, je to totalitární režim, který uvězňuje lidi a jde proti těm, kteří mají jiné názory.“

Rozdělení moci ve Venezuele. | Foto: Dominika Píhová | Zdroj: iROZHLAS.cz/Infogram

Co bude dál?

Všichni tři muži doufají, že se ve Venezuele dojde ke změně, neskrývají ale, že je situace komplikovaná a vývoj nejistý.

Vitamin C i výživové doplňky. Venezuelská opozice do země doručila první zásilku humanitární pomoci

Číst článek

Zdůrazňují také roli zahraniční humanitární pomoci. „Jeden ze scénářů je, že se Maduro pokusí tuhle pomoc zastavit, druhý, že armáda složí zbraně a dojde k předání moci,“ načrtává Jackson.

Vojáci jsou přitom i v samotném vedení země, ministerstev a státních podniků. A novinář Ramon poukazuje i na blízký vztah Venezuely s Kubou: „Strategické instituce také vedou Kubánci, desetitisíce jich pozval do země Chávez. Kuba, Spojené státy a Guaidó se musí dohodnout. Pokud se nedomluví s Kubánci, situace se nevyřeší.“

Ještě důležitější než armáda je podle Ramona Národní garda, která Madura podporuje a pravděpodobně se nevzdá. „Všechny silnice ze země kontroluje zkorumpovaná Národní garda, která je v podstatě narkomafie. Ta Madura nepřestane podporovat z jednoduchého důvodu – nechce do vězení,“ říká novinář.

‚Jejich doba skončila‘

Vojenskou invazi Američanů, kterou Guaidó připustil pro případ nutnosti, Ramon odmítá. „Nepřinese nic dobrého,“ říká. Kvituje ale, že Guaidó naznačil cestu kompromisu: „To se mi líbí na Guaidóovi, že teď poprvé řekl nahlas, že všichni vojáci, kteří ho budou podporovat, nebudou potrestáni.“

„Jejich doba skončila, není tu pro ně už žádná druhá šance,“ říká pak o Chávezovi a Madurovi Héctor. „Měli největší možnost za posledních 200 let, aby udělali společnost lepší. Měli popularitu, měli peníze, podmínky, aby vytvořili normální společnost, rozvinuli zemi. Udělali pravý opak! Nadělali víc problémů, než jsme měli před 20 lety. Zničili společnost, zničili průmysl, zdravotnictví, vzdělávání. Miliony lidí odcházejí ze země,“ vypočítává.

Hector Castillo | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Ramon ale nesouhlasí úplně: „Opozice to sice nechce uznat, ale chávisti (stoupenci Huga Cháveze a Nicólase Madura, pozn. red.) mají pořád sílu. Už to není 70 procent, jako dřív, ale 30 procent ano. Lidé teď navíc můžou opozici podporovat jen z toho důvodu, že hladoví a nemají léky.“

Vrátíte se?

Samozřejmě, odpovídá rozhodně na otázku o návratu do Venezuely Héctor. „Je to moje země, místo, kde jsem se narodil. Doufám, že Venezuela se stane normálním demokratickým státem a budeme mít šanci k obrodě země,“ říká s nadějí v hlase.

Ramon si je méně jistý. „Mám devítiletého syna. Nebral bych ho do Venezuely, protože kriminalita neskončí jen proto, že přijde demokracie. Ekonomika nebude fungovat hned, je potřeba, aby se vrátili lidi,“ myslí si novinář. Čas na obnovu země odhaduje na 20 let. „Mně je 55 let, za 20 let mi bude 75 a nemůžu čekat tak dlouho,“ dodává.

V Česku plánuje zůstat i Jackson. „Teď si zařizuji život v České republice, chci tu založit rodinu. Mám to tu rád a líbí se mi tu. Možná, jestli se naplní současné požadavky opozice na odchod Madura, přechodnou vládu a svobodné volby, budu moci navštívit moji rodinu a přátele,“ uzavírá Jackson.

Filip Harzer Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme