Je to ocenění, možná si všimli mé práce, říká Jourová, které Rusko zakázalo vstup do země

Rusko zakázalo vstup do země osmi činitelům ze zemí EU a unijních struktur. Je mezi nimi i místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová. Ruská diplomacie tak reagovala na nové sankce, které unie uvalila začátkem března na čtyři ruské představitele včetně generálního prokurátora. „Asi si v Rusku všimli mé práce. Je to ocenění,“ hodnotí Jourouvá pro Radiožurnál rozhodnutí Moskvy.

Rozhovor Brusel/Moskva/Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Chystala jste se v nejbližší době do Ruska, je to pro vás nějaká praktická komplikace, že tam teď nesmíte?
Nechystala jsem se do Ruska. Myslím, že letošní prázdniny strávím, jako vždy, na mé milované Vysočině. Neznamená to pro mě velký zásah do plánování.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý rozhovor s místopředsedkyní Evropské komise Věrou Jourovou

Máte nějaké informace, proč jste na tom ruském seznamu právě vy? Může to souviset třeba i s napětím ohledně Vrbětic?
Myslím, že jsou to dva faktory. Jednak, co mám v komisi na práci. Zabývám se problematikou lidských práv, dezinformacemi a částečně i bezpečností v Evropě. Toto portfolio mě k tomu vlastně trochu předurčuje. A myslím, že mě i trochu předurčila i skutečnost, že jsem z České republiky a že jsem reagovala dost jasně na dění kolem Vrbětic.

Vy jste na to ruské rozhodnutí už dříve reagovala tak, že pokud je to cena za říkání pravdy o Rusku, pak ji ráda zaplatíte a že na tom seznamu jste v dobré společnosti. To skoro působí, jako kdyby vás to potěšilo.
Asi si v Rusku všimli mé práce. Jsem dlouhodobá kritička toho, co dělá Ruská federace, respektive prokremelské informační zdroje na území České republiky a dalších zemí. Velice hlasitě jsem se zastala Polska, když Rusko spustilo dezinformační kampaň proti Polsku v souvislosti s druhou světovou válkou. A ochrana lidských práv, to je moje téma, kde jsem byla také velmi slyšet. Ano, je to vlastně svým způsobem ocenění. Je to fakt, že si v Rusku všimli, že je tady Jourová, která něco dělá.

Odveta za sankce. Jourová, šéf Evropského parlamentu a šest činitelů ze zemí EU nesmí do Ruska

Číst článek

Předsedkyně Evropské komise spolu s předsedou Evropské rady a předsedou Evropského parlamentu reagovali na to ruské rozhodnutí prohlášením, ve kterém se píše: „Co nejdůrazněji odsuzujeme dnešní rozhodnutí ruských orgánů zakázat osmi státním příslušníkům Evropské unie vstup na ruské území. Tato akce je nepřijatelná, postrádá jakékoli právní odůvodnění a je zcela neopodstatněná.“ Je to dostatečná reakce? Nebo EU bude v téhle souvislosti recipročně zvažovat nějaké další konkrétní sankce proti Rusku nebo jeho občanům?
Je to bezprostřední reakce, za kterou jsem ráda, protože byla rychlá, jednotná a naprosto srozumitelná. Další kroky se budou projednávat na radě, kde zasedají ministři zahraničí. Myslím, že bude zajímavá debata ohledně Ruska na summitu lídrů 25. května. Bude to téma, o kterém se bude hovořit, a kde možná budou následovat další kroky, které bych si přála. Měli bychom být jednoznačnější v tom, jakou pozici má mít EU vůči Rusku, a sice že si nepřejeme konfrontaci, přejeme si normální vztahy, ale na agresi se musí reagovat.

A co se týče sankcí. Pokud vím, tak rada ministrů zahraničí naposledy doplnila sankční seznam vůči Rusku v říjnu minulého roku. Teď je tam v různých sankčních režimech něco přes 200 jednotlivců a 20 firem, zejména v souvislosti s Ukrajinou. Sankční seznam se doplňuje podle toho, jak postupuje dění věcí. A nedá se vyloučit, že se bude rozšiřovat, ale nechci to předjímat.

Před chvíli jste řekla, že byste přivítala další kroky směrem k Rusku. Jaké konkrétně?
Myslím, že je potřeba hovořit o tom, jak se bude EU stavět vůči současnému putinovskému Rusku. Otázka vztahu s Ruskem nebyla dlouho systémově řešena nebo debatována. Víme, že zahraniční politika EU je plně na jednomyslném rozhodnutí všech členských států. Zaslouží to debatu a zaslouží to reflexi těch posledních kroků, ať už je to agresivní chování vůči Ukrajině, porušování lidských práv uvnitř Ruska i vně, situace Alexeje Navalného. Vrbětice do toho všeho přišly jako dokreslení toho, jakým způsobem je Rusko schopno operovat na území suverénních států Evropské unie.

Označte za nežádoucí osoby ruské diplomaty při Evropské unii, vyzývají europoslanci kvůli Vrběticím

Číst článek

Jsou nějaké konkrétní kroky, které byste si představovala, které byste navrhovala nebo podporovala? Byť je to na rozhodnutí členských států.
Neřeknu vám žádné konkrétní kroky, ale myslím, že to stojí za velké posouzení současného stavu. Viděli jsme to naznačeno v rezoluci Evropského parlamentu, která se také zabývala například otázkou jaderné energetiky nebo energetiky jako takové, bezpečnostními otázkami, otázkami kybernetické bezpečnosti, což je teď velmi aktuální. Máme záznamy a důkazy o tom, že kybernetické útoky na Evropskou unii jdou z velké části ze strany Ruska. Takové věci si zaslouží analýzu, reflexi a politický postoj. A myslím, že to bude tématem na zasedání lídrů 25. května. Je to na programu, ale přála bych si, aby lídři dospěli k nějakému společnému postoji, že je třeba se těmito věcmi vážně zabývat.

Bývalý velvyslanec Česka v Rusku i USA Petr Kolář řekl před dvěma týdny pro server iROZHLAS.cz, že efektivní by směrem k Rusku podle něj byly sankce, které by směřovaly nejen na ruské oligarchy, ale i na jejich manželky: „Aby tyto dámy na vysokých podpatcích, v kožichách a s nalakovanými nehty nedostaly vízum a nemohly jet třeba na nákupy do Paříže. Myslím, že to by některé z nich mrzelo asi nejvíc, a nemyslím to jako žert.“ Může být tohle cesta, kterou se EU směrem k Rusku vydala?
Koukám, že Petr Kolář je básník všedního dne. Dívá se na to z praktického úhlu pohledu. Nevím, jestli lze uvalit sankce na manželky oligarchů. S výběrem lidí pro sankce je vždy velká práce. Musí se prokázat jejich účast nebo podíl na nějakých podvratných akcích proti Evropské unii. Že by se to prokázalo u dam na vysokých podpatcích, to si nejsem jistá. Ale myslím, že vím, jak to Petr Kolář myslel.

‚Covid pasy se stihnou‘

Vy jste v Evropské komisi už před měsícem a půl schválili projekt Digitálního zeleného certifikátu, tedy covid pasu, který by měl o prázdninách sjednotit a zjednodušit pravidla pro cestování mezi státy unie. Ani po měsíci a půl se ale členské státy nedohodly na detailech, jak to bude fungovat, jaké testy se budou uznávat. Nebojíte se, že se to do prázdnin nestihne zavést?
Nebojím, musí se to stihnout. Prázdniny nepočkají a lidé se těší na dovolenou. Jasně jsme řekli, že jim chceme umožnit absolutní jistotu, že když vycestují - buď s očkováním, s testem nebo imunitou, tak že si ji budou moct užít. Všichni to potřebují. Zatím myslím, že proces jednání o covidových pasech je v normě. Čekali jsme velké debaty v Evropském parlamentu. Teď se o tom budou bavit členské státy. Je tam několik klíčových věcí k debatě. Hodně se hovoří o tom, že pasy nesmí nikoho diskriminovat, také o uznávání konkrétních vakcín. Musí se to stihnout. Myslím, že když toto komise navrhovala, tak měla jasno. Udělali jsme to relativně včas, aby se proces dal zvládnout. Intenzivně pracujeme na elektronických systémech, aby se dala data sdílet, aby mohlo být digitální prostředí využito pro vzájemné uznávání pasů. Myslím, že je to na dobré cestě. Musí se to zvládnout.

Říkáte, že se to musí zvládnout. Ale kdyby k tomu nedošlo, protože do prázdnin zbývají dva měsíce, má Evropská komise nějaký scénář pro takový případ? Že byste třeba podpořili aspoň částečné řešení, na které by přistoupily aspoň nějaké státy Evropské unie.
Vždy je plán B. A ten zpravidla spočívá v tom, že to komise doporučí. Doporučení není právně závazné. Vtip je v tom, že to, co se teď schvaluje, má být právně závazné. Pokud budete jako občan mít takový certifikát, tak se budete moci spolehnout, že ve všech státech se k vám budou chovat stejně, že to bude všude uznáno. Pokud by to nedopadlo, což si nemyslím a nepřeji, tak by tam asi bylo pro státy doporučení, aby si i tak uznávaly covidové certifikáty, aby to bylo umožněno lidem používat. Ale rozdíl by byl v tom, že by se na to nedalo spolehnout, protože by se státy mohly od některých pravidel odklonit.

Tomáš Pancíř, ako Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme